U příležitosti oskarové noci jsem se podíval na loňské premiéry a zavzpomínal, jaké že jsme to za ten rok viděli filmy. Trochu s hrůzou mi došlo, že jich bylo celkem 51! A které stály nejvíc za to? A na které už jsme skoro zapomněli?

FILMOVÉ PREMIÉRY – PROSINEC 2004

Super prohnilí – není nad francouzské komedie. Navíc třetí pokračování téhle slavné série je asi to nejmilejší ze všech tří – plné nostalgie po starých dobrých časech, toho lehkého smutku vznášejícího se nad šedými pařížskými ulicemi, a zároveň toho úžasného nonšalantního humoru s vřelým srdcem. Dojemné, kouzelné.

Polární expres – digitální efekty v té nejefektnější podobě, podmínkou jsou 3D brýle v IMAXu, díky nimž si člověk s rozzářenýma očima užívá současných kouzel možná stejně oněměle jako diváci prvního filmu před sto lety. A vůbec nezáleží na tom, jestli si z té americké interpretace Vánoc zapamatujete něco jiného, než onen euforický pocit z intenzivního zážitku.

Wimbledon – milé, lehounké, inteligentně vtipné, byť trochu víc zaláskované, než by se slušelo, ale těm dvěma sympaťákům se to hravě promíjí. Přikrýt se dekou, když je venku lezavá zima, a bude to takové příjemné oslazení horkého čaje.

FILMOVÉ PREMIÉRY – LISTOPAD 2004

Snowboarďáci - viz článek Snowboarďáku stříkej!!!

Slavíci v kleci – poněkud vykonstruovaná, citová tlačenka, ze které občas ukápne trochu hustého sirupu, ale není to úplně špatné.

Otevřené moře – takový zprvu zajímavě civilní, ale tak nějak zbytečný a čím dál tím delší film, jehož zbytnost jen zdůrazní nečekaný závěr.

Ženy pro měny – dobrá dokumentaristická práce, zajímavě zmapovaná problematika a konkrétní osudy. Nejlepší postavou je blonďatá studentka VŠE, která potvrzuje snad všechny předsudky o blondýnách a vlastně i o studentkách VŠE. Šéfredaktorka Cosmopolitanu by mohla zfleku (soudě podle jejich prázdných a zavádějících odpovědí) začít politickou kariéru, pokud ji už ostatně nezačala. Čím více žen (a mužů) se díky tomu filmu pokusí racionálně uchopit celospolečenský tlak „nějak vypadat“ a začne s ním pracovat v rozumných mezích, tím lépe. K dokonalosti filmu chybí už jenom špetka chlapského pohledu, který by možná jen malinko zkorigoval celé to ženské uvažování a snad zrelativizoval nutnost podléhání onomu tlaku.

Bridget Jonesová – S rozumem v koncích – mohlo to být horší. Člověk se pobaví, ale obecně je to celkem plytké.

Úžasňákovi – Ať žije Pixar! Ale není to fér, když se člověk nemůže bránit tomu, aby se zamilovat do každé kreslené postavy z jeho dílny.

Santa je úchyl – kdyby se kacířský pohled na Vánoce podařilo udržet v mezích, bylo by to lepší. Happy end tomuhle krutému příběhu nesvědčí a i ta krutost je přílišná a přitažená za vlasy.

FILMOVÉ PREMIÉRY – ŘÍJEN 2004

Příběh žraloka – svést se na vlně zájmu o animovaný podmořský svět se taky musí umět. Pixar byl s malým Nemem první a zůstal také jediný.

Vybíjená: Běž do toho na plný koule – Ben Stiller předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů roku. Jeho postava je dokonalou esencí odpornosti a slizkosti v tak zvráceně zábavné podobě, že by k tomu nemuselo být nic jiného, a byla by rozkoš na to koukat. Jenže tady jsou navíc ještě hodně vtipné gagy a hlášky, které terapeutický účinek smíchu v téhle posilovně bránice jen umocňují.

Collateral – od režiséra Posledního mohykána a Nelítostného souboje se přece jenom čekalo trochu víc. Vykonstruované, těžko k uvěření, nicméně s celkem slušnou atmosférou. S odstupem půl roku žádná výrazná stopa.

Svět zítřka – vtipné, netradiční, originální. Čím víc se na ten film vzpomíná, tím v lepší náladě.

FILMOVÉ PREMIÉRY – ZÁŘÍ 2004

Já, robot – těžko soudit, jestli robot hraje lépe než Will Smith, jak psali někteří američtí kritici, ale celkově to bylo velice příjemné překvapení, skutečně napínavý film, který nestál jen na banalitách, ale na celkem slušném scénáři, nečekaném nadhledu, vystižené atmosféře a dost kvalitním provedení.

Hellboy – má to být cool, ale spíš se to nedaří. Tenhle komiks nějak neměl tu správnou šťávu. I Spider Man je sympatičtější a Já, robot po všech stránkách povedenější.

Terminál – čiší z toho melancholie a nostalgie, ale taková ta „lidská“, jak by se lidově řeklo. Pomalé, klidné tempo, čistý styl a starosvětská pohádka v duchu dávných filmových časů.

Sexbomba od vedle – zkrátit a byla by to v rámci mezí teenagerovské komedie vtipná a svěží záležitost. Takhle se to rozkydlo do rozpačitého patvaru, u kterého se pak už nedá vydržet.

Horem pádem – soubor velice slabých a velice silných scén. Nejlepší Vášáryová a Liška, scénárista by potřeboval zdatného dramaturga, který by tu obecnou změť nesourodých příběhů sevřel do kompaktnějšího a přesvědčivější­ho tvaru.

Vesnice – takový klasický film, zajímavé rozuzlení, které však víc než na hlubší smysl sází na „šokantnost“. Proč ale nakonec ne, pořád lepší než předešlá Znamení.

FILMOVÉ PREMIÉRY – SRPEN 2004

Stepfordské paničky – divné a ani božská Nicole to nezachrání.Věčný svit neposkvrněné mysli – jednoduše krásné. Moderní, promyšlená romantika začátku třetího tisíciletí. Komplikované a přitom průzračné, smutné a přitom nabité pozitivní energií, natočené lehkou suverénní rukou, klobouk dolů.

FILMOVÉ PREMIÉRY – ČERVENEC 2004

Hříšný tanec 2 – gumový ksichtík Patrika po dvaceti letech je jen smutnou korunkou nenápaditého a vyčpělého námětu, který dynamické a idolatrické „jedničce“ nesahá ani po paty, přestože Diego Luna se svou partnerkou dělají co mohou.

Před soumrakem – velice výstižné vykreslení pomíjivé atmosféry uplývajícího času a osudu, který vůli a lásce navzdory uplývá do nezachytitelného ztracena, jež dokáží vyvolat jen mámivé vzpomínky, plné vzdáleného štěstí překrytého rozčarováním a ztrátou iluzí. Jeden dlouhý rozhovor-cesta dvou bytostí k sobě navzájem, nesmírně živý, autentický, bezprostřední (až na lehký odstup v politicky laděné pasáži) zážitek naplňující beze zbytku bytostnou touhu po samozřejmém a bezprostředním souznění. Silnější o to více, že se přirozeně podařilo navázat se stejnými herci (kteří k sobě ostatně moc dobře ladí) na první část z před devíti lety.

Zrůda – neskutečný výkon tradiční krásky Charlizy Theronové, která se jakýmsi neskutečným, děsivým kouzlem převtělila do zcela jiné bytosti, aby tou bytostí skutečně byla. Dokonale sekunduje Christina Ricci. Drsný, působivý příběh, na pokraji mezi zoufalou láskou, vášní, bezmocí a šílenstvím.

Spider Man 2 – vyčistí a nepoškrábe, klasické, odpovídající žánru, lehce sterilní, aniž by zanechalo výraznou stopu na duši.

Shrek 2 – jestliže Pixar má zlatou rybku Nema, Dreamworks mají Kocoura v botách, která donutí roztát snad úplně každého. Výborná zábava s vděčnými narážkami na hříchy showbyznysu a jinou filmovou klasiku.

Lupiči paní domácí – zázračný Tom Hanks v mimořádné kreaci (tenhle smích se zapíše do filmových dějin), citlivý balanc na hraně inteligentního černého humoru v geniálně tupém prostředí imbecilních lupičů. Minimalistická práce s detaily, výrazy, gagy, vše opepřené energickou gospelovou muzikou. Pohoda.

FILMOVÉ PREMIÉRY – ČERVEN 2004

Harry Potter a vězeň z Azkabanu – nejlepší díl z celé dosavadní série, Alfonzo Cuarón jako režisér Mexické jízdy potvrdil všechna očekávání. Nejpovedenější přitemnělá atmosféra Bradavic, větší důraz na psychologii, kouzelná hra s přesunem v čase, Harry Potter konečně začal pořádně dospívat.50× a stále poprvé – kdyby si odpustili pár zcela zbytečných a nechutných scén na začátku, byla by z toho zcela nekomplikovaná, ale o to příjemnější věcička.

FILMOVÉ PREMIÉRY – KVĚTEN 2004

Dům z písku a mlhy – neobyčejné drama s antickými rozměry. Intenzivní, hluboké a s přesvědčivými herci v těžkých, ale obdivuhodných rolích.

Troja – takový klasický, spíš neosobní velkofilm někde na úrovni Kleopatry. Nabubřelejšího a namyšlenějšího Alexandra však i tento trojský koník roznese na kopytech.

