Na Boží hod každý krůtu nedělá. Dřív se dělala celá, pečení to bylo na týden a to už teď moc v módě není. A přece se dá vykouzlit malý kulinářský zázrak celkem jednoduše. Pravá božohódová oslava tuku a masa. A ani ne moc nezdravá.

Kdo jí na Boží hod pravidelně krůtu? Já! A kdo jí bude jíst, až si přečte tenhle recept? No ano!

Krůta má v sobě prý devět druhů masa. Myšleno možná, že se její různé části dají přirovnat k hovězímu, kuřecímu, vepřovému a radši nechci domýšlet k jakému ještě. Já vám nevím. Mně stačí, že ta část kolem hrudníku, odborně zvaná prsa, chutná jako krůta. A na té postavíme základ jednoho receptu, který se zrovna teď, před Vánoci, může hodit, protože byl dříve stejně typický pro vánoční období, jako v USA stejný pták ke Dni díkůvzdání.

Nejdřív si ukažme, jak zhruba bude vypadat cílový stav, ke kterému dospějeme, když se dílo zadaří. Začínáte slintat? A to jste to ještě neucítili.

Když se řekne nádivka, leckdo se vyděsí, řekne si, že to nemá šanci zvládnout a hodí vařečku do ringu. Ale pokud už jste s námi vařili halušky, svíčkovou nebo sekanou, možná tušíte, že ani nádivky se není třeba bát. A pečení masa by měl taky zvládnout každý. Takže pojďme na to. Jen si nejdřív nalejeme nějakou skleničku, já asi začnu červeným.

Část první – krůta

Nejsme typická sedlácká rodina o patnácti členech z 19. století, která jednou za rok získala tu vzácnou příležitost podříznout svého nejcenějšího ptáka a dát hudrákovi sbohem u příležitosti křesťanských svátků. Patříme k rozvinutým, civilizovaným lidem, kteří vědí, že krůta je zabalená v igelitu, roste na polystyrénových táccích a nejradši má teplotu chladícího regálu v nejbližším hypermarkáči. Takže sáhneme po nejpohlednějších a nejlépe tvarovaných krůtích prsou. Na čtyři porce můžete jít někam přes půl kila, podle síly a odhodlání jedlíků. Doporučuji myslet na to, že se nesnědená část dá krásně ohřát pro druhé pokračování, takže si klidně udělejte do zásoby něco navíc. Omýt. Nožem klidně skrz na skrz proklestit maso několika otvory, do nichž navlečeme tenké proužky slaniny. Nejjednodušší je maso propíchnout možem a pak prstem roztrhnout od sebe, aby vznikl dostatečný otvor, do kterého se slanina bude dát zatlačit. Pak osolit ze všech stran (s rozumem, protože o sůl se hodně postará samotná slanina), dle libosti pepř. Maso je připravené.

Část druhá – nádivka

Nádivka v našem případě nebude úplně nádivkou v pravém slova smyslu. Nadívat můžete jen něco, co má dostatečný vnitřní prostor, což možná platí pro celou vykuchanou krůtu, ale pokoušet se rvát nádivku do prsou je čirý nesmysl, což vám potvrdí každý malý kuchař nebo ornitolog. Takže nádivku budeme tvořit mimo tělní dutinu odpeřeného opeřence, přesto však v těsné blízkosti pečeného masa, aby se šťávy vzácně prolnuly a tak vůbec.

V malé pánvi rozpečeme slaninu nakrájenou na co nejdrobnější kousky. Nemusíte s ní moc šetřit. Roztopíme v ní máslo, opět hodně, klidně čtvrtku kostky a víc, ať je návrat ke středověké velkorysé pečeni opravdu velkolepý. Necháme trochu vychladnout. Mléko, zhruba čtvrt litru, smícháme se dvěma až čtyřmi vejci. Lehce osolíme, přidáme pepř a hlavně, hlavně muškatový oříšek, nastrouhaný samozřejmě. Špetku, dvě. Do zamíchaného mléka vlijeme roztavenou směs tuků, včetně škvarků. Rohlíky nebo housky (dvě, tři) nakrájíme na menší kousky, moc se s tím nedrobte, nějaké kostky, jak vám to vyjde, vsypeme do té prazvláštní tekutiny, která voní a nevypadá nic moc. A čvachtat a hníst mezi prsty, dokud se housky nenasáknou a nestane se z nich sourodá kaše. Spaříme mandle, čím víc pro ně máme slabost, tím víc, ale nešel bych pod deset deka, co nejdrobněji nasekáme a mrskneme do směsi. Nakrájíme čerstvou petrželku, hodně, té se nebojte, a dál mísíme v jeden kašovitý celek. Kaše nesmí být příliš řídká (pak přidejte housku), protože by se vám rozlezla po plechu, ani moc hustá a suchá (přidejte mléko), protože by pak nádivka postrádala kyprost a nadýchanost. Vidíte, říkal jsem, že to nebude moc složité. Kdo někdy míchal maltu, určitě potvrdí, že ta je mnohem náročnější. A tohle se obejde i bez mozolů.

