V neděli jsme vyrazili na východ od Prahy, do Polabí, ke Kersku. Jasně, literatúra byla záminka, ale všichni podvědomě tušili, že hlavním lákadlem je cosik úplně jinačího – pochopitelně oběd v legendární Hájence ze Slavností sněženek, kde dávají kance se zelím a se šípkovou. No, šak to taky stálo za to. A k tomu nějakej ten menhír navrch a zastavení v Nymburce a hnedle z toho byl výlet, že jsme se nestačili kochat.

Bylo to trochu, jak říká manželka Hrušínskýho v uvedeném filmu: To je dost, žes nás taky jednou vyvez! (via Meteleskubles­ku.cz). Jelo nás totiž víc a platí, že ve více lidech, se toho víc sní. V Hájence jsme se sice nevešli na letní zahrádku, ale uvnitř bylo prázdno a příjemno. Čistě subjektivně objektivní závěr – se zelím je kanec více než slušný, ale šípková je kerský zázrak se vším všudy. Maso se krájí jako máslo, rozpouští se na jazyku jako zmrzlina a omáčka je hedvábná. Kdybych měl na hodnocení stravy pět hvězdiček, dám jich sedm. A nekupte to, když je to tak levný – 115 korun za specialitu podniku, to se v Praze nevidí. A zdatnější túristi se můžou bez váhání vrhnout i do horkých malin – šest efektně připravených roliček zmrzliny téměř utopených v malinách (v Praze byste za zdejší cenu 45 korun dostali vlažné maliny s rozteklým kopečkem), a ani espreso nepokazili a to jsme v chatové oblasti! Prostě příště už nebudu vyrábět zastírací manévry literatúrou a přiznám šípkovou barvu, že jedu na stravotúru.Od­vážlivci můžou zkusit vlastní výrobu: tady se zdá, že vědí, jak se taková šípková dělá.

 

Celou sérii z Kerska a okolí si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.

 

 To je ona. Čepují postřižinské.

 

 Taková cedule se dá vykládat různě. Zvlášť když si uvědomíte, jak blízko to má i k té nejlepší šípkové…

 

 Hrabalova chata. Teď už s novými nájemníky a novou fasádou.

 

 Hrabal teď bydlí pod tímhle náhrobkem na hradišťském hřbitově.

 

 Američanům radar zatím neprošel, tak to asi zkoušejí s broukem. Nicméně kromě mandelinek mají na zeleninu spadeno podle všeho i zloději. Z dálky jsme viděli dva chlapíky, jak s igelitkami spěchají z pole plného hlávek zelí a křičí na nás, že oni nekradou a ať si taky vezmeme, že je to zdravý. Doufám, že ten salát špatně properou a vylámou si na hlíně zuby.

 

 V Nymburce asi mají podobné zkušenosti a vědí, že na spoluobčany se musí s pevnou rukou.

 

 Jak se zdá, nepomáhá to.

 

 No, s takovým dopravním značením se není čemu divit.

 

 Tvorba kulturního programu a řazení těch položek opravdu nemůže být náhoda. Ale je to černý humor.

 

 Kersku vládnou temné síly. Temné síly českého venkova.

 

 No, letní teplo a sněží topoly. To dole je Labe. Via Hamburg.

 

 Beruška na modřínu.

 

 Modřín bez berušky.

 

Krásná Pepina už trochu v letech, ale vlastně roste do krásy.

 

 Mák zvlčil a zčervenal. V dendrologické zahradě vlčil do žluta.

 

 Teď si dáme dvacet.

 

A je to.

 

No, měli jsme dneska kliku.  Jo, mimochodem, už jsem se vám zmiňoval o šípkové omáčce z Hájenky?

 Celou sérii z Kerska a okolí si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.

4 komentářů