Šťastnou cestu – franouzské filmy si žádají milou účast, bohužel, tohle je takový mile neškodný průměr.

Starsky & Hutch – Ben Stiller tentokrát nenese tíhu celého filmu sám jako ve Vybíjené, ale spolu s Owenem Wilsonem tvoří dokonalý komediální pár, na který je radost pohledět. Perfektní vystižení ducha 70. let se vším všudy a nemilosrdný nadhled tenhle film povyšují do vyšších pater filmové komedie.

FILMOVÉ PREMIÉRY – DUBEN 2004

Ztracen v La Mancha – zajímavý záznam marného snažení o natočení filmu o symbolu marného snažení. Trochu připomíná Al Pacinova Richarda III., jen s o hodně horším osudem.Kill Bill 2 – takové divné.

FILMOVÉ PREMIÉRY – BŘEZEN 2004

Lepší pozdě nežli později – Jack Nicholson i Diane Keatonová jsou už skutečně na prahu filmového důchodu, ale stále neztrácejí sebeironii a radostného ducha. Už jen kvůli nim to stojí za to.

Lidská skvrna – Nicole Kidmanová a Anthony Hopkins jdou navzdory věkovému rozdílu k sobě a dokážou vzbudit účast, v přece jenom mírně vykonstruovaném příběhu. Vědomí konce tehle film přitažlivě zvážní.

Ztraceno v překladu – Bill Murray a Scarlett Johanssonová představují mimořádně dojemnou a emotivní dvojici zosobňující neobyčejným způsobem pocit odloučení, opuštění, nalézání, souznění a nutného rozloučení. Dojemné, smutné, nádherné, ze života.

Krajina střelců – nemastné a hodně neslané, krásné exteriéry, které hrají víc než lidé. Ale po mnoha letech film Kevina Costnera, který nenutí hlasitě klít.

Návrat do Cold Mountain – výprava nebývá příliš často přímo úměrná účinku, tady, i díky hlavním třem hercům, účinek intenzivní.

FILMOVÉ PREMIÉRY – ÚNOR 2004

Invaze barbarů – smutné, mimořádně smutné, jak také jinak, když jde o rekapitulaci těsně před koncem života. Doporučeno zhlédnout nejdříve skvělý Úpadek amerického imperia, pak je prožitek umocněn o důvěrnější známost. Ztráta iluzí a rozčarování z před patnácti let ještě zvýrazněny postupujícím věkem a nemocí, ale srovnání se smrtí ze všech sil důstojné a až heroicky statečné. Zhmotněná relativita a zranitelnost života, děsivá přítomnost konce a jeho a stále větší blízkost.

21 gramů – drama par excellence. Rafinovaná forma vzbuzuje mimořádně silné emoce, drsné, syrové, nesentimentální, přestože by šlo snadno zklouznout do vydírajícího kýče. Bravurní režisérská jistota.

Velká ryba – po roce z toho filmu moc nezůstává, pohádkově laděná variace na téma rekapitulace a konec života, která formou zlehčuje tam, kde Invaze barbarů neuhýbá pohledem a kde 21 gramů nechává dramaticky dopadat rány osudu.

Pán velryb – krásně exotická pouť malé dívky za vlastním osudem, jiný svět, který ale umí rozumět.

Drž hubu! – tradiční bláznivá komedie z Francie patří k těm povedenějším, kde humor náhod a záměn působí nekrkolomně, byť je de facto hodně extravagantní. Gérard Dépardieu a Jean Reno jsou dobrá dvojka.

FILMOVÉ PREMIÉRY – LEDEN 2004

Nesnesitelná krutost – dokonale vybroušený klenot bratří Coenů, Catherine Zeta Jones a George Clonney jsou neodolatelní, okouzlující a společně se Geoffrey Rushem a Sípákem Joem neuveřitelně vtipní. Komediální zázrak.

Piková trojka – ne nezajímavá atmosféra, přesto však Jane Campionová zřejmě trochu zabředla do méně čitelné symboliky, která už není tak přesvědčivá a hluboká jako třeba v Pianu nebo především v Holy Smoke.

Pán prstenů: Návrat krále – asi nejslabší část série (tedy opačný trend než u Harryho Pottera), zásadní prohřešky proti duchu předlohy (Frodův pokyn, aby šel Sam sám domů z Mordoru je více než absurdní, podobně jako hořící bungee jumping správce Denethora provázený Gandalfovými slovy „Hle, zde odchází Denethor…“), ale v delší verzi je to stále velice působivé a v rámci celé trilogie relativně důstojné završení přelomového filmového díla.

In America – na hraně sentimentality, možná trochu přiliš tlačící na pilu, ale jinak milý smutný film.