Už dlouho jsem nebyl svědkem tak vykonstruovaného, nezmotivovaného a zbytečného filmu, který by zároveň vynikal tak bezpříkladným nadšením z maximalizace utrpení svých postav.

Ten zážitek byl opravdu nepříjemný, o to více, že nečekaný, protože ohlasy přirovnávající Hru o přežití ke slavnému filmu Sedm (v odkazu naleznete argumentaci, proč je právě Sedm tak výjimečný film) byly docela pozitivní. Slova jako „zajímavá zápletka“, „překvapivé vyústění“ nebo „skutečně strašidelná atmosféra“ ilustrují vstřícná hodnocení celkem přesvědčivě.

Inu, vyústění je sice překvapivé, o všechnu svou případnou sílu však přijde kvůli zápletce, která zpravu snad může působit zajímavě, záhy se však rozpadne pod tíhou nepravědpodobných reakcí, nezmotivovaného jednání a absence zdravého rozumu (příkladem za všechny budiž několikrát zopakované „na­pínavé“ míření na násilníka, které trvá vždy tak dlouho, aby se dotyčnému před namířenou hlavní podařilo uniknout).

„Skutečně strašidelná atmosféra“ přitom přichází o veškerou přitažlivost, když vyjde najevo, že hlavním cílem celého filmu není nějaké poselství (a nebo naopak prostě jen oddechová zábava), ale pouze pokus opět o nějaký ten kus překročit onu neustále posouvanou „hranici možného“, v tomto případě zobrazitelného. Dochází tu k frontálnímu útoku na primitivní pudovou podstatu člověka, který chtě nechtě musí přihlížet a logicky přitom podléhá adrenalinovým návalům nechu­tenství a odporu. Řezání vlastní nohy v přímém přenosu, rozmlácení hlavy keramickým víkem záchodové nádrže na vodu, to všechno jsou jenom prvosignální pokusy vyrýt nesmazatelnou stopu do paměti přihlížejícího, byť za cenu psychické újmy (pocitu, že ono keramické víko dopadá i na vaši hlavu a že si z vas při tom někdo dělá pořádnou legraci, se skutečně nejméně půl filmu neubráníte).

Realizovat své psychopatické sklony je možné různě – pacienti léčebných ústavů tak většinou činí za pomoci odborného dozoru a v ústraní. Bohužel, jedna část současné kinematografie tyto sklony ventiluje zcela veřejně a asistují jí v tom buď nic netušící a nebo stejně postižení diváci. V tomto případě jistě uděláte lépe, pokud asistovat odmítnete.