Ve své recenzi na film Sin City („Alibistická oslava zvrácenosti“), která vyšla i na Britských listech, jsem odsuzoval způsob, jakým je v něm oslavováno zvrácené násilí. Na jejím základě se v Jaromíru Kopečkovi hnuly vášně a pustil se do plamenné filipiky proti mému „divnému“ názoru. Bohužel, jeho zbytečně osobně laděný útok těsně míjí cíl.
Podle něj jsem zcela pomýleně „vyvodil, že film popírá rozdíl mezi dobrem a zlem“. Přitom prý „minimálně posledních 10 let česká kina nehrála žádný film natolik jasně ukazující boj zla s dobrem“. Kopeček říká, že „naprosto hystericky reaguji na koncept zločinu a trestu“. Přitom Sin City je jeho slovy „apoteózou spravedlnosti“.Budiž, reakce je to emotivní, ale napadá něco, co netvrdím. Já jsem ve své recenzi říkal, že tím hlavním, o co ve filmu jde, je předvedení excesivní brutality a že tento záměr autoři filmu alibisticky maskují do netradiční a zajímavé formy. Nepadlo slovo o tom, jestli je násilí oprávněné nebo není. A proč? Rozhodně ne proto, jak říká Kopeček, že by z filmu nebylo rozeznatelné, že na jedné straně stojí trestající Hrdina a na druhé zvrhlý zločinec; opravdu se v „emočním soudu nikdo nemůže splést“. Ale otázka oprávněnosti násilí v konečném důsledku není podstatná.
Cílem filmu není ukázat v netradiční formě tradiční polarizaci Dobra a Zla a nastolení spravedlnosti (dejme tomu v modernizovaně westernové podobě). Jde o další překročení hranice zobrazitelného, předvedení něčeho, co na plátně ještě nebylo a o čem se bude dlouho mluvit. Proto jsem mluvil o vršení nechutností jedné přes druhou a o tom, že vizuálně atraktivní forma je lákavým pozlátkem, které má ke sledování těchto nepříjemných obrazů přitáhnout.V Sin City je totiž úplně jedno, jestli rozmlátí hlavu na kaši Hrdina Padouchovi nebo naopak. Pocit zadostiučinění nebo snad spravedlivého trestu nemohu mít ani v jednom případě. Padouchova smrt ve filmu bývá spravedlivá, ale proč ho kvůli tomu rozřezat na tisíc kousků, rozemlít mu střeva, sníst mozek, rozprášit po poli, přejet traktorem, rozčtvrtit, vystřelit do vesmíru…? Smrt může být spravedlivá, a nebo jako tady jenom efektní, nápaditá a úžasně cool. V prvním případě jde o skutečně o katarzi a vykoupení, v druhém případě o skvělý zážitek z toho, jak to celé vypadalo. Jde o nefunkční brutalitu bez dalšího smyslu (viz podobně Jan Paul).
A přesně takové je Sin City – zápas Dobra a Zlem je tu společně s výtvarnou stylizací jen pouhou záminkou pro jiný cíl. Ten v konečném důsledku obě archetypální polarity oslabuje a rozdíly mezi nimi stírá.
(psáno pro Britské listy)
Napište první komentář