Proč mi vadí Jejich exodus a náš exitus

Tento text nepopírá smysluplnost protestů lékařů, jejich boj za spravedlivější odměnu ani nutnost reformy celého zdravotnického systému. Tento text jen odmítá způsob vedení kampaně a její rétoriku.

Chápu, že lékaři dospěli do fáze, kdy už mají všeho plné zuby – planých slibů, náročných podmínek, špatného ohodnocení. A že v zoufalství se rozhodli do toho jít natvrdo. A že vsadili na jednu kartu. A na jednu PR agenturu. A na jeden způsob boje. Jenže si neuvědomili, že nasedají na vidle a šikmou plochu, která jim může ublížit ještě víc.

PR agentura Ewing Jiřího Hrabovského dostala zadání to pořádně roztočit. Ale domnívám se, že ve výsledku neudělala profesionální práci. Jasně, komunikační kampaň, objíždění nemocnic, chytlavý slogan na hraně, mediální trénink hlavních protagonistů, tah na bránu. To všechno profesionálně vypadá. Ale taktice schází profesionální strategie, resp. schopnost odhadnout různé nežádoucí cesty vývoje, různé možnosti interpretace a manipulace, včetně společenských souvislostí, a schopnost přizpůsobit se jim, resp. jim zabránit.

Co je tedy špatně:

