Woody Allen oslepl, ale nevzdává se

„Komu záleží na tom, v čem je pointa toho příběhu? Jestli vůbec nějakou pointu má. Byla to zábavná anekdota. Objednejme si.“ Woody Allen – Vedlejší příznaky Woody Allen dovede obrátit do vtipu snad každou životní situaci a obdařit ji čtvrtým rozměrem svého humoru. V jeho posledním snímku Hollywood Ending (nejednoznačná česká distribuce uvádí jednou originální název, jindy český převod Hollywood v koncích) se jeho obětí stal filmový průmysl, do něhož samozřejmě patří i on sám. 

Zahrát si slepého režiséra, kterému se přes všechny peripetie podaří natočit film s rozpočtem šedesát milionů dolarů, velmi přirozeně zapadá do Allenovy absurdní poetiky. Navíc, hollywoodský systém představuje vděčný terč, do něhož se lze s gustem a nemalou dávkou zadostiučinění trefovat. Dalo se tedy očekávat, že nás Woody zaplaví svými glosami, ironickými replikami a neotřelými nápady na účet šoubyznysu, který si to zaslouží. Jenže výsledek bohužel přílišná očekávání asi nenaplní.

Val Vaxman (v podání Woodyho Allena) kdysi přebíral Oskarovu sošku, ale ta doba je dávno pryč. Už léta nic kloudného nenatočil a vyhazují ho i od natáčení reklam. Je pověstný svými bizarními nápady, neschopností dodržet schválený rozpočet, hypochondrií (jednou ho vezli do nemocnice s podezřením na kulhavku) a podivínským bláznovstvím. Naštěstí na něj nezapomněla jeho bývalá manželka Ellie (Téa Leoni) a přes nevoli produkční společnosti prosadila, aby se režie filmu odehrávajícího se v New Yorku 40. let ujal právě on. Téa Leoni jako bývalá manželka Vala Vaxmana

Val nehodlá jedinečnou příležitost promarnit, ovšem potká ho nehoda, která by mnohé od zodpovědného úkolu odradila – oslepne. Sice jenom psychosomaticky, ale to na věci nic nemění. Těsně před začátkem natáčení však nechce couvnout – Val tedy před celým štábem svou slepotu tají a předstírá, že režíruje. Jeho poněkud chaotické a nekoncepční počínání spolupracovníci naštěstí připisují jeho extravagantní pověsti, takže za pomoci agenta, tlumočníka a exmanželky film uzří světlo světa.

Hollywood Ending měl potenciál jiskřivé komedie, lehké, trochu bláznivé, ale o to jízlivější a ironičtější. Podobně jako si dřívější Darebáčci utahovali z nevzdělanosti rychlokvašených zbohatlíků a nadutosti jejich snobských protějšků, mohl Hollywood Ending s nadhledem shazovat systém výroby šoubyznysu, zábavně odhalovat skutečné motivy jeho jednotlivých aktérů, zkrátka hýřit vtipem, jak je Allenovi vlastní, a zároveň nenápadně a mile zpochybňovat zažité a zavedené stereotypy. On tak sice činí, ovšem v takové nemastné, neslané konverzační podobě.

Celý film je jeden velký a bohužel rozvleklý rozhovor. Woody sice s přibývajícím věkem jen získává na milém vzezření a jeho herecká partnerka Téa Leoni oprávněně vzbudí u diváků sympatie, ovšem sledovat jejich povídání celé dvě hodiny chce trpělivost. Když si posedíte s přáteli, taky leckdy mluvíte z cesty, o ničem a nebo různé věci omíláte stále dokola. Ale to, čím se bavíte vy sami, nemusí se stejným nadšením sdílet nezúčastněný pozorovatel. A v kině to platí dvojnásob.

Allen sice stále dokáže mít kouzelné nápady (asi nejroztomilejší je závěrečné srovnání amerického a evropského publika) a umí vymyslet řízné repliky, ale už jich není tolik, aby unesly stodvacetiminutový film (zkuste si taky natočit každý rok jeden). Výsledný dojem se tak v tomto případě ?rozplizává? ve více či méně dlouhém čekání na svižnější impuls, nečekanou větu nebo reakci (dlužno říci, že ve filmu najdete snad jen jeden neslovní gag, ten ale stojí za to). Komediální žánr obecně staví na energii a příslušném rytmu, zde však jako by nemohl popadnout dech.

A tak pokud nemáte nic jiného na práci, můžete ve společnosti křehkého simulantského chlapíka strávit docela příjemné odpoledne (třeba když prší a venku je bláto, že). Ale stejně jako se nic zvláštního nestane, když tenhle film uvidíte, nestane se nic ani v opačném případě. Pomohu-li si citací z úvodu článku, je to taková zábavná anekdotka, bez přílišné pointy, milá a úsměvná, ale na Woodyho Allena příliš plochá, nepropracovaná a nevyužitá.

Ovšem když prší a venku je to bláto, můžete také zvolit jiný program zasvěcený „kultu Wúdy“ – začíst se do jeho povídek. Například ta o hraběti ze Sandwiche, který je znám tím, že vynalezl sendvič, nemá chybu. Stačí pár slov, abyste si uvědomili, čeho je Woody Allen schopen, a zalitovali, že tak vysoko tentokrát nedosáhl: „hrabě ze Sandwiche je v mládí nařčen, že krade bochníky chleba a provádí s nimi nepřirozené experimenty – jeho první dokončená práce – plátek chleba, na něm další plátek chleba a navrchu plátek krocana je žalostný neúspěch… tři plátky chleba na sobě mu přidávají na reputaci… jeho otevřený teplý rostbífový sendvič způsobí skandál svou odvážností… na oslavu svých pětašedesátých narozenin vynalézá hamburger…“ atd. atp.

A ti, kdož nedají na filmového Allena dopustit, se zatím mohou těšit na další příděl, protože na cestě je už další film – v originále se jmenuje Anything Else.

(psáno pro Novinky.cz, článek tam vyšel 8.října 2002) 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *