Život voliče je strašně namáhavý. Pořád aby o něčem rozhodoval, dokonce o sobě samotném, a ještě třeba i o životě svých dětí a vnoučat. Copak tohle má moderní člověk ve 21. století zapotřebí?!
Oč hezčí byl život před revolucí! Žádný mišmaš trapných politických kampaní, nepodařené fotky a koláže a slogany a hloupé vtipy a hlášky na každém rohu. Naopak dlouhá léta cizelovaná jednotná grafická úprava na věčné časy – zlatá a rudá na praporech, šedá a hnědá v ulicích. Žádné složité přemýšlení, vždycky se radostně vybrali ti nejlepší, protože jediní, a plán se hned začal překračovat o sto dvacet procent. Kdyby tomu ten zpropadený Havel nezatnul tipec, jak jsme se všichni mohli mít dobře až do dneška!
Ale nebojte se, staré dobré časy se můžou rychle vrátit. Pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít, jak zpívá Michal David od spartakiády až po svatbu na Čapáku, a máme, co jsme po revoluci vždycky tolik chtěli. Už za dva týdny tu může začít vznikat krásná koalice v čele se zasloužilým mistrem socialistického zahraničního obchodu, který formativní léta strávil uprostřed vrcholné normalizace a navazuje na ně dnes a denně. Podle průzkumů lze většinu národa definovat jako „voliče antisystémových stran“, přičemž tím systémem je myšlena demokracie.
Co má dělat člověk, který je k tomuto postoji disidentský, tedy „samozvanec a ztroskotanec“? „V nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti, sobeckém zájmu, nebo dokonce za mrzký peníz“ volit přesně opačně. Přesněji hledat, kdo s největší pravděpodobností nepodlehne svodům příležitosti a moci a neumožní vládu jednoho šéfa rodinné firmy Česko, protože Léčba Babišem se mu z mnoha dobrých důvodů zajídá a považuje ji za největší ohrožení budoucího vývoje téhle země.
Kdo tedy přichází v úvahu? U ODS se ruka
do ohně dát nedá, byť v posledních týdnech deklaruje, že s ANO
nejspíš ne. Navíc její antiEU postoj nepřekonal Klausovu pubertální fázi
dosud, ostatně juniorní Klaus zažívá ve straně hvězdnou hodinu.
KDU-ČSL najde zdůvodnění ke spolupráci snadno a rychle a kdykoliv bude mít příležitost a kdykoliv bude třeba, i kdyby kvůli tomu měla vyměnit předsedu za Čunka, k čemuž jí Duka dopomáhej. Z jejích některých nadějných postojů se bohužel stala obvyklá bramboračka kořeněná mnoha nepoživatelnými výroky a gesty a z deklarovaného útoku na nejsilnější sílu v zemi opět jen upocená modlitba za překonání pěti procent.
Sociální demokraté také půjdou za mocí, aspoň jejich větší, pragmatická část, vždyť krále střetu zájmů je třeba kontrolovat z co nejbližší vzdálenosti! Že se to moc nepovedlo, ani když socialisté byli větší než ANO, že za něj vyžrali všechno zlé, zatímco on lízal smetanu? Třeba v tom volič hledat logiku nebude (což u většiny voličů vlastně není zas tak špatný odhad)…
Zelení jsou mimo hru, což říkám s jistou lítostí jako jejich tradiční volič. Možná mají nejmenší šance uspět za všechny poslední tři sněmovní volby a je tedy prakticky jisté, že jejich propadlé hlasy nejvíce pomohou vítězi voleb.
Piráti jsou sice ve hře, ale kromě digitálních znalostí se v tom ideově plácají víc než jeden ještě před pár měsíci čekal. Se svou čerstvou rétorikou, že všechny ostatní je potřeba pozavírat, se dostávají na úroveň Věcí veřejných či samotného Babiše. Za normální situace by jim opoziční role více než slušela, dnes je sázka na ně nevyzpytatelná, už kvůli množství obskurních existencí na jejich kandidátce s pomateným viděním světa.
