Koho zajímá nějaký Turecko?

Když se i lidé z oboru ptají, proč by česká média měla pokrývat aktuální dění v Turecku, je něco hodně špatně. Tak si to pojďme shrnout.

Když se zemí žene povodeň, logicky ji média dají na první místo. Přesto by mozky měly zůstat nevymyté velkou vodou a zachovat si soudnost a měřítka.

Povodňové zpravodajství má být informativní, věcné, faktické, bez omáčky. Česká média z toho pro zvýšení dramatického efektu dělají téměř Česko hledá povodňovou vlnu s diváckým hlasováním. David Borek s výrazem, za který by se nemusel stydět ani Nicolas Cage minutu před libovolnou explozí, pokládá naléhavou otázku, jestli to, co vidíme na obrázku, je skutečně bláto. Kolega reportér Filip Horký stojí v holínkách po kotníky skutečně v blátě a jen málo chybí, aby mu pro zvýšení vizuálního dojmu zvukař nějaké nelil na hlavu. Tak nějak vypadalo nedělní vysílání o začínajících záplavách. A protože reportéři měli sváteční volno, neekooneečněěě dloooouho rotovaly pořád dokola tytéž záběry, tytéž informace, tytéž dohady (Nejlepší jsou pochopitelně „obrázky, které nepotřebují komentář“, což představuje obrazový materiál, u kterého by byl komentář, nebo aspoň popisek sakra potřeba – k čemu jsou záběry na to, jak někudy, kudy nemá téct, teče voda, aniž by byla prozrazena přesná lokalita? Nebo půjde o nápovědu pro mimořádné vydání zábavního pořadu Kufr, kde budou osobnosti hádat na počest 60. výročí České televize?). Naštěstí aspoň iDNES.cz dokáže být konkrétnější a přináší v hlavním zpravodajském feedu zásadní informaci o tom, že „Policie nabídla Bartošové evakuaci, zpěvačka odjela do bezpečí“, čímž v zemi klesla hladina stresu o 89 %.

Je naprosto pochopitelné, že v takové chvíli není na nějaké Turecko ve zpravodajství místo. Proč se zajímat o to, že v nějaké daleké exotické zemi s létajícími koberci soustředěné primárně na export německých přistěhovalců dochází k největšímu vzedmutí lidových protestů za neuvěřitelně dlouhou dobu? Koho sakra pod Řípem zajímá, že pár bláznů demonstrovalo za zachování nějakého místního parku (ať si ho ti utřinosové přirovnávají k Hyde parku nebo Central parku, jak chtějí) a zvrhlo se to ve statisícové demonstrace násilně potlačené ozbrojenými složkami s mnoha zatčenými, zraněnými a mrtvými? Možná je šance, že by se pár lidí v Česku naučilo jméno toho panáka, co těmi davy pohrdá, protože se to trochu podobá těm fantasy hrdinům jako Eragon či Aragorn, ale to je na zařazení do seriózního zpravodajství přece jen málo.

Ano, koho dnes v Čechách zajímá, co zásadního se děje v Turecku, v zemi, která je členem NATO a nad níž se přemýšlí, jestli by se měla někdy stát členem EU, tedy vlastně sousedem? Nikoho. Protože o tom nikdo neví. Česká média mu to skoro neřeknou a sami novináři se ptají, proč by měli. Proč by měl český člověk mít rozhled o tom, co se ve světě děje? Proč by měl v rámci globálně propojeného světa, kde všechno souvisí se vším, český člověk přemýšlet nad trendy a souvislostmi regionů, které jsou čtyři hodiny letecky s CK Fischer? Proč by česká média měla trávit čas hledáním materiálů po sociálních sítích a v zahraničních zdrojích, když už tam logicky nemůžou vyslat reportéra, když raději mohou sejít na Novotného lávku a nechat Jakuba Železného stát hodinu na dešti v očekávání náhlého vzedmutí hladiny vody a emocí?

Třeba proto, když už si vezmeme ten nejpřízemnější důvod, že jinak českým médiím uteče nejzajímavější a nejbonitnější cílová skupina, která jim ostatně už dávno utekla. Bude si informace pravidelně hledat na jiných místech, protože z českých médií zůstane už jenom bulvár a jasně vyprofilované značky odbornějších titulů. Takže carpe diem, dokud to jde, a memento mori, milá média. A všechna čest těm, kdo dělají svou práci dobře. Naštěstí jich pořád ještě není úplně málo.

 

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

5 komentářů

  1. Ceyhun Hallac
    4. 6. 2013
    Reply

    Looks like there's no difference between medias around Europe.

  2. Tomáš Kohl
    4. 6. 2013
    Reply

    Upřímně řečeno ani z tohoto článku jsem se toho o situaci v Turecku mnoho nedozvěděl.

    Co se zahraničí týká dozvídáme se o kde jaké vraždě na Západě, mě nezajímá, že v USA se vyboural autobus. Spíše by mělo být vysílání více zacíleno na Makro.

    Co se obsahu týče, docela jsem si oblíbil Novinky.cz, kde jsou i články, které ve zprávách vůbec nejsou nebo zajímají jenom určitý okruh čtenářů.

    Článek mě zaujal a tento konflikt budu, díky Vám, hledat. Děkuji.

    S pozdravem

  3. 6. 6. 2013
    Reply

    Pokud se nepletu, v tomto článku není priorita Turecko, ale fakt, že se tady o to skoro nikdo nezajímá. Já sám média nijak aktivně nesleduji, věřím v tom, že důležité věci se ke mě sami dostanou. S Tureckem to bylo přesně tak a sám jsem teď fakt dost překvapený, že o tom moje okolí ví. A ty informace věnované povodním mi jen pění krev :/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *