Jak jsme zachránili Středočeský kraj před vypálením

Jeli jsme takhle dneska z moc příjemné svatby. Vraceli jsme se do Prahy z Číčovic u Ruzyně, kolem půl desáté, jasná teplá letní noc, na západě zapadlo slunce a několik letadel. Klidně jsme se vznášeli po střediskové silnici vinoucí se mezi poli.

Kdyžtunáhle, v tmavnoucím šeru jsem od volantu po levé straně silnice zahlédl plamínek. Říkám si, asi svíčka, pomníček, jakých hlavně díky vzrůstajícímu a záhy klesajícímu počtu motorkářů neustále přibývá. Jel jsem dál, a znáte to, takové ty mikrosekundové úvahy, hergot, to ale nevypadalo úplně jako svíčka, spíš jako tři svíčky najednou, ten plamen byl celkem silný, je sucho a horko, to asi nejspíš nebyla svíčka. Protože jak říká to přísloví, když něco nevypadá jako svíčka, nehýbe se to jako svíčka a nemluví to jako svíčka, tak to svíčka nebude.

A pak mi došlo, že to asi hoří tráva a obilí na kraji pole. A že to asi nějakej debilní závisláckej a prasáckej řidič hodil cigáro z okna. Asi mě nenapadlo, že by se měli kuřáci zakázat, ale klidně mě to napadnout mohlo, protože měli. A pak mi další mikrosekunda přinesla myšlenku, že by to možná chtělo uhasit, když je tak sucho a horko, další říkala, že to vlastně není zas tak velkej plamínek, že to třeba zhasne samo, a že to třeba udělá někdo jinej, kdyby něco, a že se mi nechce zastavovat, ale nakonec poslední mikrosekunda způsobila, že jsem šlápnul na brzdu a asi dvacet metrů od místa činu zastavil.

Za námi zastavilo druhé cizí auto, bylo divné, že nás nepředjelo, když jsem blikal, ale nakonec z toho vyplynulo, že si toho všimli také. Jenže dámy, které ve voze jely, měly na nohou jen žabky a s těmi toho moc neuhasily, tak přišla na řadu pevná společenská obuv ze svatby. Pak jsme to ještě pojistili vodou z lahve a po ohni zůstal jen neškodný popel.

A tak jsme zachránili Středočeský kraj před vypálením. Je to dobře, protože by shořely Číčovice, Velké i Malé, kde je moc pěkně, shořeli by svatebčané, což by byla možná zbytečně žhavá svatební noc, a taky se blíží předvolební kampaň do komunálu a hejtman by byl jistě ráth, že si na neštěstí bližních a schopnostech jiných při záchranných pracích může honit triko.

Ale možná jsme to mohli nechat hořet, třeba by shořel i hejtman a měli bychom hned novej státní svátek, dalšího červencovýho upálenýho. Taky by zemřel ve své pravdě. Poplatky neodvolal. No, co se dá dělat, tak ho budeme muset někdy odvolat my. Ale to je na jiný příběh.

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *