Tak jsme se konečně dopracovali k tomu vysněnému dni, co si nechává říkat Štědrý. Utahaní, zemdlení, nevyspalí a nastydlí dolaďujeme poslední detaily, utíráme poslední prach z vánočních ozdob, potajmu uzobáváme první cukroví a šlukujeme vonné páry smažícího se kapra a klokotající polévky. A nemůžeme se dočkat, až nám Ježíšek něco přinese…
Houby přinese! Už jste někdy někdo viděl trmácejícího se Ježíška? Kdo kdy potkal Ježíška, an se plahočí a vzdychá pod vahou dárků pro deset miliónů nadržených spotřebitelů? Nikdo!
Akta X sice ve svém tisícím prvém pokračování naznačila, že jistý McMacon pomáhal podezřelému individuu s vlečením pytle plného spotřební elektroniky, ale další díl oblíbeného seriálu „Nadpřirozené věci ve světle vědy“ po dlouhém zkoumání přišel na to, že pan McMacon v té chvíli nebyl společensky zrovna ve své kůži (chvílemi se nemohl rozpomenout, zda náhodou nepomáhal dvěma lidem najednou (Akta X z toho paradoxně usoudila, že rozdvojit se může jenom Ježíšek)) a navíc – z domnělého Ježíška se vyklubal již služebně starší zloděj, který neměl automobil, a chtěl si na něj vydělat krádeží v nedalekém elektru, odkud odcizené věci musel nést v pytli a pěšmo, právě kvůli absenci automobilu.
Žádný přesvědčivý důkaz o pracujícím Ježíškovi tedy zatím nikdo nepředložil. O to více musíme obdivovat mimořádnou efektivitu jeho marketingové kampaně, díky které jsou o jeho pracovitosti přesvědčeni prakticky všichni. Ba co víc, v soustrastném pocitu sounáležitosti na svá bedra přebírají podstatnou část jeho starostí.
Psychologický mechanismus této solidární pomoci funguje až překvapivě účinně – řekne-li si každý, že musí tomu chudákovi upracovanému trochu pomoci, když toho má tolik, samotný chudák nemusí dělat vůbec nic. Dá si ruce za hlavu, nohy na stůl, pustí si na svůj jediný pracovní den v roce Tři oříšky pro Popelku a do toho si spokojeně chroupe vanilkové rohlíčky.
Přitom na to, aby své povinnosti obstaral, má celý rok. Jenže podle svého ověřeného hesla „Co můžeš odložit na zítřek, odlož na pozítří“ nechává všechny úkoly na neurčité Potom, až lidem dojde trpělivost a vždycky těsně po zimním slunovratu za něj všechno obstarají.
Nikdo zatím nepřišel na to, proč zrovna v tomto období lidé Ježíškovu ignorantství podlehnou – někdo to přisuzuje vlivu nejdelší noci v roce, někdo zase obavám z blížícího se přelomu roku (výzkumy potvrzují, že největší strach mají lidé právě týden před silvestrovskou půlnocí). V každém případě na to Ježíšek sebejistě spoléhá a zatím mu to vždycky vyšlo.
Na druhou stranu, díky Ježíškovu nezájmu můžeme získat zdravé sebevědomí a dobrý pocit ze sebe samých. Jsme schopni postarat se o sebe i bez něj. Stojí to sice hrozně dřiny a odříkání, ale pohled do rozzářených očí našich dětí, příbuzných, spolubydlících a přátel určitě stojí za to.
Ale stejně bychom mu měli být vděčni. Kdo ví, jestli bychom se k podobnému výkonu obětovali bez vědomí toho, že pomáháme upachtěnému Ježíškovi, pro kterého by jinak našich deset miliónů duší bylo nad jeho síly. To, co ve skutečnosti Ježíšek dělá, nás pak vlastně nemusí zajímat. My tak aspoň můžeme mít dobrý pocit, že za radost, kterou svým bližním děláme, nevděčíme nikomu jinému než sami sobě.
Prožijte tedy krásné vánoční svátky. Mějte dobrý pocit a radost ze sebe i ze všech, kteří jsou kolem vás, a přejeme vám, ať z vás mají dobrý pocit i oni. A jelikož jste čtenáři našeho serveru, přejeme vám, ať máte i po tom spotřebitelském šílenství vždy plný Měšec.