Zvětšuje se v poslední době množina těch, kteří psychologický nátlak na prezidenta Klause, aby konečně podepsal Lisabonskou smlouvu, vnímají jako neoprávněný, nelegitimní, nedemokratický. Je to prý jen další důkaz nové totality přicházející z Bruselu. Proč je ale tenhle argument neopodstatněný?

Protože ve chvíli, kdy vláda a parlament, tj. kompletní exekutiva, souhlasily a Lisabonskou smlouvu přijaly, není nic nedemokratického požadovat, aby ji podepsal i prezident, který není určujícím prvkem výkonné stránky domácí a zahraniční politiky. Prezident má smlouvu podepsat bezodkladně, což neučinil. Proto je chyba a troufám si říci až nedemokratický postoj na straně prezidenta.

Proč nedemokratický? Protože nerespektuje většinový názor ani zavedené demokratické principy země.  Vláda, parlament, ale i zahraničí mají plné právo požadovat, aby prezident bezodkladně vykonal, co mu vykonat náleží. Ano, prezident asi má možnost sabotovat naplnění demokraticky probíhajícího procesu, ale nemá na to právo, pokud má povinnost jednat bezodkladně. A to neplatí jen v případě Lisabonské smlouvy, to platí u jakéhokoliv podobně významného tématu v jeho závěrečné fázi, kdy přije na řadu podpis prezidenta.

Jeden člověk drží jako rukojmí 500 miliónů lidí. A jeho zastánci tvrdí – je statečný, je odvážný, nenecháme si nic diktovat, to už jsme dříve zažili. Jenže ať už si člověk myslí o Lisabonské smlouvě cokoliv, v České republice byla přijata tradičním demokratickým procesem, a v takovou chvíli by na prezidentově straně měla nastoupit síla respektovat jiný většinový názor, když už v předchozí diskusi neprosadil vlastní a teď nemá mandát na tom cokoliv měnit. A Václav Klaus takový mandát nemá.

Výše uvedené nijak nesouvisí s tím, jak je nastaveno rozhodování v EU, co pro nás znamená Lisabonská smlouva, jestli v jiných věcech probíhá evropská diskuse demokraticky nebo podle zdravého rozumu, jestli jsme měli absolovovat referendum atd. Výše uvedené souvisí jen s tím, co si může ve své roli dovolit český prezident a co by měl respektovat. Václav Klaus se teď chová, jako by pro něj žádná pravidla neplatila, jako by respektovat nic nemusel. Klasický syndrom malého dítěte, pro něj tak typický. Bohužel to odnáší pověstí Česká republika.

9 komentářů

  • Několikrát jsi napsal, že „prezident má povinnost jednat bezodkladně“. Kde přesně je tato povinnost zakotvena? V Ústavě nic takového nevidím.
    V Ústavě nevidím ani to, že „prezident není určujícím prvkem výkonné stránky domácí a zahraniční politiky“, naopak tam vidím to, že „prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy“. A požadovat v této souvislosti (podpis LS), aby „prezident bezodkladně vykonal to, co mu vykonat náleží“ (=čti „sklapnul podpatky a podepsal, co mu předložili“) znamená popírat ústavní pořádek. Naopak – prezident ve svém slibu slibuje věrnost lidu ČR, jejím zákonům (!!!, nikoli mezinárodnímu rozhodnutí) a to, že bude úřad vykonávat „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“. Podle Ústavy jsou ty argumenty, které uvádíš, spíš jen myšlenky, jejichž otcem bylo přání Bruselu – nemohu si pomoci…

    (A stejně jako ty nehodnotím LS, ale pouze práva a postoj prezidenta, abstrahuje od absurdních výroků z Brusele posledních dní.)

