Když se v poslední době pod něco podepsala skupina přátel kolem Bena Stillera, výsledkem byla většinou výborná zábava – ať už šlo o zcela neuveřitelnou Vybíjenou, nebo o nadhledový výlet do 70. let Starsky a Hutch.

Nepřekvapí proto, že Nesvatbovi byli skoro očekáváni jako komedie roku. Film se sice obešel bez samotného Stillera, ale jeho parťáci ze dvou výše uvedených filmů Owen Wilson a Vince Vaughn měli být dostatečnou zárukou dobré legrace. Výsledek mě však trochu zklamal, čekal jsem víc. Některá místa jsou skutečně vydařená a srdečně se jim zasmějete, na druhou stranu scénář až příliš lehce a snadno zklouzává do stereotypních klišé romantických komedií, zde jen v decentní míře opepepřených tra­diční ulítlostí tvůrčího týmu.

Zatímco ze Starskyho a Hutche přímo čišela radost z blbnutí ve stylu poněkud trapných a přitom zvláštně sentimentálně sladkých sedmdesátých let a zatímco Vybíjená představovala zběsilý frontální útok, který na bránici nebral žádné ohledy, Nesvatbovi jsou prostě jen taková naředěná příjemná zábava. Pohodlně se na to kouká, hrají tam sympatičtí herci (ať žije Christophen Walken), ale něco tomu chybí. A ani se mi nějak nechce příliš přemýšlet, co vlastně.