IQ tykve? A proč ne…

Jilm na svém blogu rozvinul úvahu ohledně kontroverzního výroku jednoho vědce o tom, že různé rasy mají různě vysoké IQ. Můžeme se odvážit tvrzení o rozdílech mezi rasami, nebo nás musí svazovat politická korektnost?

Nejdřív trochu o něčem jiném: jen co jsem napsal v perexu slovo „kontroverzní“, došlo mi, jak je zbytečné a k ničemu. Protože v poslední době tolik nadužívané, vlastně o podstatě věci neříká vůbec nic. Jako kontroverzní totiž označujeme všechno, před čím rezignujeme na vlastní hodnotový systém a místo, abychom se přiklonili k nějakému stanovisku, případně poskytli nějaký argument, vyhneme se tomu tlaku, přílípneme nálepku „kontroverzní“ a jsme s tím hotovi, můžeme se bavit o něčem jiném. Neříkám, že to někdy není vhodné, protože pravda může mít několik tváří, ale většinou se bohužel jedná jen o útěk před přijímáním odpovědnosti za deklaraci vlastních postojů a názorů.

Ale k věci. Mohou mít třeba černoši nižší IQ než běloši? Je zajímavé, jak se tahle otázka pořád občas vrací. Samozřejmě, člověk by ji nečekal od vědce, který se podílel na objevení struktury DNA, proto ten poprask (k tomuhle aspektu ale později).

Osobně si myslím, že na celou věc existuje možná celkem jednoduché vysvětlení. A ani nejde o nějaké objevování Ameriky, protože v diskusích určitě několikrát v minulých letech zaznělo. K pochopení věci totiž musíme vyjít z toho, co je to IQ. IQ je zbytečně adorovaný ukazatel, protože jeho asi nejlepší definice zní, že výše IQ vyjadřuje jenom míru naší schopnosti absolvovat IQ testy. Jinými slovy, IQ test odhalí hlavně to, jak jsme dobří při vyplňování IQ testů. Pokud by společnost vnímala IQ testy takto, pak by jí výrok o tom, že černoši hůře vyplňují IQ testy, rozčiloval mnohem míň než neodůvodněná implikace, že černoši jsou méně inteligentní než běloši.

Jde o to, že černoši snad mají opravdu horší výsledky v IQ testech. Ale důvodem není jejich inteligence, ale skutečnost, že IQ testy jsou stavěné na mentalitu bělochů, podle jejich myšlenkového rámce a naučených postupů (není také nic překvapivého, že opakovaným absolvováním IQ testů člověk může zvýšit svoji úspěšnost v nich). To znamená, že u IQ testu nestojíme všichni na stejné startovní čáře – a to ne s ohledem na naši skutečnou inteligenci, ale s ohledem na naše zkušenosti. Když do úvahy zapojíme ještě horší dostupnost vzdělání pro nebělošské vrstvy obyvatelstva, která navzdory veškerým integračním snahám stále trvá, nemůžeme se výsledkům divit už vůbec. Když nemám kde trénovat, nebo mi chybí trenér, těžko předběhnu aktivního sportovce.

A na závěr k otázce politické korektnosti. Když vědec, navíc nobelista, říká podobně paušalizující hodnocení, je to na pováženou (a podobných, podle mě nepřijatelných, tvrzení se prý v minulosti dopustil již víckrát). Vzhledem k tomu, že všechna tvrzení tohoto druhu jsou nesmírně snadno zneužitelná, musí se s nimi opatrně. A to ne proto, že bychom se měli bát politicky nekorektních vyjádření (naopak, ta často dokážou zakrýt realitu a podstatu věci a zabránit tak adekvátnímu přístupu k řešení problémů), ale proto, že podobně citlivá tvrzení mohou být podle mého názoru vyřčena pouze v tom případě, že se jedná o zcela jasný a nezpochybnitel­ný důkaz.

Pokud takovou jistotu nemáme, je snad lepší mlčet, než poskytnout zbraň do rukou fanatikům a aktivním rasistům. A jistotu nemáme v naprosté většině případů. Ani tak banální věc, jako je mléko a jeho pozitivní nebo negativní vliv na zdraví člověka, vědci nedokážou ohodnotit trvale správně, natož aby se dokázali vyznat v lidské psychice s takovou bravurou, aby mohli paušalizovat na úrovni celých ras.

Ostatně, ono se taky říká, že mnohem více než IQ o kvalitách člověka vypovídá jeho emoční či sociální inteligence. Je jisté, že té se panu Watsonovi bohužel moc nedostalo.

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Autor článku:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

Napište první komentář

Napsat komentář