1. Načasování akce je to nejhorší, které může být. Všude se omílá krize, úspory, nutnost adaptovat se na nové, horší podmínky. Všichni lidé to nějakým způsobem pocítí. A do toho přijít s trojnásobkem průměrného platu je minimálně odvážné. Jak má vláda vyhovět jedné profesní skupině, aniž by tím oslabila svou pozici vůči všem ostatním? Navíc když analýza vývoje zdravotnických a průměrných platů ukazuje, že se platy ve zdravotnictví zvyšovaly více než průměrné. Zcela mimo mísu je pak srovnávání podmínek platů se zahraničím.
2. Časování jednotlivých kroků je ještě horší. Pokud platí, že doktoři začali komunikovat vloni v březnu, budiž. Ale že nepočítají s ustavením a rozjetím nové vlády, že jí nedají čas, ale rovnou ji postaví před ultimátum, nevypadá dobře. A nespraví to ani jejich poukazy na to, že s nimi ministr nejednal. Situaci rozhodně nepřipravili tak, aby to aspoň vypadalo, že někomu dali šanci věci v rozumném čase změnit. Být ministrem tři měsíce a dostat úkol do tří měsíců zvednout jedné profesní skupině platy, rozhodně to nevnímám jako podanou ruku k diskusi.
3. Tragicky vypadá sebestřednost lékařů a omezení akce pouze na ně samotné. Přitom v povědomí společnosti platí, že sestry na tom v podmínkách práce podobně, ne-li hůř. Kdyby akce bojovala za platy všeho zdravotního personálu, bude vzbuzovat automaticky víc sympatií. Naopak teď je oslabena vyjádřeními sesterského stavu, který vypadá jako oběť doktorů, jíž záleží víc na pacientech než vlastním prospěchu, nikomu ultimáta nedává a přitom doplatí na celou věc podobně jako pacienti.
4. Hloupé je omezení akce na platy. Ano, lékaři občas mezi řečí uvedou i ostatní faktory špatné situace, ale co rezonuje a je hlavním komunikačním sdělením, to jsou pouze nízké platy a nutnost jejich navýšení. Tohle prostě nejde označit za dobrou PR práci agentury. Kdyby platy byly důsledek navrhovaných změn, nikoliv samostatně vypíchnutý bod, za lékaři by stála celá společnost. Kdyby hlavním těžištěm kampaně bylo: „Jsme přetížení, naše podmínky ohrožují životy pacientů, na kterých nám záleží nejvíce, nemůžeme v takovém stavu ručit za naše chyby, odstraňte přesčasy a ohodnoťte spravedlivě naši práci.“ nebude na to nikdo moci říci ani pověstné ň.
5. Kampaň pod sloganem Náš exodus, váš exitus získala hraničně nevkusnou pachuť. Co možná znělo na první dobrou atraktivně „kontroverzně“, a díky tomu to mělo potenciál na nějakou společenskou rezonanci a vzbuzení pozornosti, to s přibývajícími komentáři získává na až děsivém rozměru, pokud si uvědomíme, že věty o tom, že budou umírat lidé, že je ohrožena novorozenecká péče atd., pronášejí lékaři. A některé ty výroky jsou skutečně za všemi hranami, které si dovedu představit. Představa, že mě léčí člověk s takto prezentovanými hodnotami, není úplně nejpříjemnější.
6. Právo na podání výpovědi a změnu zaměstnání má samozřejmě každý. Ovšem to není úplně tento případ. Hraje roli i to, kdy a za jakých okolností se výpověď podá. Tady se cílené podává tak, aby vyvolala, pokud ne rovnou způsobila, organizované ohrožení zdravotní péče. Ať už je to myšleno vážně, nebo ne. Už to gesto samotné je přinejmenším problematické.
7. Sázka na jednu kartu a nemožnost ustoupit je strategická, taktická i PR hloupost, kterou profesionál nemůže připustit. Lékaři se kvůli špatnému odhadu agentury dostali do slepé uličky, ve které budou vyhrávat velice obtížně. A ukazuje se to už teď. Když dostali nabídku dvou miliard, přišli s podmínkou, že všichni lékaři ve výpovědi budou muset být vzati zpět. Jestli chtěli ukázat svou slabost, pokrytectví a směšnost, nemohli tak učinit s větší suverenitou.
8. Požadavek na navýšení mezd je konkrétní a jasný, aby se dobře hájil a pamatoval. Problém je, že nikde nepadlo, proč by měly být mzdy zrovna trojnásobkem platu. Proč ne rovnou pětinásobek? Samozřejmě, že je nemocná společnost, kde například exekutoři dokážou proti lékařům získávat mnohanásobné příjmy, ale to platí snad pro všechny země světa a také pro další profese, které nejsou navázané na přímé získávání peněz. Tahle věc se ovšem nevyřeší tímto způsobem.
9. Kromě navýšení platů chybí jasná a srozumitelná cesta k pozitivním změnám celého zdravotního systému. Kdyby se lékaři nezaměřili jen na zdůraznění špatného finančního ohodnocení, získají větší podporu. Omezení výhod získávaných od farmaceutického průmyslu, tvrdé postihy úplatkům, které jsou na denním pořádku (ze svého okolí znám řadu příkladů), odmítání nesmyslných nákupů předražené techniky atd. Jaký morální nárok má ten, kdo přijal úplatek, jít do takovéto stávky? (tím nezpochybňuji legitimitu těch, kterých se to netýká). Kdo je bez viny, ať hodí kamenem, a bohužel, lékaři nejsou jen oběti systému, ale také z něj řada z nich dokáže dobře profitovat.
10. Lékaři využili dietlovského étosu, který se kýčovitě drží v povědomí. Lékař jako morální, etická a profesní autorita, zachránce života… a bere tak směšné peníze. Fajn, klasický PR přístup, jemuž se na první pohled nelze divit. Ale jak s tím jde dohromady tahle fatální rétorika? Obraz doktora, jemuž záleží na blahu pacienta na prvním místě, je zásadně narušen. A není divu, že řadě lékařů vadí a ohrazují se proti ní (vynikající rozhovor s neurochirurgem V. Benešem v Lidovkách). Neříkám, že lékař nesmí přemýšlet o penězích a o tom, jestli je spravedlivě ohodnocen. Mluvím jen o tom, jak vyznívá PR kampaň a jaké to má důsledky.

Shrnuto, podtrženo: Lékaři dali do pohybu síly, jejichž dopad je teď těžké odhadnout. Pokud výsledkem bude skutečně ráznější říznutí do systému zdravotní péče, limitace možností farmaceutického průmyslu korumpovat lékaře, limitace zneužívání systémů, efektivnější nakládání se zdroji, reforma atestačních pravidel, lepší rozložení kapacit a menší míra přesčasů, možná to všechno bude mít smysl. Ovšem to, že se reaguje pod takto silným tlakem, tomu příliš nenahrává, stejně jako to, že o reformu systému na prvním místě nejde.

Bohužel, i když se najde nějaká cesta, jak situaci uklidnit, někdo stejně prohraje. Lékaři můžou ztratit svůj kredit, což se jim někdy příště může hodně nepříjemně vrátit. O kredit můžou připravit i vládu, která už ve zdravotnictví nebude moci udělat další (a ještě nepříjemnější a de facto důležitější, protože systémové) optimalizační kroky, a i kdyby lékaři teď vyhráli, můžeme nakonec prohrát my všichni nedostatečným řešením současného zoufalého stavu. Tak by mě zajímalo, jestli nakonec na sebe bude Jiří Hrabovský za svoji práci hrdý.