Když si z dovolené přivezete více než tři tisíce fotek, chvilku
trvá, než se tím vším proberete. Tady je první várka a další budou
následovat. Do Vánoc to snad zvládneme všechno.
Začínáme jedním z nejvděčnějších míst pro
nadšené fotografy. Zapadá slunce, monumenty vrhají hluboké stíny a vy se
pak můžete vytahovat vlastně cizím peřím, protože nic z toho není
vůbec žádná vaše zásluha.
Více viz kompletní fotogalerie z Monument Valley.
Monument Valley nám připravilo jeden z nejpůsobivějších zážitků.
Možná jsme příliš poznamenáni americkými filmy, ale nemohli jsme si
pomoct. Tohle je prostě esence Západu se vším všudy, plakátová, filmová,
možná až kýčovitá, ale úžasná a nadherná a dojímající. Obrovský
prostor plání se z ničeho nic zvedá do podivuhodných skalních útvarů
(přitom proces byl přesně opačný, protože všechno kromě těch skal
erodovalo), aby mlčky stál jako strážce zdejší krajiny, jako memento
mizejících krás, které tu za několik staletí zřejmě už nebudou.To
místo má v sobě cosi posvátného, vznešeného, co příchozího nutí ke
ztlumenému hovoru, k tichému a nesmělému přihlížení, k oněmělému
obdivu. Je v něm jakýsi přirozený patos, nedefinovatelná velikost
výjimečnosti, vzbuzující respekt. Ticho, klid, soustředěnost kradou
myšlenky a odlétají s nimi kamsi za obzor do nekonečna.
Ne nadarmo se právě sem tak často vraceli filmaři. Přímo na místě
připomínají všechny možné filmy, které tu byly natočeny (tady je
vyčerpávající
přehled), kupodivu jsme však nenalezli ani jednu jedinou zmínku o tom
snad nejslavnějším – Tenkrát na Západě. Přitom právě sem
přijíždí Claudia Cardinale, za doprovodu slavné melodie, kterou Ennio
Morriconne složil na míru tak přesně, jako by se tu snad narodil.
My jsme to mezi monumenty zkoušeli po prašné cestě taky, ale v hlubokém
písku to nebyla žádná legrace. Navíc se už setmělo a čekala na nás
večeře v nedalekém Goulding´s Lodge, kde je sice relativně dražší,
zato moc příjemné bydlení (a taky měli jako jediní po cestě z Grand
Canyonu volno, v nejbližším větším městečku Kayenta bylo komplet
obsazeno). Přitom turistů tu není tolik jako v jiných parcích, už proto,
že tu opravdu nemají kde nocovat a údolí není úplně po cestě
z nějakých jiných parků. Ale staví se tu přímo nad hlavní vyhlídkou
obrovské hotelové zařízení, tak kdo ví, jak to tu bude vypadat za
pár let.
Celé okolí je ve správě navažských indiánů, kteří tu prodávají
cetky, šperky a úžasné, ale neuvěřitelně drahé, protože ručně tkané,
koberce. A protože je tu už Utah, tak se čas proti Arizoně posune o hodinu
dopředu.
