Právě se mění čas, zrovna teď ubíhá ze druhé na třetí, aby se pak vrátil a absolvoval to všechno znovu. Když je člověk vzhůru, tak si může fantazírovat jako v nějaké science fiction.
No, je to všechno blbina, rozhodně se necítím jako Petr Kostka ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, abych cestoval časoprostorem. Změnu času jsem vždy vnímal jen jako jednorázový komfort nebo nekomfort při vstávání.
Čím se víc bavím, tak tím, jak se v pravidelných intervalech, vždy při změně času, objevují články o tom, co to pro nás znamená. Aktuálně se tímhle tématem zabývalo Aktuálně.cz a překvapivě to není nezajímavé čtení.
Jen poznámka k tomu psychickému prožívání změn času. Mně to přišlo vždycky trochu legrační (a ani ne proto, že můj životní styl je natolik rozházený, jako by se mi posouval čas sem tam o několik hodin každý druhý den). Vždyť změna času je podobně zásadní jako přesun z jednoho časového pásma do jiného o jednu hodinu. A nevím o tom, že by si davy středoevropských turistů v Londýně stěžovaly na to, že je jim z posunutého svítání a soumraku špatně. Takže asi tak. Teď je 2:35 a za hodinu bude zrovna tolik, což je docela legrace, ale taky asi tak všechno. Co je hlavní, že ráno hned tak vstávat nebudu, no ne?
Napište první komentář