Když po odhalení ňadra Janet Jackson američtí cenzoři nakázali vysílat přímé přenosy s několikasekundovým zpožděním, aby bylo možné včas zasáhnout proti podobným „obscénnostem“, ťukal jsem si na hlavu. Po včerejším záznamu ze šatny „zlatých hochů“ lituji, že něco podobného nezafungovalo u nás.
Bujaré oslavy k získání titulu tak nějak patří a rozhodně nepřekvapí, když se slavní hokejisti pořádně po dvoutýdenním napětí odvážou. Přítomnost kamer v pánské hokejové šatně je však sporná.
Česká televize se nebála přinést ze šatny záznam prvních okamžiků oslav a byla to ještě zajímavější podívaná než předchozí finále. Chlapi po sobě stříkali šampaňské, nadšeně rozbíjeli flašky, pro drsné slovo nebylo daleko (vždyť Hoši kurva děkujem!) a všechno korunovalo poskakování po chudince nějaké hi-fi věži, která z toho neměla zrovna nejlepší náladu.
Těžko říci, zda si na ní vylévali chlapi zlost za to, že jim celou dobu hrála songy Michala Davida, pak by podobný útok byl vcelku pochopitelný, ovšem o kultivovanosti zmíněných pánů (obzvláště betony brankáře Hniličky v tomto kontextu působily pozoruhodně) to příliš nesvědčí. A když už to mají zapotřebí, proč to probůh Česká televize odvysílala? Navíc ze záznamu, to znamená poté, co to muselo projít rychlým dramaturgickým schválením (dramaturgem přenosů byl Robert Záruba)? Když už mají podobné oslavné orgie k podobným výhrám patřit, nechť zůstanou uvnitř společenství, jemuž jsou určeny. Proč jim má přihlížet celý „hokejový národ“?
Pak se můžou novináři stokrát pozastavovat nad tím, že oslavy jsou provázeny výtržnictvím, drobným násilím, opilými dětmi a bezohledností všeho druhu, když aktuální miláčci národa předvádějí polopatický návod, jak takové oslavy mají vypadat. Vinit z toho samotné hokejisty není důvod, ať si v útrobách stadionu dělají co chtějí, byť si o tom můžeme myslet svoje, ale České televizi rozhodně za zprostředkování tohoto bezprostředního zážitku pochvala nepatří (ostatně ani za nepodařené inovace českého jazyka viz text Jak hokejoví komentátoři distribuují puk a básnivé hlouposti).
Už tak vypjatě přehnaná pozornost hokejovému dění (dovedete si představit, že by na „intelektuálské“ ČT2 místo analýz přihrávek a gólů pomocí digitální tužky běžely ve stejně atraktivních časech a v takovém množství třeba kritické analýzy literárních děl?) je korunována politicky zcela nekorektním představením (za poněkud směšně trapné asistence prezidenta republiky), které s veřejnou službou, jak je vysílání České televize charakterizováno, nemá vůbec nic společného.
Ale možná se mýlím a vůbec nešlo o omyl a Česká televize záznam ze šatny hokejistů odvysílala zcela záměrně. Možná tím opravdu chtěla nastavit pověstné zrcadlo celé naší společnosti. Pak to byl skutečně intelektuálně nekompromisní počin hodný amerického nezávislého filmu.