Včera jsme se šli večerem projít do Krčského lesa, když už ho máme tak blízko. Večeře u Václava podle předpokladů nezklamala a my jsme se kolem desáté hodiny vydali zčernalým lesem domů. A hned po pár krocích to začalo.

Ještě než oči přivykly šedé tmě, zachytily poletující světýlka. Támhle je jedno, a tam druhé, třetí! Nestačili jsme koukat, kolik se jich objevovalo, jak jsme dál pohledem pátrali mezi stromy. Desítky a desítky světlušek, po celém lese blikaly malé zářivé tečky a ztrácely se v dálce. V životě jsem jich takové množství neviděl. Vznášely se bezhlučně jako drobné žárovičky, občas prolétly nad cestou, směrem k nám, vlétly do dlaně, rozevřely křídla a my se tak mohli podívat na jejich dva fosforeskující články.

Byl den po slunovratu, dva dny před svatojánskou nocí. Ticho, žádný vítr, teplý klidný vzduch, nikde nikdo, jen na východě pomalu postupoval couvající měsíc, kterému se bránilo pár zbylých mihotavých hvězd. O to silnější bylo to přízračné poblikávání všude kolem nás. Byla ho neuvěřitelná spousta, hmyz vířil v letním opojení a hledal se v tajuplném tanci. Les se rázem proměnil v pohádkový prostor tušených přízraků a víl. Dýchal starými časy, kdy ještě lidé měli úctu před jeho zázraky a děsy a troufali si snít sny svatojánské noci. Teď kouzlo přišlo nečekaně, uprostřed jednoho pražského lesa obklopeného paneláky, a nešlo se mu ubránit, protože takový zážitek člověk dnes už často nepotká, natož aby ho čekal.

Nemuselo se dlouho přemýšlet, aby bylo jasné, jak mohl Shakespeare napsat svou slavnou lehkonohou komedii a proč ji napsal zrovna tak, jak ji známe. Jen prostý pohyb těch drobných luceren dokázal ze starého všedního městského lesa stvořit prchavé, ale o to zázračnější kouzlo. Jen pár dnů v roce, jen tady a teď. Možná zas někdy příště; a možná taky ne. Nechat se na chvíli okouzlit je tak nečekaně snadné a je to stejně hravě příjemné jako na divadle. Ostatně, můžete to zkusit taky, ale moc bych to neodkládal.

Jen si říkám, že je skutečně zvláštní, že nám k tomu všemu stačilo předtím vypít jen dvě piva…