Ne, nebojte se, nehledám za každou cenu provokaci v té „osudově rozjitřené atmosféře“. Spíš na té „fotbalové tragédii“ lze relativně snadno najít něco příjemně pozitivního. Nebo si to aspoň můžeme namlouvat.

Skutečně nejsem typický fotbalový fanoušek, takže mi sice zmáčených kluků bylo líto, ale fatalitu jsem v tom neviděl. Nicméně i při svém nepravidelném sledování českého fotbalu myslím můžu celkem odpovědně prohlásit, že svou logiku ta prohra má a mnohému prospěje.

Zaprvé se o tomto sportu začne referovat s větší věcností, což dosud nebylo pravidlem – zvláště mluviči komerčních televizí propadali slovní autoerotice s nadměrným užíváním expresiv, jako by byli na tripu a ne jen na tribuně. A fotbaloví bohové se hezky vrátí zpátky na zem a začnou se okopávat poctivě a bez svatozáří, jak to má být.

Navíc lze aspoň začít doufat, že by „katastrofa“ mohla trochu pročistit zdejší fotbalový rybník, který jak říkal už Ivánek, „si kapři sami nevypustěj“. A ohlášený konec Košťála (podle vzoru „vítězství Pyrrha“) je v tomto ohledu asi dobrý začátek v tom, jak jít „tomu štěstíčku trochu naproti“.

Ale co je vůbec nejdůležitější, po tomhle trapasu, kdy jsme jeden zápas vyhráli omylem, druhý prohráli po zásluze a třetí bůhvíproč, se myslím radikálně zvýšila pravděpodobnost, že na Letné nebude stát velikáánský náárodní stadion, protože proč by taky stál. A pokud na tom má vyřazení fotbalistů nějakou zásluhu, pak při všem tom zklamání můžeme zároveň nadšeně křičet: „Hoši, děkujem!!“

4 komentářů