Temné pojednání o vzniku a zániku mediálních druhů se zvláštním přihlédnutím k neveselému osudu tištěných novin, a také o společenských dopadech, které probíhající změny nejspíš způsobí, a tak vůbec.

Když jsem na konci loňského léta vydal knížku České nesvědomí, cítil jsem, že k jedné části bych se chtěl vrátit, protože jsem si to s ní nevyřídil dostatečně. I vzhledem ke své profesi jsem si potřeboval udělat pořádek v mediálním světě, který obvykle člověk glosuje jen v jeho konkrétních projevech, ale nemá čas a příležitost podívat se na to všechno mravenčení z většího odstupu.

A tak vznikla esej Mediální revoluce, v níž jsem se pokusil trochu si ujasnit myšlenky. Vyšlo to, jak to vyšlo, žádná radost a spoustu otazníků. Ale myslím, že lepší než chození kolem horké kaše, k němuž obvykle při diskusích nad stavem mediálního trhu dochází.

Potěšení na mé straně, pokud si to přečtete a řeknete mi k tomu svoje. Takže pokud se chcete zamyslet nad tím, co všechno ovlivňuje současnou situaci na mediálním trhu, čím prochází a jaká rizika mu hrozí, můžete stahovat a číst dle libosti.

 

Tip:

Zajímá vás, jak se dnes dají ve vlastní režii vydávat e-knihy? Můžete se přijít podívat na skvělou konferenci New Media Inspiration 2014, na níž prozradím všechny své zkušenosti s publikací knížky České nesvědomí, od nákladů přes příjmy až po okolnosti, na které jsem při publikaci knížky narazil. Díky tomu pochopíte, že knihu si dnes může úspěšně vydat úplně každý. Ale ano, vy taky.

 

První ohlasy:        

 

 

 

 

2 komentářů

  • Vezmu Vás za slovo a řeknu k eseji něco svého. Hned zpočátku uvádíte, že „média a podstata jejich jejich fungování, stejně jako mediální systém sám o sobě v českém prostředí nebývají příliš častým předmětěm veřejných úvah“. S tím musím souhlasit, na žádné dostatečně veřejné platformě jsem solidnější diskuzi nezaznamenal, nepočítám-li občasný mediálně zaměřený rozhovor ČT24, v případě, že se něco stane (http://www.y­outube.com/wat­ch?v=w_offGMe­KYs).

    Poloveřejných debat ale myslím málo není. Karel Hvížďala je slyšet i v mainstreamu a Radko Kubičko se z ČRo6 (Média v postmoderním světě) přenesl i do (pravda pofiderního) ČRo Plus (Média Plus), kde se občas dostane i na mediální obdobu science café: „Rozpravy o českých médiích“.

    Naprosto rozumím Vašim pocitům při psaní eseje: jak píšete: „žádná radost a spoustu otazníků“. Realita taková je. Přesto jsem však čekal něco víc – ať už kritičtější pohled na probíhající trendy (Newspaper Extinction Timeline od Future Exploration Network vypadá na hodně velký guesswork), tak větší zaměření na společenské dopady konce printu. V aktuální podobě je esej tak trochu…all over the place. Autor s Vaším dopadem si může troufnout na víc . )

  • Díky moc za zajímavý komentář. Výstupy Karla Hvížďaly znám, ovšem při všem respektu mi přijdou tradiční a technologické a obchodní proměny zas tak moc nekomentuje. Na Radka Kubička se rád podívám, ten pořad neznám.

    Jinak ten text neměl ambici řešit společenské dopady konce printu, to se přiznávám, to už bych uhnul od médií k příliš sociologickému pohledu – šlo mi především o fungování ekosystému médií a odkrytí toho, jak se proměňuje – což si velká lidí z médií stále nedokáže připustit. Pro mě je teď zajímavé pozorovat reakce lidí, které se začínají lišit podle toho, jestli se na ten text dívá člověk primárně z printu nebo digitálu :)