Právě vyšla kniha Zajatec zajímavostí, výbor populárních posledních slov, která pro Lidové noviny píše Tomáš Baldýnský. Měl jsem tu čest pro ni napsat tuhle předmluvu, kterou můžete brát jako upoutávku, abyste nemuseli váhat. Stačí rovnou koupit. Jako vánoční dárek ideální, ne-li nezbytné.

baldynskyPrvní mezi posledními slovy

 

Středa ráno. Trafika cestou do práce. Lidovky, prosím. Nejlepší jsou zezadu. Ne kvůli sportu, na prvním místě je Poslední slovo. Poprvé v roce 2003, pak týden co týden. Zlaté časy novin ještě neskončily. Směju se, většinou LOL, často ROFL, doma večer předčítám nahlas. Jak ho tohle napadlo, chápeš to?!

Takhle bych chtěl psát. Vtipně, zábavně, originálně, a sakrapráce, při vší třeskuté legraci i empaticky! A ta pointa! Kam na to ten člověk každý týden chodí?! Má na to jen čtyři sloupce na konci stránky a co do toho dostane! Nejdřív si tě nenápadně připraví, ukolíbá, povodí sem, povodí tam, srandičky, srandičky, a pak rána kladivem přímo mezi oči! A nebo, to častěji, na solar.

Když se s ním pak seznámím, začnu ho ukecávat, ať to vydá knižně. Tohle přece přečká věky. Ohňostroj kreativity, gejzír inspirace, uragán humoru, zázrak sloupkaření, dědic Poláčkův, Bassův, Čapkův, uff, uff, uff. Tak už to vydej!

Posílá mě do háje.

12 let, týden co týden, s pár přestávkami. 600 textů a v každém aspoň ždibec, co si nezaslouží právo být zapomenut. A pořád nechápu, jak to zvládá. Tu múzu bych taky moc rád alespoň na líbání.

Jednou, po mnoha letech čtenářské oddanosti, přišlo Poslední slovo, v němž zatratil jeden můj text. Znáte to, jak se vám zhroutí svět, apokalypsa a tak. V jednoho Baldu věřit budeš. Ale Baldo, proč jsi mě opustil?

Jenže jakmile jsem osušil slzy, došlo mi, že chyba přece nemůže být ve mně! Vždyť ten člověk je úplně mimo a nevidí si na špičku nosu! Kdo ví, jestli ten můj text vůbec četl! A já konečně prohlédl! Žádná múza, jen další řadový pisálek rádoby vtipných krátkodechých textů psaných od boku na poslední chvíli před uzávěrkou, co má názor na cokoliv a alibisticky se schovává v papírovém deníku jen proto, že ho jako na internetu nemůže naštvaný čtenář poslat ke všem čertům a nebo ještě dál. Jak to vůbec někdo může ještě číst? Není divu, že novinám pořád padá náklad.

Ale přijde rok 2015 a já dostanu za odměnu tuhle předmluvu. Prý jsem byl nejvěrnější čtenář. Všechno je zapomenuto, copak jsem někdy mohl pochybovat? Nikdo v novinách nepíše tak jako on, to přece musí být každému jasné. Baldovi všemohoucímu sloužiti budeš. Až navěky.

Držím v ruce výbor toho nejlepšího z toho ohromného množství. A chtěl bych být prvočtenářem. Být znovu zaskočen, překvapen, ohromen, smát se nahlas v metru, být zasažen nečekaným soucitem a tou překvapivou pointou za všechny prachy.

Přeju vám to. A závidím.

 

 

1 komentář