První skutečné hamburgery v Čechách – že by Burger King?

Včera se otevřela první pobočka Burger Kinga v Čechách, konkrétně v Praze na Zličíně. Dnes se zase kvůli technickým potížím zavřela, tak snad to nebude mít větší symboliku, než je potřeba. Protože je to asi první vážnější konkurence McDonaldu a první výrobna hamburgrů, která si tu zaslouží své jméno.

Před naší návštěvou Spojených států pro nás hamburgery taky byly tradičním zosobněním toho nejhoršího, co je masová světová kuchyně schopna nabídnout, pokud tedy nemluvíme o tepelných úpravách psů a koček. Ne že bychom to nějak fatálně prožívali, ne že by nám to bránilo ve střídmých návštěvách fastfoodů, ale rozuměli jsme tomu, ostatně myslím, že sociologická kniha Mcdonaldizace kultury je mimořádně inspirativní čtení.

Ale jako v případě jiných předsudků, i tento se nám trochu posunul po prozkoumání této problematiky přímo v centru dění a na vlastní kůži, přesněji na vlastní žaludeční a jiné stěny. Hamburger totiž dost často dokáže být dobré a dobře udělané jídlo. Ne, nemluvím tu o zdraví, ale někdy tu cizrnu člověk musí nahradit kromě pohanky i něčím jiným, ne?

Za zásadní zjištění považuji to, že McDonald dělá za mořem stejně hnusné hamburgery jako tady. A zcela bezkonkurenčně nejhorší mezi všemi provozovnami, které jsme tam navštívili. Takže v USA pro McDonalds není důvod, ani náhodou. Proč mají takový úspěch?, ptá se nás pak každý. Osobně si myslím, že kvůli nejlepšímu marketingu, který útočí na děti, a přece jenom asi nejlepší dostupnosti provozoven. Ale jestli je někde junk food, tak právě tady. O ostatních si nedělám žádné iluze, ale ten rozdíl je značný.

Los Angeles a Hollywood je vlastně z větší části takové mexické předměstí (i centrum je předměstí).

Nejlepší bývají malé bufety, kde si s přípravou vyhrají. Například Au bon gout, který jsme měli dvě ulice na jih od našeho newyorského hotelu, byl bufet – zázrak, neskutečná nabídka od studených salátů, přes polévky, sendviče, panini, ovoce, zelenina, teplý bufet, sushi, snídaně, až po nabídku normálních potravin. Pořád otevřeno, všechno připraveno ke snadné konzumaci, bufáč, ale sto tříd nad těmi, které známe z našich krajů. Nebo hamburgerárna nedaleko Columbian Univerzity, kde nam pěkně z obou stran opráskli burger, bohatě naložili náplní a do papírového pytlíku nasypali každému asi šest malých kečupů. Tady se musí za každý zaplatit, tam nikdo nic neřeší. Ano, na jednu stranu je to plýtvání, na druhou stranu úžasná velkorysost ve vztahu k zákazníkovi (jedna z pozoruhodností a velký rozdílů proti čecháčkovsky škudlivému stylu – jen abychom někomu nedali něco víc než je potřeba a nejlépe míň tak, aby to nepoznal).V New Yorku nám asi nejpozoruhodnější zážitek připravil stánek s burgery a šejky, který se jmenuje Shake Shack. Američani jsou schopni stát úplně klidně a spořádaně neskutečné fronty úplně na cokoliv, třeba dvě hodiny na lodičky v Central Parku, ale napadlo by vás hodinu stát frontu na hamburgera?

Tak to jsme viděli na vlastní oči na Madison Square právě před Shake Shackem. Vlahý červencový večer a půlka náměstí obkroužená. Shodou okolností reportáž a test nabídky toho stánku promítali v televizi, když jsme se koukali v hotelu. A tak jsme se nakonec, po měsíci, poslední večer před návratem, už za srpnové, chladnější noci, do té fronty postavili taky – byla mnohem kratší, necelou půlhodinku nám to dalo, ale neměli jsme už nic lepšího na práci.

