Karel Janeček: Morálka je to, co řeknu, že je

Karel Janeček je bezesporu jedinečná osobnost. Nedávný článek v Respektu ho nasvěcuje v konturách, které v tradičních profilových rozhovorech nebo článcích neuvidíte.

Už samotný název textu je hodně povedený: „Pocity mezi jedničkami a nulami“ (v archivu Respektu je k dispozici jen předplatitelům). Kdosi z mého okolí o něm prohlásil, že je to typický ajťák – což zřejmě není, i v rámci ajťáctví asi bude extrémem, a to na obě strany, ale asi je to nejbližší typ z těch, se kterými se obvykle potkáváme. Janeček se podle všeho vymyká jakýmkoliv kategoriím. Pěknou charakteristiku o něm pronáší Václav Dejčmar, jeho dlouholetý kolega a přítel: „Karel má zbytnělou touhu po spravedlnosti a nelze na něj používat běžná měřítka, jeho osobnost je unikátní směsí geniality a šílenství.“

Právě takto výjimečný člověk pochopitelně může nabýt dojmu, že je v jeho moci zachránit svět. A takto výjimečnému člověku se to také může podařit – přesněji, může se mu podařit do chodu světa zasáhnout. Potíž spočívá v tom, že všechny podobné snahy těžko zařaditelných lidí vedly ke špatným koncům, často po cestě dlážděné luxusně dobrými úmysly.

Největší zádrhel obvykle spočívá v tom, že každý člověk vidí svět svýma očima a ti, kteří mají tu ambici a možnost, ho pak logicky tomuto pohledu přizpůsobují, mění ho podle hodnot, které vyznávají a kterým věří. To je sice v naprostém pořádku, pokud se přitom nedojde do absurdit nebo extrémů. A k tomu při extrémní víře ve vlastní výklad světa a vlastní schopnosti dochází pohříchu často. I Janečkovy Vlny evoluce jsou prodchnuty výzvami k etickému a morálnímu chování a matematickou vírou v dokonalou racionalitu a nezpochybnitelné hodnoty a jejich definice. Ty jsou však zatím natolik obecné, že dokážou přilákat velkou pozornost i od těch fanoušků, kteří si pod nimi začasté představují úplně něco jiného než jejich vysilatelé.

A v tom nabízí zajímavé místo onen profilový článek v Respektu. S dovolením pro lepší pochopení ocituji celou pasáž:

"Znalci by asi řekli, že Janeček, aniž to ví, používá myšlenky hnutí new age, kde se pracuje s pozitivní energií v živém vesmíru a počítá se s jungiánským kolektivním vědomím. Usměvavý chlapík však žádnou literaturu na toto téma nečetl a vychází čistě ze svých úvah a propočtů pravděpodobnosti doplněných intuicí a logikou. A s empatií, kterou, jak tvrdí, považuje za svou nově získanou dovednost.

Kde k ní přišel? „Hodně mi s tím pomohla Markéta, žena, s níž mám pětiletý vztah,“ vypráví. „Já jsem ji šíleně miloval, ale šíleně, a ona mi dávala strašně zabrat… Vůbec jsem to nechápal. Nic jsem neprovedl, a ona přestala mluvit. Prostě nepromluvila. Přivádělo mě to do pekelných stavů mysli,“ líčí vlastně nadšeně, jak neuvěřitelně nelogické věci zažil. „Rozšířilo mi to vnímání a vědomí a naučilo jemnosti komunikace,“ dodá radostně.

Kromě Markéty má však manželku a s ní dvě školní dcery. Spolupracovník, který rozhovoru naslouchá, kroutí očima a nespokojeně se mračí – tohle by říkat neměl, naznačuje – přece jen, promlouvá o morálce a věrnost k ní tak nějak náleží. „Ale proč bych to neříkal? Věrnost není věc morálky, mluvit pravdu je věcí morálky. A já mluvím pravdu, všichni okolo mě vždy vědí, jak se věci mají."

Není mým zvykem starat se o soukromý život kohokoliv, a pokud to všem zúčastněným vyhovuje, pak každému, co jeho jest. Ale když už s tím přišel sám a ilustruje na tom své uvažování o hodnotách, asi to skutečně bude ilustrativní. Řekl bych, že většina lidí věrnost řadí mezi hodnoty spojené s morálkou (bez ohledu na to, jak se s tím dokáže vyrovnat a jak ji naplňuje). Janeček si případné špatné svědomí, se kterým by se možná někdo potýkal, vyřeší banálně snadno – danou věc vyloučí z definice a má po problému. Přepne si výsledek z nuly na jedničku a může v klidu spát.

V rámci jeho soukromého života je to zcela jeho věc. Bohužel, při správě věcí veřejných to bývá o něco složitější. Morálka a etika má mnoho barev a každý k nim přistupuje trochu jinak. Co s těmi, kteří třeba věrnost pod morální deštník zahrnují? A co s těmi, kteří pod morální deštník naopak nezahrnují krádež na veřejných statcích, korumpování či legální, ale neetické získávání výhod? Jak pak bude Karel Janeček určovat, co ještě do morálky patří a co ne, když se zcela míjí jejím tradičním výkladem? Jak chce ostatní přesvědčovat o tom, že jeho hodnoty dávají smysl a že je třeba podle nich i žít?

