Žena je podřízena muži

Heslo „Svoboda, rovnost a bratrství“ je zhuštěným vyjádřením ideálů moderní, demokratické společnosti. Jedna z českých politických stran, konkrétně KDU-ČSL, však celý obsah tohoto hesla nepřijímá. Sice má ve svém čele Svobodu (Cyrila) a její členové si říkají navzájem bratře, zato s rovností si nijak nerozumějí.Cyril Svoboda totiž před týdnem Lidovým novinám prozradil svou představu vztahu mezi mužem a ženou.

Řekl doslova: "Musíme vycházet z toho, jak apoštol Pavel uchopil roli muže a ženy. Žena je muži podřízena, ale muž k ní má mít vztah jako Kristus k církvi, tedy hlubokou úctu… ten vztah přece není nikdy rovný, rovnost je jenom v důstojnosti

Asi se sluší upozornit, že to bylo myšleno vážně. Pan předseda svou myšlenku, která je podobně hluboká jako úcta, kterou asi může muž projevovat podřízené ženě, ještě doprovodil působivým obrázkem manželské pyramidy, na jejímž vrcholku je muž a jehož základnu tvoří (na stejné úrovni) žena a děti.

Inu, proč ne. Podle Lidových novin prý paní Svobodová, lékařka Thomayerovy nemocnice a matka čtyř synů, bude svému manželovi před volbami nejvíc pomáhat „udržováním rodinného krbu“: „Já se starám o domácnost a o rodinu, a tak podporuji svého muže nejvíc.“ Je pochopitelné, že pak Svoboda ke své ženě chová hlubokou úctu za to, že při volební kampani nemusí mýt nádobí, prát, žehlit a vykonávat další ženské „povinnosti“ (Podobnou situaci líčil už Jan Werich, když své vlastní manželství popisoval zhruba tak, že on je v něm ten, kdo se zabývá těmi důležitými věcmi, jako je třeba vztah k Tchaj-wanu, zatímco jeho žena má na starosti ty ostatní banality, jako jsou děti a domácnost.)

Svým výrokem tak předseda jedné ze čtyř nejdůležitějších „demokratických“ stran korunoval dlouhodobý postoj KDU-ČSL k problematice pohlaví. Strana, která kdysi ústy poslance Tollnera hovořila o homosexuálech jako o prasatech, se teď ústy svého předsedy vyznala z hluboké úcty k ženám, které ovšem mužům nemohou být rovné. A tak křesťanskou nesmiřitelnost vůči antikoncepci či potratům (ještě pochopitelnou, protože odpovídající filozofii víry, která zakazuje lidské zasahování do božího konání) nyní doplnilo hlásání nerovnosti pohlaví.

Těžko si lze představit, že by právník Svoboda nevěděl, že Česká republika přijala Všeobecnou deklaraci lidských práv, v níž najdeme i tato slova: „Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. (…) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy pleti, pohlaví? (…) Pokud jde o manželství, mají (muži a ženy – pozn. aut.) za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.“ Navrhne tedy KDU-ČSL přepsání Deklarace?

Otázku vztahu mužů a žen můžeme brát jako jeden z důkazů toho, jakým hybridem je Koalice. Předsedkyně US-DEU Hana Marvanová, sama svobodná matka, se proti názoru Cyrila Svobody logicky postavila. Ivan Pilip dokonce v rozhovoru pro LN přiznal pochopení mužům a ženám, kteří chtějí žít s více partnery. Koalici tedy může buď volit každý, protože si vždy vybere, nebo nikdo, protože by zároveň podpořil úplný opak toho, co chce podpořit.

Ale o naši politickou scénu, která je ostatně čistě v rukou nadřazených mužů, primárně vůbec nejde. Mnohem závažnější problém spočívá v tom, že citovaným „pravidlem“ z křesťanské dílny se stále řídí velké množství mužů a přijímá ho či smiřuje se s ním (s větší nebo menší ochotou) stále velké množství žen.

Všechna ta slova, že ženy často bývají závislé na svých mužích, že do rodiny investují mnohem více energie a zodpovědnosti a ještě své zaměstnání vykonávají stejně kvalitně jako muži a že přitom podle oficiálních statistik mají o třetinu až čtvrtinu menší platy za stejný výkon a mnohem méně času na sebe samotné, zní jako otřepané floskule zapšklých feministek. Jenže Svoboda svým výrokem vrazil kudlu do zad všem, kteří se feminismu vysmívají – až dosud čeští zastánci feminismu tak hmatatelný argument oprávněnosti svého snažení neměli.

Přitom v obráceném gardu by Svobodova slova mohla působit jako krásná ukázka feministického extremismu: „Muž je ženě podřízen, ale žena k němu má mít hlubokou úctu – ten vztah přece není nikdy rovný, rovnost je jenom v důstojnosti.“ Ty feministky jsou ale šílené, že? A Cyril Svoboda?

Není divu, že moderní společnosti postupně odstraňují (s větším či menším úspěchem) všechny své diskriminační prvky ? od zrušení otroctví, přes rasovou segregaci až po sexuální obtěžování. Přesto se i dnes najdou tací, kteří by se ke starým pořádkům rádi vrátili ? od Ku-Klux-Klanu až po muže, kteří za rovnocenného považují jen takového partnera, který má mezi nohama penis.

Volební heslo Koalice Dáme věci do pořádku v takové souvislosti získává poněkud znepokojivý nádech.

(psáno pro Novinky, kde článek vyšel 26. května 2002)

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

Be First to Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *