Dva roky zpátky: Hledáme posily a inzeráty jsou vyvěšeny hodně dlouho. Pomalá reakční doba uchazečů, kterých navíc není mnoho. Vstoupí do kanceláře a ještě než dosednou, obvykle je hned zajímá výše platu, klidně žádají dvojnásobek obvyklé odměny. Když chci znát zkušenosti, objeví se první zaváhání, firmu neznají, v tématu se neorientují, v životopisu jen krátkodobé praxe, nevyhovovalo tohle a tamto. Nevědí, co chtějí dělat.
Po dvou letech, tedy dnes, inzeráty skoro nemusíme vypisovat. Nevíš o něčem? Zní stále častěji. Na první schůzce otázka peněz často ani nepadne. Je vidět zájem, snaha pochopit podstatu věci, najít jistotu a oplatit stejnou mincí, chuť něco dokázat. Zapracování probíhá rychle a intenzivně, motivace nechybí a nemusí se uměle vyvolávat. Takový výchovný políček od krize dokáže být užitečný. Řadě lidí srovná priority. Jen musíme doufat, aby u toho zůstalo. Aby nezačalo přibývat těch, kteří s nasazením nikdy neměli problém, ale už pro ně nezbylo místo.
(psáno pro E15)
Před rokem bych nad tímto článkem pokýval hlavou a řekl si, že má autor pravdu a přeji si totéž. Dnes je však nad slunce jasné, že pisatel skutečně rok zaspal. Kromě Prahy je všude v ČR kolem třiceti uchazečů o práci na jedno místo.
A mohu potvrdit, že dobrá polovina z nich jsou kvalifikovaní lidé, kteří pracovat uměli a chtěli, ale byli vyštípaní ze svých předchozích míst, aby zbylo víc peněz na manažerské bonusy.
Změny v této společnosti, nastartované před dvaceti lety, nesly v sobě kvas a šlínu. Desinfekce se podcenila a nyní tu máme akutní zánět. Republika hnije zaživa. Ve státní správě sedí ( z morálního hlediska ) stejná svoloč jako za socialismu. Většina podnikatelů má manýry jak sicilští mafiáni.
Kryl to tušil už v letech 1991 – 93. Kdekdo se na něj tehdy díval jako na „škarohlída“. Dnes bolestně vidím, že měl pravdu.
Druhá část Romanova komentáře to trefuje nebezpečně přesně. Nejde jen o pracovní místa. Veřejné zakázky a kontrakty pro větší korporace jsou v podobném stadiu hniloby. Rozhoduje jánabráchismus, silnější bouchnutí do stolu, krátkodobé efekty – dokud z toho něco můžu mít. Za posledních cca 10 let se podnikatelský ekosystém výrazně proměnil k horšímu. Naboraná důvěra, ústup od kvality. Nejvíce je to vidět ve srovnání se zahraničím. Ztrácí se smysl, étos, tahle společnost se rozpadá.