Obávám se, že v lodi jménem Vlny evoluce zeje obrovská díra, kterou mezi jedničkami a nulami proudí hektolitry hodně kalné vody. Dobré vědět, ne?

P.S. Janeček už proslavil svou škálu na hodnocení lidí. Známkuje je desetiným číslem mezi nulou a jedničkou. Třeba Karel Randák má koeficient 0,9. Ale nikde jsem nenašel, jaké číslo má sám Karel Janeček, nevíte? Každopádně by si ho měl každý nechat vytetovat na zápěstí, ať máme všichni jasno. A taková XLS databáze ke stažení by se mohla taky hodit. Budou se podle ní dobře dělat seznamy a snadno se to vytřídí. A určitě i ekologicky.

Eshop – obrazy.simkanic.cz

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

16 komentářů

  1. Lukas
    18. 11. 2012
    Reply

    Dovolim si ocitovat vas samotneho: „Největší zádrhel obvykle spočívá v tom, že každý člověk vidí svět svýma očima a ti, kteří mají tu ambici a možnost, ho pak logicky tomuto pohledu přizpůsobují, mění ho podle hodnot, které vyznávají a kterým věří.“ Vy sam mate jiny pohled na vyklad moralky a vernosti, stejne tak jako Karel. Proc ho hned obvinovat z ohybani vyznamu/vykladu slov k jeho potrebam a cilum?

  2. 18. 11. 2012
    Reply

    Dejme tomu, že každý se pokouší přizpůsobit svět svému vidění (mnoho lidí tu ambici nemá, aspoň ne vědomou, ale to teď není důležité). A je to v pořádku. Problém je, když se pod pláštíkem tradiční definice hodnot prosazují netradiční hodnoty. Když někdo pije víno a káže vodu atd.

  3. Martin Kopta
    19. 11. 2012
    Reply

    Aniž bych se chtěl vyjadřovat k tomu, zda je či není nevěra amorální, Honzo, jednou z definic morálky je vnitřní přesvědčení o správnosti a nepřípustnosti jednání. Obvykle se v téhle souvislosti v našich končinách cituje z Bible „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“

    Jedinec by dle takového pohledu na morálku měl mít právo vyloučit si z její definice, cokoli, pokud akceptuje, že se podle stejných pravidel budou ostatní chovat k němu.

  4. 19. 11. 2012
    Reply

    Jasně, takhle si Rath vyloučí z definice krabice od vína. Z individuálního pohledu to odpovídá tomu, co Maritne píšeš. A pak nadchází společenské posouzení. Já fakt nehodnotím, jak si Karel Janeček zařizuje svůj život. Jen mě zaujalo jeho pojetí morálky, o kterém je myslím dobré vědět, aby bylo možné se s ním ztotožnit či neztotožnit.

  5. Michal Illich
    19. 11. 2012
    Reply

    Mě to přijde v pohodě. Janeček má v tomhle bodě jiný názor na morálku než většina společnosti. OK. To není nelegální. Dokonce to není ani nemorální. Dokonce ani když jedná podle své definice morálky, tak nedělá nic nelegálního. Akorát v očích části populace dělá něco nemorálního. Ok, asi ho nebudou podporovat. Ale udělal to nejčestnější, co v té situaci mohl udělat: přiznal to do novin, tak o tom všichni, včetně jeho odpůrců, vědí a mohou se podle toho zařídit.

    Ještě k omylům z komentářů výše:

    • nevšiml jsem si, že by Janeček své netradiční hodnoty „prosazoval“ (teda pokud stále mluvíme o tom mnohoženství a ne o tom, co je http://vlnyevo­luce.cz/ )
    • Rathova krabice s vínem není věcí morálky, ale věcí zákonů
  6. Simindr
    19. 11. 2012
    Reply

    Michale, já jen poukazuju na to, jak snadno se vypořádává s umístěním čáry, to mě na tom přijde zajímavé. Když to spojíš s jinými jeho výroky (pořad Uchem jehly v ČT), že morálka a spravedlnost jsou objektivní veličiny (což nejsou, jak ukazuje už jenom tahle diskuse), je to problém, i když ho ještě někteří nevidí.

    Rath je i věc morálky. Ještě nevíš, jestli porušil zákon, třeba to bylo legální a jenom neetické a stejně by mu hodně lidí oprávněně ruku nepodala.

  7. VV
    19. 11. 2012
    Reply

    Ja jsem k nejakym dedukcim z rozhovoru dost skepticky. Jestli to chapu spravne, tocite se na nevera X moralka. Ale stejne dobre to mohlo byt mysleno jako mnohozenstvi x moralka. Tzn. vernost jako vernost jedne zene. Neznam rodinne pomery toho pana a nevim jak vypadala autorizace toho rozhovoru.

  8. Simindr
    19. 11. 2012
    Reply

    Ne, netočím se na nevěra x morálka. Točím se na tom, že Karel Janeček argumentuje objektivně danými morálními postoji a hodnotami, které jsou univerzálně platné. A přitom záhy narazíme na jeho vlastní zkušenosti na to, že univerzálně platné nejsou, protože je každý vnímá jinak.