A bylo to moc příjemné, opravdu šťavnatý burgřík s hranolkami, na židličkách v parku, kousek dál nad hlavami svítí do noci Empire State Building a nám se nechce tak brzo, už po měsíci, zpátky do Prahy.

Hlavní pohled na restaurant Peggy Sue´s 50´s diner

Případ sám pro sebe, byl Peggy Sue´s 50´s diner, který jsme zmiňovali v textu o Las Vegas. Tam asi měli nejlepší hamburgery, které jsme v Americe měli, ale je fakt, že psychiku nám ovlivnilo celé prostředí dost zásadně, takže nás prosím berte s rezervou.

Takhle vypadá cheesburger v Peggy Sue´s. Všechno pěkně samostatně, člověk si to sám rozdělí, naloží, napatlá a spojí. A hranolky jsou vysoustruženy do spirál, napříč celou bramborou. Jen jsme pořád přemýšleli, co udělají se zbytkem té brambory po vyřezání té spirálky. Jsou dvě možnosti – buď z toho udělají kaši, která je typickou americkou přílohou, nebo to vyhodí. Pravděpodobnost půl na půl. 

 

Sympaticky se o nás postarali taky v Ashbury Heights v San Francisku, kde nám kromě tradičního menu doplnili kalorie ještě nadpozemským čokoladovým šejkem. Mimořádné prodejní mistrovství a zároveň velkorysost se nejlépe projevily právě tady – nejenže vám přinesou pohár s našlehaným zmrzlinovým nápojem, ale k tomu ještě šejkovací kovovou nádobu, ve které je tak třetina objemu na dolití. Mana nebeská. Zdařilá byla i návštěva starého (někdy z padesátých let) Mel´s Drive v Hollywoodu blízko Stripu. Tam zase mají v každém boxu juke boxy, které hrají za čtvrťák písničky na přání. Opět oživlé kulisy klasických amerických filmů, nádhera.

 

No a pak jsou tu sítě, resp. prodejní řetězce. Slušnou úroveň burgerů mají Denny´s, což jsou docela příjemné restaurace typického, starosvětštějšího amerického stylu s příznivými cenami. Steaky byly proměnlivé kvality, ale na hamburgery bylo spolehnutí. Navíc prostředí nevypadá jako typická rychloobčerstvovací kantýna, což občas přijde vhod. Ne, když jste na Západě, nemůžete jít do žádné jiné restaurace, abyste si spravili chuť – v New Yorku je lepší výběr, ale Kalifornie, Nevada, tam možností moc není. Hamburger je základ, kterému jen tak neuniknete. Možná tak do Číny.Ale je pravda, že já jsem třeba ani nějak zvlášť utíkat nechtěl. V horku a při dlouých přejezdech člověk ztratí náladu na exotické chutě a je rád, že se může spolehnout na něco, co pořád vypadá a chutná přibližně stejně. (Nepodařilo se nám shodou okolností vyzkoušet známou síť Wendy´s, na kterou zas nedá dopustit jeden kamarád s čerstvými zážitky zpoza velké louže, to jen pro úplnost, ale von je divnej, protože nejradši má tripleburgera, a to už je spíš na diagnózu, zvlášť když po něm nepřibere, ale jen ať si kazí zdraví, když ho to baví.)

Co už ale vím jistě, při tom omezeném výběru už bych v Americe vždycky dal přednost Burger Kingovi před McDonaldem (ostatně i nedávno ve Vídni). Protože je rozhodně poctivější a tak nejak líp chutná. Není tak uhlazený, takže člověk opravdu „jí rukama“, což v Americe patřilo k věci, zatímco sterilní chuť a podoba mcdonaldích výtvorů příliš vášně nevzbuzuje. Tak uvidíme, jaké to bude tady. Kdyžtak dejte vědět. Začít můžete třeba Whooperem, to je základní kámen „královské“ nabídky.