Starostové dostali strašně malý čas vyprofilovat se a sázka na ně je spíš sázkou na kredit jednotlivých osobností než na program. Nícméně volební lídr Jan Farský je ideálním příkladem moderního politika, jakých má česká veřejná sféra pohříchu málo, jeho zásluhy o transparentní veřejnou sféru jsou mezi českými politiky vysoce nadstandardní. Pokud by on mohl garantovat další směr uskupení, nebylo by proč váhat. Trochu to kazí nepodařené extempore s Daliborem Dědkem obdivujícím Babiše, ale aspoň díky němu Starostové jasně spolupráci s ANO odmítli a lze doufat, že by u nich nakonec racionalita zvítězila nad krátkozrakostí.
TOP09 je pohříchu jediná strana, která roli krále střetu zájmů v české politice dlouhodobě odmítá, takže jakoukoliv spoluprací s ním by přišla o zbytky kreditu. Byla za to po celou dobu čtyřletého období vysmívaná, přesto se stále více ukazuje, že stála na správné straně. Navíc je to strana jednoznačně proevropská, ačkoliv ne nekritická, což dnes v českém prostředí vyžaduje skoro nadstandardní odvahu. Má spoustu negativ, na prvním místě v minulosti necitlivé nesociální postoje, ale po srovnání letošních priorit je to v těchto a jenom v těchto volbách méně důležité, než všechno ostatní. O větší jistoty lze ve svobodném prostředí bojovat mnohem snáz než o svobodu v jistotě holdingu. A Kalousek? Žádné iluze ani klapky na očích. Ale pokud žádná z kauz Andreje Babiše ani jeho trestní stíhání nebrání třetině národa brát ho vážně, argument Kalouskem v takovém světle působí poněkud směšně.
Je absurdní, že ten kdo hledá spasitele, končí nakonec u trestně stíhaného člověka podezřelého z podvodu a usvěčeného několikrát ze lži, včetně porušené přísahy na zdraví vlastních dětí.
Ale kdo hledá obránce svých zájmů, jimiž jsou v těchto volbách svoboda a demokracie, pak má nejméně dvě možnosti dát přednost, byť s nelehkým srdcem a bez vášně či nadšení, jednoznačně menším zlům, které nemají šanci znásilnit systém ve svůj prospěch.
Jak říká jeden můj dobrý přítel, svoboda a demokracie se nám v roce 1989 spíš stala, protože padlo celé sovětské impérium a my naštěstí bez násilí mohli následovat Polsko, Maďarsko či východní Německo. Když jsme zvonili klíči, málokdo tušil, co nás čeká, i když jsme byli plní přehnaných nadějí. Ale teď už to víme. A právě teď nadešla chvíle, kdy se musíme rozhodnout, jestli svobodu a demokracii, při všech jejich chybách, nedokonalosti, nejistotě, náročnosti a nevyzpytatelnosti chceme, nebo jestli místo nich chceme smrádek a teploučko, v nichž o sobě necháme rozhodovat jednoho šéfa a jeho patolízaly. Teď, nebo nikdy.
Čtěte dále:
Fanoušci Andreje Babiše vytrvale působí jako manželka oklamaná sňatkovým podvodníkem, který ji připravil o většinu šperků a životní úspory. I když její okolí jasně vidí, co je její miláček zač, ona má pořád před očima ty krásné chvíle, kdy jí šeptal do ucha, že je tou nejkrásnější z žen a on jediný se o ni postará, když ji všichni předtím tak zklamali. Přestože objevuje jednu podvedenou manželku za druhou a jakkoliv jí rozum říká, že na těch informacích o jejím manželovi něco musí být, pořád v koutku duše doufá, že se neplete, že to jsou jen pomluvy. Její vyvolený nakonec překoná všechny nástrahy a z ukradených věcí, které si určitě jen vypůjčil, splatí dluhy svého předešlého hříšného života, vrátí se k ní a půjdou společně vstříc nejkrásnějšímu snu, jenž si spolu vysnili. Přece by se nepletla a nebyla hloupá husa, která skočí na špek cynickému lovci zklamaných srdcí. Co by jí pak v životě zbývalo?
