Pomineme-li, že podle českých médií téměř všechny nejdůležitější kategorie letošních Oscarů de facto vyhráli Češi, tak rozdělování bylo docela spravedlivé. A že Glen Hansard s Markétou Irglovou proměnili nominaci, je zcela zasloužené.

Začněme přehledem toho, co „vyhráli“ Češi (přehled všech kategorií najdete třeba na iDnes.cz). Tak třeba kategorii cizojazyčný film, protože byl natočený podle vzpomínek na Osvětim Ďáblova dílna podtatranského rodáka Adola Burgera, který teď žije v Praze (takže vyhráli zároveň i Slováci, ačkoliv sám Burger se přitom už necítí ani Slovákem, ale ani Čechem, ale to raději neřešme, jinak se z toho nevymotáme).

Dál zabodoval mezi animáky milovaný a zase „téměř úplně“ český Ratatouille, protože pod námětem je podepsaný Jan Pinkava, kterého následně odstavili z režisérského postu (kolem odvolání Pinkavy kolují divné legendy, prý si pak s námětem moc nevěděl rady, naštěstí jednoho Oscara už má za krátkometrážní a skvělou Geriho hru).

A další „skoro český“ film Edith Piaf (točil se totiž v Praze a hrál v něm třeba Marek Vatuš asi dvě sekundy, takže není co řešit) dostal Oscara jak za hlavní ženskou roli (skutečně neskutečná Marion Cotillardová), tak za make-up, který Cotillardové pomohl vystoupit ze sebe a převtělit se zcela neuvěřitelně v Edith Piaf všech věků a nálad.

S podobnou logikou českých médií si totiž mohou i Francouzi připsat na své konto nejen Marion Cotillardovou, ale také právě americký Ratatouille, který se odehrává v Paříži a bez francouzské kuchyně by nebyl – zkuste si točit gurmetský animák s krysákem v McDonaldu, že. (No, to bylo hodně laciné).

Po krátké vsuvce o přivlastňování si cizích úspěchů se konečně dostáváme k tomu nejvíce „českému“ vítězství, které si vysloužila Markéta Irglová, jež ve spojení s Glenem Hansardem sehrála zásadní roli při vzniku filmu Once. Za prvé, je to opravdu velký úspěch. A je skvělé, že zrovna tahle autorská dvojice (Hansard-Irglová) dostala díky americké ceně tak velkou publicitu, protože jejich hudba dokáže rozdávat opravdu silné emoce. Že vyhráli v kategorii nejlepší píseň je také zcela patřičné, na rozdíl od nápadů zařadit film mezi nominace na nejlepší film. Once je totiž skvělý film k soundtracku (obyčejně se točí soundtrack k filmu, tady to bylo spíš naopak), nicméně jako takový nese až příliš pel amatérského nadšení – což je na něm půvabné, sympatické a velice milé, ale víc než ten trochu delší klip to vlastně není (a vlastně ani nechce být, jen to od něj nesmí nikdo čekat).

A že je Oscar ve správných rukou, dokazují i záznamy z předávání, kdy oba vystupovali velice přirozeně, nenuceně, s nadhledem. Na dvacetiletou dívku, která se znenadání ocitla ve velkém světě, je to parádní kousek a sluší se jen vyseknout hlubokou poklonu.

Ovšem český úspěch je to jen napůl, což si zdejší novináři, kteří složitější souvislosti nemají moc rádi, jen těžko připouštějí – zatímco na oficiálních materiálech je Glen Hansard pochopitelně s ohledem na svou  dlouhou muzikantskou zkušenost první v pořadí, tak v návaznosti na výše ukázanou schopnost českých médií upravovat si realitu k obrazu svému, se v ohlasech tuzemských novinářů vedle Markéty Irglové téměř ztrácí, proč se zatěžovat s nějakým Irem, když tady v Čechách (jasně, na Moravě, ještě s tímhle začínejte) je pupek světa. Ale to k tomu hemžení asi tak nějak patří.