Tak je to tady. Barack Obama se stane americkým prezidentem. Dokázal nemožné, protože před dvěma lety nepatřil k pravděpodobným vítězům. A díky němu Amerika znovu potvrdila, proč dokáže být tak inspirující zemí pro celý svět.

Americké volby jsou rozhodnuté. Barack Obama právě přednesl vítězný projev, který završil jeho dlouhou a náročnou cestu. Desítky tisíc lidí se slzami v rozzářených očích sledovali svého příštího prezidenta, který by je měl vést příštími těžkými časy.

Sám Obama řekl, že dnešní den je důkazem toho, že americký sen žije, že Amerika má úžasnou schopnost proměnovat se, hledat v sobě to lepší a odstraňovat chyby, kterých se dříve dopustila. A opravdu – zřejmě žádný jiný národ v sobě nemá tak jasně zakódované mechanismy, jak se posouvat kupředu, jak vyrovnávat excesy, jak přehodnocovat špatná rozhodnutí. Zřejmě žádný jiný národ není připraven nacházet odvahu k novým rozhodnutím, novým cestám.

Amerika má v sobě spousu směšného, patetického, jako velký národ sklouzává k manipulovatel­nosti, stádnosti a zjednodušujícím řešením. Ale nad tím vším vládne víra ve schopnost měnit vlastní osud a připravenost a vnitřní síla nést za něj odpovědnost. „Yes, we can,“ je mantra, kterou Obama ve svém projevu několikrát zopakoval a která charakterizuje podstatu Ameriky. Ano, dokážeme to. Protože to za nás nikdo jiný neudělá, protože jsme zvyklí usilovat o lepší osud a o lepší budoucnost svých dětí. Může to znít někomu směšně, ale jaký přesvědčivější a větší ideál znáte?

Obamovi se podařilo něco úžasného – v době, kdy po celém světě vládne obecné znechucení politikou, cynismus, bezmoc vůči „těm nahoře“, podnítil a naplnil nadšením milióny lidí, přesvědčil je o tom, že mohou snít, doufat a snažit se, že i jejich individuální pomoc, zájem, zaujetí a nadšení mají hluboký smysl, protože jen díky každému zvlášť je možné získat společnou sílu.

Zmobilizovat takovou pozitivní energii naděje se zdá být v dnešní době téměř neuvěřitelné a zaslouží to ten nejvyšší obdiv. Síla ideálu dokázala porazit klasickou mocenskou mašinérii Clintonových nebo republikánů a postavit na hlavu tradiční pravidla politiky. (I proto je včerejší plivnutí Ludvíka Vaculíka totálním nepochopením – kdyby každá demokracie přinášela takhle tvrdě vybojovaná vítězství, o kterých musí jednotlivec přesvědčit takové množství lidí, pak díky bohu za takovou „karikaturu“.)

Obama je prvním zosobněním politika 21. století – a nejlépe to vystihuje jeho využití nejmodernějších komunikačních technologií dneška. Prostřednictvím internetu, Facebooku, videí, přímé komunikace se dostal až na úroveň jednotlivců, kteří dál šířili sílu společné myšlenky. Princip dobrovolné angažovanosti je v Americke nesmírně silný a v tomto případě se zhmotnil mimořádným způsobem. Není divu a není to prázné prohlášení, když Obama říká, že „je to vaše vítězství“. A není divu, že při těch slovech se lidem do očí derou slzy.

Obdiv si ovšem zaslouží i John McCain. Projev, ve kterém uznal svou porážku v prezidentských volbách beze sporu patřil k nejsilnějším a nejpřesvědčivějším okamžikům celé kampaně. Nedovedu si představit, že by v té naší malé kocourkovské vesnici dokázal poražený politik pronést podobnou řeč. McCain se s pokorou a respektem vůči svému budoucímu prezidentovi přihlásil ke společnému cíli, svou prohru zcela samozřejmě uznal, vzal ji na sebe a nabídl své další služby k dispozici Americe. Stal se tak dalším potvrzením toho, že Amerika dokáže generovat mimořádné osobnosti. Názorně předvedl, jak se v Americe respektuje zasloužený úspěch, přijímá odpovědnost za chyby, jak Amerika dokáže přesvědčivě sloužit ideálům.

Člověk v Americe nemusí být dlouho, aby se přesvědčil o tom, jak silný americký sen je. A že americkým snem je sama Amerika. Amerika je sama vlastním náboženstvím a Obama se dnes stal jejím největším apoštolem. Jeho charisma, nadhled a klid, který vyzařuje, opravdu dokáže vzbudit naději, že přispěje pozitivním způsobem k atmosféře nejen v Americe samotné, ale na celém světě.

Možná je ta naděje marná a vkládat ji v jednoho člověka je neoprávněné a nespravedlivé, protože nemůže vyřešit všechny starosti tohoto světa. Ale snad není neoprávněné si přát aspoň to, aby inspirace, kterou Barack Obama dokázal zelektrizovat Ameriku, přenesl i na co největší část světa. Přejme si, aby nezevšedněl, aby se z něj nestal rutinní politik klasického střihu a aby vstoupil do historie nejen tím, že se stal prvním nebílým prezidentem v dějinách Spojených států. Abychom si i za několik desítek let mohli s uspokojením vzpomenout, že jsme byli u toho, když se měnila historie.