Když jsem si onehdá stěžoval na lehce klamavou reklamu na čokoládu Aero od Orionky, netušil jsem, že záhy zažiju další zklamání, tentokrát s Milkou Ice.
Pořídil jsem v jakési moderní samoobluze (nevím, jak mě to slovo přišlo na klávesnici, ale tímto jsem si uvědomil, že v Praze vlastně už snad nemáme jedinou samoobsluhu, buď je to nějaký něco-market nebo večerka, ale tradiční starosvětská „sámoška“ nikde, pozoruhodné, co ten kapitalismus dokáže), prostě jsem koupil ještě nevyzkoušený druh čokolády Milka Ice.
Ledovou čokoládu já rád a když návod zněl tak slibně – „Dejte čokoládu na chvíli do lednice a vychutnejte si ledovou chuť čokolády z alpského mléka – Milka Ice“, neváhal jsem. Čokoláda skončila v lednici a po nějakém čase jsem ji s radostným očekáváním otevřel.
Varováním bylo už to, že nešlo ulomit nějaký použitelný kousek. Po značném úsilí se odpor zatuhlé čokolády podařilo překonat. Ale přišlo úplně zklamání – s tradiční lahodnou chutí ledové čokolády to nemá moc společného. Čokoláda by se neměla jmenovat ledová, ale prostě jenom studená. Až příště sáhnu po nějaké fialové čokoládě, raději to bude osvědčená jogurtová.