Jaké je po ruce nejsnadnější řešení, když se nedostává peněz? Začít tlačit na cenu. Od odpovědných lidí se to očekává. Jak to ale dopadne, když se tohle přirozené uvažování přesune na vyjednávací pole mediálního trhu? Zadavatelé šetří a chtějí výhodnější podmínky. Agentury jsou pod tlakem zadavatelů a tak tlačí na média. Média jsou v konkurenčních kleštích a tak tlaku na cenu začasté podléhají. Možná to vypadá logicky, jenže když se z obecného popisu přesuneme do konkrétních českých podmínek, obrázek se zproblematizuje.
Všichni například vědí, že žádat Rolls-Royce za cenu Dacie je nesmysl. Ale ruku na srdce, umíme stejnou úvahu aplikovat i na média? Obávám se, že na mediálním trhu rozlišování cenou postupně přestává platit. Tlak na cenu dnes totiž nabývá absurdních rozměrů a ta v roztočené spirále ztrácí svou vypovídací hodnotu. Nemám na mysli stále se zvětšující rozdíly mezi ceníky a reálnými toky peněz, ale význam ceny jako ukazatele kvality obsahu nebo hodnoty působení inzerující značky v rámci vybraného média. Trh s ní už takto de facto nemůže a povětšinou ani nechce pracovat.
A tak se mediální Chateauneuf-du-Pape reálně prodává za cenu jakostní Frankovky a zadavatelé si užívají výprodejových nabídek mediálních Sklepmistrů. Berou jich bedny, protože proč nebrat, když je to vlastně zadarmo a jsou zřejmě tak bohatí, aby si kupovali levné věci. Nejčastější otázka dneška totiž zní „O kolik jsi levnější?“ a nikoliv „V čem jsi lepší?“. Ano, může to být pochopitelné, zvláště v krátkodobém pohledu a při tlaku nadřízených a očekávání nadnárodních centrál. Je však otázka, jestli je to i rozumné. Protože v delší perspektivě to může přinést nečekané problémy. Dumpingové dostihy v cenách povedou k banalizaci obsahu, k silné konsolidaci trhu a k celkové devalvaci médiálního prostoru, ve kterém se nevyplatí inzertovat, protože o něj nebudou mít čtenáři zájem. Je proto otázka, nakolik má smysl na tuto hru, do níž jsou tlačeny všechny strany mediálního plánování, vůbec přistupovat. Abychom se jednou neprobudili do kalného rána.
Ano, připouštím. Jsou tu ještě další vysvětlení. Že kvalitní obsah nikdo nepozná nebo že ho nikdo nenabízí. Ale to si raději nechám až na horší časy.
(psáno pro Marketing a Média)
Otazka moze zniet aj tak, ci doteraz neboli Dacie predavane za cenu Rolls-Royceov a teraz sa tlakom trhu ceny zrealnuju.
Podnikam uz dlhe roky a dobre si pamatam casy, ked inzerat v periodikach na seba bez problemov zarobil (a samozrejme vyrobil nejaky zisk).
Teraz uz pocuvame len blaboly o nemeratelnom „brandovani“ a podobne nezmyselne vyhovorky preco nema reklama taky ucinok, ako nam bol slubovany…
Ano, já neříkám, že to nemůže být i obráceně. Jen teď se jakékoliv rozlišování neuvěřitelně stírá a bohužel jediným argumentem srovnání je cena. Což v řadě případů bývá totální nesmysl.
Jenze tohle se nedeje jen posledni dobou, krize mozna jen tento problem trochu vice zviditelnila. Z vlastni zkusenosti musim rict, ze tlak (v nasem pripade tlak na cenu) neni jedinou fyzikalni velicinou, se kterou se na soucasnem na medilanim trhu setkavame. Jinou velicinou (kupzakazdoucenu) bych nazval servilitu s jakou prichazely (ci jeste prichazeji) nektera media a nabizi zadavatelum reklamni prostor za cenu suchyho z nosu…Ale nekup to, kdyz je to tak levny Pokud dal neches roztacet onu inflacni spiralu, musel by se teto cenove nabidce odolat a to se povede jen fakt silnejm naturam
Plně s Vámi souhlasím. Nicméně: jste už léta předsedou SPIR, střídáte se v této funkci s ředitelem největší mediální agentury u nás, další představitelé velkých mediálních agentur jsou také členy SPIR a zasedají v různých funkcích v jeho rámci. Neměl být SPIR místem, kde se názorové pohledy na online jako reklamní nosič mají potkávat, protínat a řešit?
Pavle, vy myslíte, že se ve SPIRu ty názorové pohledy nepotkávají? Klubové večery, konference…
Buildings are not very cheap and not everybody is able to buy it. Nevertheless, personal loans was created to support different people in such cases.