  • Tohle je výklad ústavních právníků, aspoň některých. Ono se to tím „rozumí“ proto, aby nebyl narušen chod legislativní tvorby. Ano, asi nikdo nepředpokládal, že by někdo rok nebo neurčitě dlouho nekonal, proto v Ústavě nejsou žádné limity. Prezident může zákon vrátit Sněmovně, nebo ho podepsat. Ale něco s ním musí udělat. Ano, není to tam napsáno, ale to je pak přesně to slovíčkaření, které je v Čechách tak typické – a vytahuje se přesně jen ve chvíli, kdy se to hodí. Smlouva nikdy nezachytí všechny varianty možných situací, přesto je v ní něco obsaženo implicitně, byť nevyřčeně.

  • Ústava není počítačový program ani návod na použití mikrovlnky. Klaus z nás zas a znovu dělá banánovou republiku, kde se nerespektují žádné tradice, procedury a konvence, ale státní instituce mezi sebou jen zuřivě bojují, co si kdo ukousne.

    Nepletu-li se, v americké politice také tzv. filibuster není nikde přesně popsán, definován a ustanoven. Přesto jej obě strany respektují a nedovolily by si na něj začít otevřeně kašlat jen proto, že můžou.

    Klaus může mít na LS jakýkoliv názor, může mít klidně i „pravdu“. Ale prohrál, tečka. Neměl by znásilňovat českou demokracii. LS toho není hodna,

  • Podle mne by „odpovídající duchu Ústavy“ bylo, kdyby Klaus abdikoval, protože „nemůže svou funkci nadále vykonávat podle svého nejlepšího…“ Jenže – nebyla by abdikace ve stavu provizorní vlády a rozloženého parlamentu v rozporu se „zájmy ČR“?

    Ale z5 k výhradám: Ptám se, zda podle tvého výkladu je prezident „podepisovač smluv a kladeč věnců“, protože jen v takovém případě jsou tvé výtky oprávněné. A pokud JE kladečem a kontrasignátorem pro forma, tak proč jsou v Ústavě ty řeči o SVĚDOMÍ a o jeho roli?

    Ostatně k tomu argumentu o 500M rukojmích: Když všichni skočí z okna, znamená to, že my skočíme taky? A znáš to s miliony much? :)

  • [4] Je krásné, jak se někteří dokáží naprosto vytřepat, jen zahlédnou slovo „Klaus“. Otočím se hned na prvních dvou větách, ano?

    „Ústava není počítačový program ani návod na použití mikrovlnky.“ – Ano, Ústava je základní zákon ČR a ostatní zákony z ní vycházejí a v jejím duchu fungují. Ale ať ji beru po částech nebo v celku, nic z toho, co je v článku, z ní nevyplývá. Nebo to měla být zoufalá narážka na mou původní profesi (opravář mikrovlnek)?

    „Klaus z nás zas a znovu dělá banánovou republiku, kde se nerespektují žádné tradice, procedury a konvence, ale státní instituce mezi sebou jen zuřivě bojují, co si kdo ukousne.“ – jak to, že Klaus zatím nepodepsal LS, z ČR dělá republiku, kde „státní instituce mezi sebou jen zuřivě bojují, co si kdo ukousne“? Není to spíš takový ten povyk dělníka z ČKD, který pod jakýkoli článek, v jehož textu se objeví slovo „Klaus“, napíše: „Tohle by se za bolševika nestalo, Klaun na hradě je žid a Pružinskij, ostuda ČR, rozkradl republiku, stop ODSS!“?

    „Klaus prohrál, tečka“ je moc pěkné. Tomu se pro změnu říká „kapitulace“. A poslední věta („LS toho není hodna“) taknějak hezky korunuje celý komentář… :)

  • Ano, odstoupit by v případě tak zásadního nesouhlasu mohl, to by byla frajeřina odpovídajícího charakteru. (A to neříkám proto, že bych to obecně uvítal :) Když jen sabotuje, a to myslím nepopíráš, neplní svou roli – něco by prostě udělat měl.

    A když skočí všichni, proč skákat taky? Dobře znějící, ale ohraný argument, který v téhle souvislosti ale je dost mimo. Když nechceme skočit, máme vystoupit z EU a hrát si na solitéry. S naší kvalitní zahraniční i domácí politikou by se nám to ve světě, kde se profilují mocnosti USA, EU, Rusko, Čína, Indie velice vyplatilo. Zase jsme jediní chytří, když si nevidíme na špičku nosu.

  • Já bych nad tímto pohledem, který se dost liší od mého, i zabýval a popřemýšlel nad ním, kdyby nebyl vynucován stylem

    <blockquote>
    Klasický syndrom malého dítěte, pro něj tak typický. Bohužel to odnáší pověstí Česká republika.
    </blockquote>

    nebo

    <blockquote>
    Jeden člověk drží jako rukojmí 500 miliónů lidí
    </blockquote>

    Podle (například) tohoto bezpečně poznám, že se jím zabývat nemám. (já vím, že je to každýmu buřt, jen konstatuju)

  • [6] Narážka to (bohužel) nebyla, na to nejsem dostatečně znalý ai důvtipný. :-)

    Pozice prezidenta je v ČR taková, že by bez závažného důvodu neměl blokovat politická rozhodnutí přijatá demokraticky zvoleným parlamentem a vládou. Kladení jakýchsi podmínek pro podpis není tím, co prezident má dělat.

    „Má dělat“ podle převládající právní interpretace Ústavy a dalších částí, které tvoří ústavní pořádek. Jak kdo co interpretuje je samozřejmě slabý argument, interpretace se mohou měnit a i faktické postavení prezidenta se může posunout s tím, jak si vyboxuje silnější roli.

    Jenže to „má dělat“ podle mě platí i jako „jak bychom si měli přát, aby politický systém fungoval“. Prezident, který je neodvolatelný, nepodléhá přímé volbě, nešéfuje vládě a nemá pod sebou žádný významný exekutivní aparát, by neměl mít významné postavení v rozhodování o konkrétních politických otázkách. Takový systém by velmi pravděpodobně byl méně funkční. A nemá to obecně nic společného s Klausem.

    Prezident je pro mě pojistka v klíčových těžkých okamžicích, který má různé „spící“ pravomoci, jichž by měl uplatnit, jen opravdu jde-li o něco závažného – puč, okupace, občanská válka… Tím LS prostě není a ani Klaus si to věřím nemyslí. Taková koncepce prezidenta převládá v obdobných zemích jako jsme my, odpovídá stavu mainstreamového „myšlení o státu“ a měli ji podle všeho v hlavě lidé, kteří naši ústavu psali a dotvářeli.

    Bohužel právě Klaus svůj nerespekt k takovému systému ukázal třeba na soudních čekatelech. Přestože soud jasně rozhodl, že se choval v rozporu s právem, při neexistenci sankce to prostě ignoruje. Což je trochu potíž, protože prezidenta nelze sankcionovat skoro za nic. A to je ta osobní část mé nechuti k našemu „prezidentovi“. Kdyby považoval LS za nový únor 48, sice bych s ním nesouhlasil, ale alespoň bych to chápal jako lidsky správnou věc, v takové situaci tomu člověk musí bránit vší silou.

    Protože ale téhle verzi nevěřím, mám mu za zlé, že deformuje z mého pohledu „správný“ demokratický systém, že používá nástroje vhodné pro apokalypsu na komára jakým je LS. A obávám se, že se tím do budoucna vytváří prostor pro přehnaně ambiciózní prezidenty. Až tam za 5 let bude sedět Paroubek, což se jednoduše může stát, nechci aby aktivně rozhodoval o politických tématech. Nelíbí se mi, aby si prezident vykolíkoval větší prostor na úkor parlamentu a vlády, stejně jako se mi nelíbí, že to samé dělá ÚS. Proto si myslím, že můj názor není postaven na odporu ke Klausovi a vlažném souhlasu s Lisabonem, že jednoduše nechci instituci prezidenta s takovou sílou. Ačkoliv oboje jistě má svůj vliv, tomu se nedá ubránit.