Ano, podařilo se. Slovensko se nakonec protrápilo k vítězství ve skupině a postoupilo na mistrovství světa. Ale byl to hodně specifický zážitek. Vlastně kdybych to neviděl, tak bych si to asi ani představit nedokázal.

Přiznávám, že jsem patřil k těm, který po jasné prohře se Slovinskem začali nad slovenským týmem a jeho postupovými šancemi lámat hůl. V nejdůležitějších chvílích totiž pravidelně přicházelo selhání, strach svazoval nohy, vůle byla rozleptávaná obavami z úspěchu, pocitem odpovědnosti a nesnesitelností prohry. Proti Slovinsku se ukázalo přesně tohle.

V Polsku už nestačila remíza, muselo se vyhrát. Reálné to bylo, ale realistické. Po bratislavské prohře zas tak moc ne. Nicméně vyhrálo se, ale jak? Před zápasem se hrál slovní fotbal o možných úplatcích za postup, někdy v nadsázce, někdy na hraně korektnosti. Nicméně nikdo tomu nepřikládal velkou váhu. A pak to všechno skončí tím, že Poláci si dají vlastní gól a z tutových šancí před bránou se ne a ne trefit. Co si o tom máme myslet? To muselo severním směrem plout kapříků až hrůza, pokud tedy na Slovensku neposílají spíš tatranské pstruhy. Opravdu to nebyla pěkná podívaná, Slováci nechali doma útočníky i obránce a vzali s sebou jenom brankáře, kterého zastřelovali slepí polští útočníci s protézami místo nohou.

Ale surrealisticky nepůsobila jen hra versus výsledek. České televize přenos nevysílaly, takže bylo nutné naladit nějaký stream přes internet. Nakonec se podařilo najít polský přenos, byť obraz nebyl z nejostřejších. Ale to nebyl fotbal. Hřiště úplně bílé, sněhové vločky před kamerou větší než hráči, žlutý míč na sněhu prakticky nebyl vidět. A tak ti malí lidičkové bláznivě pobíhali po hřišti, tvářili se jako by hráli bez míče ve Zvětšenině a vypadalo to, že všechno je jenom jako. A tak trochu i bylo.

K neskutečnému dojmu přispíval i polský komentář. Ona polština dokáže být hodně roztomilá sama o sobě, navíc když tomu člověk opakováním výrazů skoro začíná rozumět, je to ještě půvabnější. Pole karne je například pokutové území, nikoliv jméno hráče, což vás hned nenapadne. Ale jestliže Pole karne hraje pořád, když jsou Poláci před bránou, začnete tušit. Podanie například není termín z tenisu, ale prachobyčejná přihrávka. Podobných hříček se objeví během přenosu celá řada. No a když se polský hráč jmenuje Jeleň, stačí mu poslat přihrávku a hned je z toho komentář jak víno, že hráč „šukal podaniem Jeleňa.“ Přitom jsou polští katolíci vysazení na homosexuály. Je to skoro stejně vtipné jako slovenský komentátor radující se na Nově po česko-slovenském zápase, že Slováci vyhráli.

Takovou bláznivinu by nevymyslel ani Štyrský, pokud by byl fanouškem fotbalu. A už vůbec by si nedovedl představit, že při tom všem se nakonec opravdu podaří silou vůle a úsilím všech slovenských svatých, protože hrou to určitě nebylo, dotlačit postup až do úplného konce. No co, i to se stává a příští rok už stejně nikdo nebude vědět, jak to bylo. Leda že by v Jižní Africe začalo sněžit. Oni tam v létě vlastně mají zimu, co? Na sněhu bychom možná mohli zase vyhrát.

1 komentář