Jméno Damien Rice jsem slyšel poprvé asi před rokem. Někdo ze známých zpěváků ho uváděl mezi svými oblíbenými. Ovšem jeho hudbu jsem pro sebe skutečně objevil až teď. Možná byste to mohli zkusit taky.
Přitom jsem se s ní setkal už víckrát předtím, aniž mi došlo, o koho jde. Písničky tohoto irského zpěváka a skladatele se v komerčních rádiích moc nehrají, ale relativně často se dostávají do soundtracků docela známých filmů. Klíčovou roli sehrála především „The Blower's Daughter“ (klip) jako úvodní a závěrečná skladba ve filmu Closer, základní melodie skladby „Cold Water“ je pak ve filmu pouštěna jako pozadí reflexivních scén. Píseň Canonball (klip) zazněla v sympatickém filmu V dobré společnosti, „9 Crimes“ (záznam živého vystoupení) je prý zase použita ve „Shrekovi Třetím“. Přesto, když jsem si dělal soukromý průzkum známosti, tak většině lidí to „něco říkalo“, ale přes častou frázi „to jméno jsem někde slyšel“ se většinou nedostali.
Zajímavé, jak málo je u nás zatím populární, když naprostá většina těch, kteří s jeho tvorbou nějak přišli do styku (soudím podle ohlasů na Youtube třeba), je zcela nadšena, až nekriticky. Přiznám se, že se ani moc nedivím, ty písně mají zvláštní sílu, hloubku, přesvědčivost, uhrančivost. Navíc čím déle je posloucháte, tím jsou působivější, tím snadněji se jim podléhá. Obzvláště v těžších časech dokážou nabídnout až terapeutický účinek – kdy se melancholie rozpouští do klidného plynutí křehkých melodií.
Nejznámější je Riceovo album „O“, odkud jsou všechny výše uvedené skladby, kromě „9 Crimes“. Pomalé, intimní skladby s relativně jednoduchou instrumentací, která stojí především na kytaře a dvou hlasech (sem tam nějaký smyčec, bicí…) se dokážou dotknout něčeho niterného, něčeho podstatného, až archetypálního, pro co se jen těžko hledají slova, proto ten účinek může působit tak univerzálně. Ne nadarmo se ty písně občas připodobňují k modlitbám, svým rytmem, naléhavostí a vážností, s jakou jsou interpretovány, k nim opravdu nemají zas tak daleko.
Silná působivost vzniká také kombinací již zmíněných dvou hlasů. Po několik let Damien Rice vystupoval v doprovodu mladé dívky jménem Lisa Hannigan – k jejímuž hlasu nejlépe pasuje přívlastek éterický, protože melodie povznáší k těžko definovatelným výškám. Pro fanoušky obou dvou letos nastala docela velká tragédie, když tato umělecká dvojice ukončila spolupráci. Osobně si myslím, že pro Damiena bude hodně těžké nahradit Lisu jinou osobou, protože její interpretace byly hodně osobní a jedinečné. Uvidíme.
Naopak stále častěji skloňované je v tuzemsku jméno Glena Hansarda, jehož sláva se do světa rozletěla díky spolupráci s Markétou Irglovou (inu, ne nadarmo jsou múzy ženského rodu) a jejich společnému účinkování ve filmu Once. Hansard byl ovšem hodně známý už dříve, především v Irsku, jako frontman skupiny Frames. Proč to říkám – je zajímavé sledovat, jak jsou si Damien Rice a Glen Hansard ve své tvorbě podobní, zřejmě to dělá stejné kulturní zázemí. Hansard je jen o něco vášnivější, dramatičtější, energičtější. Oba však dokážou nabídnout mimořádně silné a přesvědčivé výpovědi. Na rozdíl od všech těch mainstreamových popíků, jejich tvorba je skutečně „o něčem“. Zkuste to, třeba vás taky osloví. Na Youtube je toho plno 🙂
Co můžete zkusit a nebylo odkázáno výše:
Písně: I Remeber, Volcano, Rootless Tree, Delicate (poslední je z koncertu ve Four Seasons, který musel být podle záznamu pravdu silný zážitek, takže můžete projít i ostatní záznamy z toho večera)
Damien Rice: Texty písní, oficiální web
Lisa Hannigan: neoficiální web