Kauza Rusnok: „Ještě tam bude nějakej průser“

Starý sprostý vtip se ptá na to, jaký je rozdíl mezi cirkulárkou a toaletním papírem. Stačí chvilka nepozornosti a prsty jsou víte kde. S pověstí a nečekaně zapnutými mikrofony to je podobné. V nejnovější kauze však nejde o Jiřího Rusnoka, ale ještě o něco mnohem horšího.

Zapnutý mikrofon v poslanecké sněmovně před ústy premiéra se všemi jeho voly není šokantní odhalením, že Jiří Rusnok v nehlídaných chvílích mluví jako dlaždič. Sice kadence slovní konstanty překvapí, ale na vulgaritách mimo oficiální protokol není nic moc překvapivého. Zvlášť ve funkcích, které jsou náročné na stres a velký psychický tlak a odpovědnost. Člověku by nedalo moc práce přešaltovat mikrofon jiným směrem, aby zachytil podobnou úroveň slangové češtiny v nějaké jiné kanceláři kdekoliv po republice. Pro srovnání, jen namátkou na první dobrou nalezený stejný případ ve sportovní redakci; obětí je dvojice Bosák a Tábroský.

Odposlechnutá konverzace jen ukazuje, že politici jsou lidé jako každý jiný a že je dost absurdní až nelidské čekat od nich cokoliv jiného, inu, nežijeme v dobách, kdy si lordi vyměňovali invektivy, z nich nejvulgárnější byl šlechtický titul protějšku. Budiž, vládní lavice ve sněmovně není soukromá kancelář, takže při zapnutých kamerách veřejnoprávní televize by se pánové přece jenom měli víc hlídat, ale nešť, spíš je to k smíchu než k pláči.

Smutnější je míra osudové tragiky, s jakou Jiří Rusnok nahlíží svůj těžký úděl. Člověk nemůže nevzpomenout listonošů České pošty, kteří místo aby se vláčeli s doporučeným psaním do desátého patra, raději zanechají v poštovní schránce lístek s lakonickým Adresát nezastižen: „Ty vole, už zase tak vysoko, a stejně nikdo nebude doma!“ Kdyby ten Mandela umřel aspoň po Vánocích… Ale přesto ani míra buranství není tak výrazná jako u legendárního Ivánku, kamaráde, byť nakročeno mají pánové dost pěkně.

To skutečně strašidelné na celé věci je jediná promluva Jana Fischera: „To je úplná blbost. Ještě tam bude nějakej průser.“, kterou pronáší v reakci na to, že by snad Českou republiku na pohřeb Nelsona Mandely měl jet reprezentovat sám prezident Miloš Zeman. Protože když i samotným Milošem Zemanem jmenovaný člen jím jmenované vlády, která nevzešla z žádných voleb, která nemá žádnou legitimitu a vládne bez důvěry parlamentu a v demisi a která je tudíž zcela závislá na libovůli jejího Stvořitele, když i člen téhle ochočené party nohsledů, poskoků a užitečných idiotů Miloše Zemana dá právě kvůli němu jasně najevo obavy o reputaci téhle země, když bez uzardění plive na ruku, která ho živí a splatila mu nehorázné dluhy po prohrané prezidentské volbě, pak už padají skutečně všechny závoje, pak už si ani ten nejposlednější naivní človíček, který věří v to, že Miloš Zeman tu je pro všechny a pro svou vlast by se rozdal, který věří, že by si náš prezident nechal rozbít i druhé koleno o padající zeď, jen abychom se všichni měli dobře, i tenhle poslední chudák, který dosud neprozřel, musí po těchto slovech upřímného a nic neschovávajícího Jana Fischera rezignovat na veškeré naděje a pohlédnout přímo do propasti.

Pokud se ministr financí téhle země děsí myšlenky na to, že by prezident této země jel do zahraničí, aby z toho nebyl nějakej průser, tak už je prostě všechno úplně v prdeli.

 

Související: 

Icebreakery Miloše Zemana pro zahraniční návštěvy

 

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

3 komentáře

  1. Marek Picha
    9. 12. 2013
    Reply

    Vzhledem k tomu, že se Fischer obává o „průser“ hned poté, co zmíní Zemanovo špatné koleno, bych soudil, že „průser“ zde zastupuje komplikaci či indispozici způsobenou omezenou pohyblivostí. Tedy že se obává, že by Zeman někde zavrávoral, zakopl, upadl. Nikoli, že by se obával, že se prezident opije a bude tropit skopičoviny, případně jinak selže z hlediska mravů nebo etikety.

  2. Simindr
    9. 12. 2013
    Reply

    Marku, samozřejmě tuhle interpretaci nelze zcela vyloučit. Na druhou stranu, pokud to vezmeme v širším rámci emocí, které v tom trialogu panovaly, a nikoliv v té přísně logické návaznosti textových sdělení, pak dojdeme k tomu, že nazývat zdravotní obtíže či klopýtnutí na schodech letadla „průserem“, by bylo poněkud neadekvátní. A naopak že v kontextu předchozích zahraničních výjezdů páně Zemana se spíše hovořilo o faux pas diplomatického rázu od Alláhu akbar v Německu až po stěhování zastupitelského úřadu v Izraeli do Jeruzaléma apod. Takže se dost zřetelně kloním k této, nikoliv zdravotními riziky motivované obavě.

  3. Tomáš
    11. 12. 2013
    Reply

    Musím se přiznat, že to vidím úplně stejně jako Marek. V tom kontextu to podle mě zaznívá dost jednoznačně. Jako bonmot je to dobrý, ale víc ne ;-). On je Fischer přeci jen i mimo mikrofony celkem loajální želé :-).

Napsat komentář: Tomáš Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *