Příznivci knihovnické chobotnice argumentují příklady netradičních staveb ze zahraničí. I ty byly ve své době rozporuplně přijímané a teď jsou nezpochybnitelnou klasikou. Notoricky se vytahují Eiffelka, opera v Sydney a tak. Živější příklady se ale dají najít ještě blíž – v Rakousku.
Konkrétně ve Štýrském Hradci, chcete-li Grazu. A pro kritiky chobotnice bych rád uvedl, že právě moderní stavby byly to, co nás přimělo cestou do Slovinska v tomhle městě zastavit. Nebýt fotek v průvodci s těmi netradičními tvary, asi bychom tohle uneskové město spíš minuli jako další historickou zástavbu, půvabnou, ale ničím extrémně výjimečnou (v UNESCO je město kvůli neporušenému historickému centru typicky měšťanského charakteru, který je zachován asi lépe než jinde, ovšem kromě hodinové věže na kopci v tom městě nic extra dechberoucího nejni).
Co ovšem pozoruhodné je, tak určitě netradiční most přes řeku Mur, který neplní ani tak funkci mostu (tesně vedle je hned další), ale kavárny.
Nevím, jestli ta stavba může přímo přirůst k srdci. Možná ani nevím, jestli se mi nějak mimořádně líbí. Ale fakt, že na tom místě stojí, je úžasný a jenom dokazuje to, že to město žije, že se proměňuje a že lidi mají chuť a náladu v něm něco zajímavého vymýšlet. Graz je docela nudné město, které za takovéhle impulsy asi musí být hodně vděčné. Rozhodně se nejedná o brutální útok na genius loci města, s tou stavbou se záhy sžijete a začnete ji brát jako samozřejmou součást, jako atraktivní doplněk tradičního, historizujícího.
Pražská chobotnice by na Letné byla položena ještě citlivěji a je téměř jisté, že po pár letech bychom si na ni velice snadno zvykli, stejně jako jsme si zvykli na všechny skutečné stavební hrůzy, které se na přelomu tisíciletí do Prahy dostali (Don Giovanni, Karlovo náměstí, Myslbek, Darex, Federální shromáždění, Four Seasons, Palác kultury, Hotel Fórum atd.) a bez kterých by se jistě většina dost dobře obešla.
Naopak si myslím, že chobotnice patří k těm citlivějším a opravdu elegantním doplňkům města, podobně jako sklem oživené Sovovy mlýny nebo palác Euro na Václaváku. Jasně, šméčkaři z magistrátu dávají na Letné přednost akváriu nebo obřímu fotbaláku, ale při jejich gramotnosti se tomu zas tak nemůžeme divit. Nicméně kauza blob má šanci dokázat dvě věci – jednak odhalit ve vší nahotě aroganci a bohorovnost magistrátních tupců, kteří si vždy a všude dělali co chtěli, a jednak probudit občanské povědomí v pražských obyvatelích, kteří už dávno rezignovali na cokoliv občanského, aktivního.
Ačkoliv pražská ODS spoléhala na to, že většina lidí blob na Letné nechce, myslím, že je teď hodně překvapena, jak moc se nálada obrací proti ní. Nevím, jestli magistrát při všech korupčních kauzách zažil větší vzedmutí negativních nálad než teď, kdy jsou noviny plné toho, jak primátor bezostyšně lže, popírá sám sebe a nedrží slovo (Po dlouhé době mám pocit, že novináři konečně dělají svou práci, když politikovi dokážou připomenout, co říkal před půl rokem, a srovnat to s tím, co říká teď.). Uvidíme, kdo z téhle mediální bitvy vzejde jako vítěz, ale mám takové tušení, že nakonec knihovna na Letné stát bude. Nevěřím totiž, že populista jako Pavel Bém bude mít kuráž vzdorovat veřejnosti. Možná zvládne Mount Everest, a klobouk dolů před tím výkonem, ale stát si za svým názorem je pro něj zřejmě mnohem těžší úkol. Zvlášť pokud by měl být jiný než názor veřejnosti. Bohužel, může se najít argument, na který budou ty ostatní krátké. Takový pěkný balíček Masaryků umí připomenout odkaz prezidenta zakladatele více než přesvědčivě. Nebát se a nakrást, nebo tak nějak…