Vláda podjatosti

K soudnímu případu „malíře tykadel“ soudkyně a manželka politika Ivana Langera říká: „Nařčení z podjatosti odmítám. Kdybych se řídila doporučením manžela, dostal by obžalovaný Smetana trest smrti lámáním v kole.“

A k tomu říkám já, že pokud bych se řídil doporučením první signální, lámání v kole bych předepsal všem, kteří ve svém zájmu okrádají stát a po svých spoluobčanech ještě chtějí, aby drželi hubu a krok. Je skandální, když ve chvíli, kdy svobodný občan projeví svůj politický názor na politickou reprezentaci například kreslením karikujících prvků na politické plakáty, což je věc běžná, ne-li normální ve zdravé demokratické společnosti, když je pod formalistním výkladem práva nucen k trestu, natož posílán do vězení.

A pokud soudkyně Langerová pronesla dotyčný výrok, jen sama sebe usvědčuje z podjatosti, kterou se snaží „profesionalizovat“ a „objektivizovat“ „mírným trestem“ proti tomu, který by si „ve skutečnosti viník "zasloužil“. Každý normální nezaujatý člověk by totiž případ smetl ze stolu. Jen ten, kdo má nastavená měřítka tak pokřiveným způsobem jako soudkyně a její manžel, je schopen dotyčného člověka odsoudit.

Stejně jako odsouzený Roman Smetana jsem přesvědčen, že slušní a poctiví lidé do vězení nepatří. Patří do něj ti, kteří svým spoluobčanům skutečně škodí. A také ti, kteří se podílejí na tom, že je skutečná kriminální činnost menším proviněním na společnosti než její kritika. A pokud se tak děje z pozice soudu, je to pro nás všechny ještě horší a ještě více hodné trestu.

Pro historii budiž uvedeno, že odsouzený má za skutek, kdy plakáty navoskovaných panáků přiblížil alespoň trochu realitě, zaplatit konkrétně Občanské demokratické straně i náhradu škody.