Komedie je vzácné zboží. Proto jsem vzal jako výzvu anketu Respektu o nejlepší českou komedii, zvlášť když se hodně neshodujeme. Trestuhodná opomenutí jsem se rozhodl aspoň soukromě napravit.

Tohle je výběr mých deseti nej. Podle abecedy, bez pořadí. Kritériem, jak zpětně koukám, byla přítomnost nějakého druhého plánu. Abych parafrázoval Rowana Atkinsona ve šperkařském obchodě v Lásce nebeské: „It's so much more than a comedie!“. Protože prvoplánová zábava dokáže být zázračná záležitost, ale pokud při tom všem ještě dokáže sloužit něčemu „vyššímu“, je to ten pravý dotek absolutna.

 

Bílá paní

Popularitou nedoceněný geniální obraz o politické atmosféře socialismu. Nekompromisní, přesné a ukrutně vtipné.

Čtyři vraždy stačí, drahoušku

Klasika bláznivosti, radost ze hry a fantazírování.

Eva tropí hlouposti

Čirá krása nezávazného bláznění, osvobozující humor. Pro mě nejpřitažlivější (ano, uznávám svůj zásadní podíl na tom má Nataša Gollová) archiválie fričovské éry. Ačkoliv Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý nebo Hotel Modrá hvězda by v desítce klidně mohli figurovat klidně také, v těsném sousedství U pokladny stál nebo Přednosty stanice.

Hoří, má panenko

Extraliga nekompromisní satiry. Na dřeň. A při tom empatické a citlivé. Klenot.

Limonádový Joe

Nestojím o vaše Kidy, pokud nebudete souhlasit. Spaghetti western dávno před Leonem.

Marečku, podejte mi pero

Jestli je něco prostě „jen“ dobrá komedie, bez dalších přesahů, prostě jen skvělá zábava, při které koutky drží od sebe po celou dobu na maximum, je to pro mě tahle parta.

Svatba jako řemen

Perfektní práce. Možná trochu víc racionální proti všem ostatním, a tudíž méně strhává, ale patří sem.

Světáci

Kdybych už musel vybrat jeden film na první místo, tak možná tenhle. Vtipné až hrůza, chytré tak, že bolševik musel dostávat psotník, výsměšné vůči režimu v neuvěřitelné troufalosti, nedostižný obraz mentality a stavu společnosti, na jejíž absurditu a převrácení hodnot dojíždíme dodnes.

Vesničko má, středisková

Ať si kritici říkají, co chtějí, ať je Vesnička jakkoliv hladivá, laskavá, milá a nekonfliktní a jakkoliv se neodvažuje pouštět takovými směry jako Bílá paní nebo Světáci či Hoří, má panenko, já ji beru jako mistrnou záležitost. V mnohém výstižnou, v mnohém krášlící tu vyidealizovanou českou duši, ale k tomuhle kraji a národu prostě tak nějak patří.

Vrchní, prchni

Tohle je pro mě filozofický traktát zabalený do tak originálního a nápaditého komediálního balení, nápadů a obrazů, že tomu pro mě jen těsně uniká první příčka.

 

A co zbytek?

Když jsem u bilancování, pak si zaslouží zmínit Rok ďábla, který ovšem neberu primárně jako komedii, ale jinak je pro mě hodně vysoko. Stejně tak Samotáři pro mě vlastně vůbec nejsou komedie, i když tak bývají charakterizováni, takže nechávám stranou. Spoustu přesahů má i Byl jednou jeden král, ale patří do pohádkového, než do komediálního TOP. Zvláštní slabost mám pro Pupendo, jakkoliv mě napoprvé spíš čílilo, zvykl jsem si a teď ve mně dokáže vzbudit zvláště přitažlivou směs emocí. Pelíšky jsou nějak přímočařejší, mají skvělé scény, ale nefungují pro mě tak silně. Výjimečná, byť ne ve všech ohledech, je Pytlákova schovanka a zaslouží si být připomenuta. Stejně tak Kulový blesk a Jáchyme, hoď ho do stroje, kde bych ale spíš vybíral konkrétní místa než tlačil na vrchol celek.

Když porovnám s Respektem, tam se nahoru dostal ještě Tajemství hradu v Karpatech a Adéla ještě nevečeřela, což jsou příjemné filmy, ale tak velké grády proti výše uvedeným pro mě nemají a dýchá z nich na mě už pamětničina (více než z leckterých starších). Na samotě u lesa je výborná záležitost, ale když by zůstala těsně pod TOP10, zdálo by se mi to příhodnější. Jára Cimrman ležící, spící je jednoznačně kšaft cimrmanologů, ale na vrchol mi nějak neleze. Obvykle vysoko kladený Kouř mě hodně míjel, a možná proto se mi nezaryl pod kůži tolik, i když je dostatečně originální. A Kurvahošigut­ntág jsem vlastně nikdy neviděl celé, jak jsem si teď uvědomil, takže ho dávám mimo soutěž.

Tak a to je všechno. Jak byste volili vy?

9 komentářů