Jak (ne)šťouchat do vosích hnízd

Včera mě události donutily vzpomenout si na jednu historku, kterou vyprávěl můj děda. Může se hodit i vám.

Příběh:

Když byl můj děda malý kluk, což bylo někdy uprostřed první republiky, bylo zvykem stříhat hlavy takto malým klukům hodně nakrátko, skoro dohola. A v takové hlavě (ať už jeho nebo některého z jeho stejně starých kamarádů) se jednoho dne zrodila úchvatná myšlenka hodná odvážných, dohola ostříhaných malých kluků. Ta myšlenka vzklíčila při objevu podzemního vosího hnízda.

Vytopíme ho! Od nápadu k realizaci nebývá v takových případech dlouhá cesta. Vědro, voda, dno vzhůru, voda dolů, hnízdo zaplavené, kluci nadšení. Pokud čekáte nějaké „ale“, bude vaše očekávání naplněno. Jedno „ale“ v tom totiž skutečně bylo a nemalé. Milí borci nevěděli, že takové vosí hnízdo mívá dva vstupy. Bodavý hmyz totiž při své evoluci odtušil, že je čekají podobné střety s realitou a připravil se na ně.

Výsledek lze odhadnout snadno – můj milý dědeček mnoho let před tím, než se stal mým dědečkem, utíkal od vytopeného vosího hnízda s nohama na ramenou a s vyholenou hlavou postupně zvětšující svůj objem důsledkem mnohačetných vpichů vosího jedu, kterýžto úkaz nepřítomnost vlasů odhalovala s nemilosrdnou upřímností.

Poučení:

Předpokládám, že se nebudete pouštět do vytápění skutečných vosích hnízd. Přesto lze v oné příhodě najít poučení, a to pro šťouchání do vosích hnízd symbolických. To totiž většinou, na rozdíl od toho, co podnikají malí kluci, mívá svůj jasný pozitivní smysl.

První poučení je jasné – když chcete šťouchat do vosího hnízda, ujistěte se, že víte, co děláte a že máte pokryté obě díry. Jinak z toho budete mít dvakrát tak větší hlavu.

To druhé přidám z vlastní zkušenosti – zatímco v případě skutečného hmyzu asi opravdu dává největší smysl utíkat, v případě symbolického vosího útoku je naopak nejlepším řešením postavit se následkům čelem, jakkoliv to není příjemné nebo jednoduché.

Držím palce 🙂