Část třetí – pečení

A přichází fáze, kdy celý byt začne vonět a drásat vás tím, že ještě chvíli musíte vydržet, než to maso vyrvete z trouby, naskládáte na talíře a nastrkáte do chřtánu. Ano, začneme péct a učit se trpělivosti.

Nádoba na pečení libovolná. Plechový plech, skleněná mísa, cokoliv, co bude dostatečně velké, aby pojmulo maso a vedle toho nádivku. Sáhněte po zbytku té kostky másla, ze které jste ukrojili dříve a nakrájejte jej na plátky. Můžete jedním klidně vymastit celou hrací plochu. Opět se hodí kostky slaniny, čím drobnější, tím lépe, můžete začít doma soutěžit, komu se povede vykrojit menší kousek. Rozhodí se po ploše se soustředením do útočné poloviny, kde bude uloženo maso. Do druhé poloviny bez ostychu vykydneme veškerou nádivkovou směs, kterou jsme dali dohromady.

Vzhledem k tomu, že jsme byli strašně šikovný a směs jsme udělali podle doporučení, tak se nám neroztéká po zbytku pekáče a hezky drží tvar, který jí vnutíme hlazením lžící. Vytvarujte si ji, jak chcete, podoba kvádru ovšem bývá nejefektivnější, jehlan se úplně nehodí. Hezky udusat, aby vše drželo při sobě. A teď máslo. Máslo, kam se podíváš. Všechno, co z té kostky zbylo, dejte na nádivku a ještě víc na maso, ono se to neztratí, jen rozteče.

A teď do trouby. A klíčové slovo je trpělivost. Dejte tomu čas. Klidně menší teplota, začínám na 150 stupních, a pomalinku a dlouho. Obvykle to vydrží na dvě hodinky s menším přitopením ke konci, aby maso i nádivka došly a získaly barvu. Zhruba každých čtvrt hodinky hodně a důkladně prolévat vysmaženým tukem. Pořádně nabrat ze dna a protřít maso, nalít velkoryse na nádivku, skrz níž to zase hezky steče na dno a pořád dokola. Odvděčí se vám jemností a chutí toho nejvoňavějšího výpeku, jaký si jen dovedete představit.

Část čtvrtá – katarze

Přílohu si zvolte, jakou chcete, do toho mi nic není. Nejčastější jsou knedlíky, protože ochotně nabírají šťávu a já bych asi jinak nevolil. Ale z druhé strany se to dá celé jíst i bez přílohy, protože nádivka už svým způsobem takovou přílohou je sama o sobě. Nicméně, jak jste asi odhadli, je tak dokonale a úžasně mastná, že jistou protiváhu v těstě knedlíku docela uvítá. Ať tak či onak, pak už jen při jídle stoupáte po schodech do mastného a voňavého nebe. Hezké svátky!

2 komentářů

  • Jako člověk, co nesmí nic z mouky, nic z mlíka a nic tučného mohu zodpovědně říct: Až tě uvidím, tak tě za tenhle recept uškrtím! Takovýhle chutě mi dělat. :/
    Ale co, pečená krůta s kukuřičnou plackou bude taky dobrá!

    BTW, já bych k tomu dal brambory. Pečená krůta a nádivka si o brambory, které můžeš rozčvaňhat do toho výpeku, přímo říká.

  • Tleskám, už dlouho jsem se při čtení receptů tak nepobavila! fakt vtipně napsané, jednoduché na přípravu a určitě chuťově vynikající…hned se mi seběhla slina, už vím, co bude dnes k obědu.. :-) a taky jsem hned přelouskala zbylé „návody na dobrý šmakung“, ukládám si stránky do oblíbených, mějte se fajn, a jen tak dál..zas někdy nakouknu, jestli nějaký ten receptík nepřibyl. zdraví mlsná hubka Andrea ;-)