Pořád kolem sebe v pravidelných intervalech jako poslední obhajobu slyším, že vláda by neměla padnout, protože všechno ostatní by bylo ještě horší. Jste si tak jistí?

Dnes Petr Nečas překonal všechny hranice dosavadní české politiky. O Pussy Riot si každý může myslet cokoliv, někdo nemusí souhlasit s autonomií Tibetu a podporou dalajlámy, ale dávat tyhle hodnotové věci do souvislosti s tím, zda jsou výhodné pro náš export, je v českých podmínkách a při českých zkušenostech s totalitou nechutné. Obzvláště, pokud je říká člověk, který se nedopatřením osudu vyskytuje na postu premiéra.

Přitom podporu dalajlámy a Tibetu premiér označuje za „vzývání režimu, vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální teokratický charakter se silnými autoritativními prvky.“ I na tom něco může být. Jenže Nečasovi vůbec nevadí, že touto větou a svým dlouhodobým chováním předvádí pozoruhodnou nekonzistenci. Je to totiž právě on, kdo ve službách Nejvyššího dělá všechno pro to, aby podpořil silné autoritativní prvky polofeudálně vedeného režimu se stále silnějšími teokratickými prvky, abych ho ocitoval přesně. Klaus, Duka a teď už i Nečas zcela otevřeně jedou v jedné stále tvrdším způsobem prosazované ultrakonzervativní linii, která dříve byla vlastní pouze okrajovým maňáskům typu Semína nebo Jocha, kterým je dnes popřáváno sluchu nebývalým způsobem.

Pole české politiky začíná opanovávat mocenská klaka, která si bere stále méně servítků: je otevřeně proruská, a priori tvrdě protizápadní a protievropská, homofobní, stále více prokatolická a stále méně demokratická (když kardinál Duka dává okatě najevo v každém vyjádření nekřesťanskou touhu po vrácení majetku, ještě to pochopím, byť negativní klišé o katolické církvi se tak naplňují měrou vrchovatou, ale pokud chce Putinem nekompromisně odsouzené Pussy Riot přirovnávat ke Stalinovi, volá to do nebe). To, co se dalo pokládat za relativně neškodný rozmar ješitného zlodějíčka protokolárních per, resp. za rozmar lokálních rozměrů či důsledků, dnes vytváří protežovanou politickou linii, která může směřování země ovlivnit více, než si dnes dokážeme představit, a dovést ji k temným koncům.

Když k tomu přidáte, že tato vláda je personálně ve velké většině odlišná od té, co začínala před dvěma lety, že ministři byli odvoláni pro neschopnost nebo korupci, nebo naopak pro nepohodlnost těm, co jsou „ještě výš“, že není schopna před veřejností obhájit nebo aspoň vysvětlit ani jeden zásadní transformační krok, že proti zadlužení nebojuje úsporami, ale zvyšováním daní, ačkoliv je slibovala nezvyšovat, že hází podnikatelům klacky pod nohy a před dalšími volbami vynáší hesla o jejich podpoře, že není schopna zvládnout ani jeden přechod na nový IT systém, že není schopna predikovat ani jeden ekonomický ukazatel a tedy ani parametry státního rozpočtu, že jakékoliv změny dělá bez rozmyslu a je schopna zásadní parametry těchto změn, včetně jejich zdůvodnění otočit o 180 stupňů ze dne na den a bez jakéhokoliv vysvětlení či uzardění, že straší špatným vývojem tak dlouho, až se na něj obyvatelstvo připraví, a pak jsme jediná země široko daleko, která padá do recese s výjimkou těch zemí, před jejichž osudem nás tato vláda měla zachránit, že premiér i jeho ministr financí místo slušné argumentace, které nejsou schopni, jen vulgárně nadávají svým kritikům a vyhrožují jim profesní likvidací, že nejen ministryně kultury je loutka v rukou někoho jiného, ale i premiér je loutkou v rukou někoho úplně jiného, pak opravdu není důvod myslet si, že s nějakou jinou vládou by to bylo horší (současný prezident na pozici budoucího premiéra se nepočítá).

Tato vláda překonala i Paroubka v destrukci politické kultury, tato vláda ohrožuje politickou orientaci této země, tato vláda nemá recept na ekonomický stav této země, tato vláda nemá vůbec žádnou strategii, za kterou by dokázala bojovat, a přesvědčit tak podstatnou část obyvatel, že jí ještě mají dát šanci. Tato vláda ohrožuje export této země milionkrát více než podpora těch, kteří zoufalými prostředky bojují proti autoritářství a totalitě. Tato vláda překonává i sama sebe v tom, jak tragické má výsledky (viz srovnání s prvním rokem vládnutí).

Ministry této vlády by měly být osázeny obří betonové květináče uprostřed Prahy a vystaveny na Letné u metronomu, symbolicky nedaleko ústí tunelu Blanka. Jako věčné memento toho, co si lid této země dokáže zvolit a co nám bez jakýchkoliv skrupulí, charakteru a morálních hodnot dokáže vládnout. Tu nejčestnější stráž by u nich v historických kostýmech drželi zřízenci bezpečnostní agentury ABL (dnes přejmenována na Mark2 Corporation) nejčestnějších bratrů Bártových a incomingové cestovní kanceláře by zahraniční turisty provázely po Naučné stezce Radka Johna, protože tohle je potřeba vidět opravdu NA-VLAST-NÍ… (dramatická odmlka)… OČI! (důrazně!)