  9. Petr Koubský
    19. 11. 2012
    Reply

    Honzo, ty vlastně říkáš, že Janeček v jednom viditelném bodě neuznává většinovou morálku, ergo jeho politický program (v němž je morálka jedním z klíčových slov) je špatný. Já mám k tomu programu taky výhrady (a to je ještě slabé slovo) a rád bych s tebou souhlasil, ale tahle argumentace neobstojí. Snad kdyby to tajil, dalo by se říci, že kdo lže, ten krade (taky pěkná demagogie), ale takhle… Tento aspekt morálky je opravdu jen jeho soukromá věc. Mně vadí, že to je charismatický bohatý fašizoidní cvok, ne s kým spí.

  10. 20. 11. 2012
    Reply

    Petře, mně je úplně jedno, s kým spí, ostatně to i píšu v textu samotném. Mně jen přijde, že tímhle ukazuje na díru ve své teorii „objektivní“ morálky, která je pro všechny lidi univerzální a snadno posuzovatelná. A přitom každý tu morálku má nastavenou jinak. Neříkám, že správně nebo špatně, jen to není univerzální.

    A když pak někdo začne univerzální a jedině platný pohled vštěpovat ostatním, je v tom to riziko, které sám pojmenováváš.

  11. 21. 11. 2012
    Reply

    Myslím, že to za úvahu stojí, a napsal jste to hezky. Svým způsobem je arci dobře, že se Karel Janeček nevyvyšuje na mravokárce, moralizátora, i kvůli (ne)vydíratelnosti. Byl by mnohem podezřelejší, jako pomyslný světec. Není tedy Mirek Dušín. O iluzi méně. Bláto kritiky neulpí, proto, že nezatloukal, tedy nepodváděl veřejnost. Z podia na turné rozlišuje úplatky a korupci, sofistikovaně, myšlenková to ekvilibristika podobná jeho oblíbenému udržování rovnováhy na kandelábrech a finančních trzích. Relativizace tradičních hodnot je ošemetná, a on bilancuje na hraně šikmé plochy. Karel je však docela pragmatický, na idealistu. Vadí mu chování, které je zbabělé a na úkor druhých, korupce, tunelování, které poškozuje naši společnost. A volební systém, který to umožnil a udržuje. Ostatní kolem nementoruje, nevnucuje ‚jediný správný‘ způsob žití. Vyzývá k podpoře reálného zlepšováku. Je liberální, přející, trochu hipíř. V zásadě, palec nahoru.

  12. blahovej
    22. 11. 2012
    Reply

    Zdravím diskutující,

    výrok mě také zaujal. Morálka je dnes velmi problematický koncpet (viz „Ztráta ctnosti“ od McIntyra). Hlavní problém spočívá v tom, že – např. u politiků nevyžadujeme pouze pravdivost (myslím to upřímě), ale věrnost svým slibům a svému poslání. Jediný úhybný manévr, kterým by šlo pak argumentovat (co mě napadá) by bylo oddělit společenskou a soukromou rovinu věrnosti (je svatební slib soukromý, nebo veřejný slib?).

    Mimochodem – v Bibli je tomu přesně naopak – „co chceš aby ti druzí činili, čiň ty jim“ a hebrejšitna má pro „pravu“ a „věrnost“ stejné slovo. (Však my také říkáme – je to věrný popis).

  13. 26. 11. 2012
    Reply

    2 Michal Illich: To je fakt naprosto mimozni. „Kluci od pocitacu“ jsou asi nejak posunuty od symbolickyho a archetypalniho sveta, ale moralka neni proboha ziveho vec nazoru!

    Moralka vychazi z kolektivniho nevedomi a je pro vsechny spolecna. Muzeme ji prijimat nebo analisticky odmitat jako Janecek nebo Rath s mnohozenstvim, to ale na veci nic nemeni. Problem je, kdyz si myslime, ze nad moralkou muzem vladnout a volit si ji = jsme bozi. Chapu, ze to je postmoderni cool „nazor“, ale je to proste nesmysl. Symboly a archetypy jsou univerzalni. Jsme mnohem vic kolektivni tvorove a nejvic ti, kdoz si mysli jake jsou individuality. Janecek skutecne jen vyplnuje prdpripravenou skatuli, aniz by cokoliv tusil o „new age“ jehoz je soucasti, jak presne pise autor clanku.

    Zajimave casy, kde se autista se schizofrenikem44 snazi zachranit spolecnost od psychopatu.

  14. siva01
    5. 4. 2014
    Reply

    Polygamie není věcí morálky, ale otázkou kultury. Polygamie není neetická. Je to je jen jiný kulturní vzorec, který by naší kultuře velmi pomohl. V současnosti lidé zapírají své další vztahy. V polygamii naopak každý z partnerů ví, kdo je s kým ve vztahu a musí s tím souhlasit. U nás se chlap manželky nezeptá, jestli si může pořídit milenku. V polygamní společnosti se zeptat musí. Když se nezeptá, tak se chová neslušně…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *