V neděli jsme vyrazili na východ od Prahy, do Polabí, ke Kersku. Jasně, literatúra byla záminka, ale všichni podvědomě tušili, že hlavním lákadlem je cosik úplně jinačího – pochopitelně oběd v legendární Hájence ze Slavností sněženek, kde dávají kance se zelím a se šípkovou. No, šak to taky stálo za to. A k tomu nějakej ten menhír navrch a zastavení v Nymburce a hnedle z toho byl výlet, že jsme se nestačili kochat.
Bylo to trochu, jak říká manželka Hrušínskýho v uvedeném filmu: To je dost, žes nás taky jednou vyvez! (via Meteleskublesku.cz). Jelo nás totiž víc a platí, že ve více lidech, se toho víc sní. V Hájence jsme se sice nevešli na letní zahrádku, ale uvnitř bylo prázdno a příjemno. Čistě subjektivně objektivní závěr – se zelím je kanec více než slušný, ale šípková je kerský zázrak se vším všudy. Maso se krájí jako máslo, rozpouští se na jazyku jako zmrzlina a omáčka je hedvábná. Kdybych měl na hodnocení stravy pět hvězdiček, dám jich sedm. A nekupte to, když je to tak levný – 115 korun za specialitu podniku, to se v Praze nevidí. A zdatnější túristi se můžou bez váhání vrhnout i do horkých malin – šest efektně připravených roliček zmrzliny téměř utopených v malinách (v Praze byste za zdejší cenu 45 korun dostali vlažné maliny s rozteklým kopečkem), a ani espreso nepokazili a to jsme v chatové oblasti! Prostě příště už nebudu vyrábět zastírací manévry literatúrou a přiznám šípkovou barvu, že jedu na stravotúru.Odvážlivci můžou zkusit vlastní výrobu: tady se zdá, že vědí, jak se taková šípková dělá.
Celou sérii z Kerska a okolí si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
To je ona. Čepují postřižinské.
Taková cedule se dá vykládat různě. Zvlášť když si uvědomíte, jak blízko to má i k té nejlepší šípkové…
Hrabalova chata. Teď už s novými nájemníky a novou fasádou.
Hrabal teď bydlí pod tímhle náhrobkem na hradišťském hřbitově.
Američanům radar zatím neprošel, tak to asi zkoušejí s broukem. Nicméně kromě mandelinek mají na zeleninu spadeno podle všeho i zloději. Z dálky jsme viděli dva chlapíky, jak s igelitkami spěchají z pole plného hlávek zelí a křičí na nás, že oni nekradou a ať si taky vezmeme, že je to zdravý. Doufám, že ten salát špatně properou a vylámou si na hlíně zuby.
V Nymburce asi mají podobné zkušenosti a vědí, že na spoluobčany se musí s pevnou rukou.
Jak se zdá, nepomáhá to.
No, s takovým dopravním značením se není čemu divit.
Tvorba kulturního programu a řazení těch položek opravdu nemůže být náhoda. Ale je to černý humor.
Kersku vládnou temné síly. Temné síly českého venkova.
No, letní teplo a sněží topoly. To dole je Labe. Via Hamburg.
Beruška na modřínu.
Modřín bez berušky.
Krásná Pepina už trochu v letech, ale vlastně roste do krásy.
Mák zvlčil a zčervenal. V dendrologické zahradě vlčil do žluta.
Teď si dáme dvacet.
A je to.
No, měli jsme dneska kliku. Jo, mimochodem, už jsem se vám zmiňoval o šípkové omáčce z Hájenky?
Celou sérii z Kerska a okolí si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Hezké, jen s jednou jazykovou připomínkou: Lidé z Nymburka a okolí by nikdy nenapsali „zastavení v Nymburku“, ale vždy a zásadně jen „v Nymburce“. Pravidla připouští oba tvary, ale ti, co jsou z Nymburka a okolí používají zásadně ten druhý. Mimo jiné, tedy… Taky by napsali „máme doma metrák uhlího“ a „na sobotu zabiju králici“. Jak někdo něco takového řekne, je jasné, že je odtamtud. :)
Tož děkuji pěkně, mladý pane, opraveno :)
Moc milá reportáž
Mimochodem, jaká byla šípková omáčka z Hájenky?
http://www.gurmanka.cz
Moc hezké fotky. Nevím, jak je to s „králíci“, ale v Poděbradech se to tak neříká. Spíš okolo Hradce Králové (i když výjimky být můžou, ale osobně tu neznám nikoho, kdo by to říkal). Jinak „v Nymburce“ jo – v Nymburku by tady nikdo neřekl.Jak je to s uhlím, nevím, bo topíme plynem :)