Konec se blíží. Nelegální soud s ukrajinskou pilotkou, a dnes už i poslankyní ukrajinského parlamentu (!) Naďou Savčenko ústí do finále, které bude nejspíš tragické.

Do finále se totiž blíží vykonstruovaný soudní proces, ve kterém ruský prokurátor pro tuto statečnou ukrajinskou ženou požaduje 23 let vězení. A protože je Naďa Savčenko přesvědčena, že Putinův režim je připraven ji odsoudit za každou cenu, rozhodla se držet hladovku bez příjmu tekutin (dosud, přes 80 dnů, držela hladovku, při které mohla pít, ve vězení je přitom už přes 600 dnů). Naďa si namísto nekonečného utrpení v ruském vězení vybrala smrt. A nebo hrozivou hru na život a na smrt s ruským prezidentem – buď ji propustí na svobodu, nebo Naďa zemře a její smrt do světa vykřičí tyranskou zvůli současného režimu.

Osud Milady Horákové se pro srovnání nabízí dost logicky. Horáková se jako žena stala největším symbolem absurdní krutosti poválečného komunistického režimu a čelila jí také s mimořádnou statečností. Její smrt byla výsledkem podobného, jen ještě monstrózněji inscenovaného soudního procesu, za milost se u tehdejšího prezidenta Gottwalda marně přimlouvaly světové osobnosti tehdejší doby včetně Einsteina. A zůstala po ní slova, která se zařezávají do kůže i po dlouhých desetiletích, napsaná jejím blízkým pár chvil před popravou:

Neplačte – neteskněte moc – je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho – bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat – chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem – vrátím se ve Vašem synovi nebo dceři. Už se zase vidím nově na světě. Bůh Vás posilni a teď abyste dobře to dítě postavili do světa. Janičko, miláčku, dceruško. Věro, sestřičko má, Pepíčku, táto můj, babinko, holčičky Věro, Aničko, Božko a Ty můj zatoulaný, drahý, jediný, krásný muži. Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk. – Ptáci už se probouzejí – začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj. Buďte zdrávi! Jsem jen a jen Vaše Milada. (Poslední dopis Milady Horákové z pankrácké cely smrti)

Vzpomněl jsem si na ta silná slova, při nichž se do očí automaticky derou slzy, když jsem četl přepis promluvy Nadi Savčenko před soudem, když jsem četl její závěrečnou řeč, kterou ji soudce zakázal přednést, a když jsem četl její poslední vzkaz z vězení před tím, než 4. března začala suchou hladovku. Ať už bude osud Nadi Savčenko jakýkoliv, její slova budou znít nad věky stejně naléhavě, jako zní dnes, kdy ve čtvrtém dni hladovky, snad ještě existuje aspoň malá naděje:

„Už jste prokázali, že jste k ničemu. Ukázali jste, jak si může Rusko uříznout ostudu kvůli jedinému člověku. Nezlomili jste mě! Nikdy mě nezlomíte! Proto už to ukončete co nejdříve. Již nehodlám čekat. Nebyli jste to vy, kdo mi dal život. Nejste pány mého osudu. Pokud vyhlášení potrvá déle než dva týdny, nebudu na rozsudek čekat. Za mě je to vše.“ (Promluva před soudem)

"A celý svět uznávající demokratické hodnoty by se měl včas poučit z historie a připomenout si, že svého času Evropa tolerovala Hitlera a Amerika nebyla dostatečně rozhodnou, což vedlo ke druhé světové válce. Putin je tyran s imperiálními manýry a komplexy jako u Napoleona a Hitlera dohromady! A medvěd nerozumí lidské řeči, chápe pouze řeč síly. Proto, pokud se nestaneme rozhodnějšími a včas nenastavíme správné priority, budeme mít brzy třetí světovou válku!

A já, nyní již jako politik, si rukou v politické aréně s Ruskem nepotřesu. Nehodí se potřásat si rukou s někým, kdo tě držel v poutech a tvůj lid v okovech. Ale před přijetím každého svého politického rozhodnutí budu vždy myslet na to, jak se odrazí na obyčejných lidech, a to jak na Ukrajině, tak i v Rusku. Protože navzdory všemu v Rusku stále existuje spousta poctivých, dobrých a slušných lidí." (Záverečná řeč před soudem, která nemohla zaznít)

"Zakazuji veškeré snahy o násilné ukončení mé hladovky, a to jak ve vězení, tak na celém území Ruska. Zakazuji odebírat mi jakékoliv vzorky a nutit mě k příjmu jakýchkoliv léků. Zakazuji ruským lékařům a zaměstnancům vazební věznice se mě dotýkat. Souhlasím pouze s lékařskou prohlídkou lékaři z Ukrajiny nebo z Evropy. Zakazuji moje přemístění z cely kamkoliv bez vysvětlení důvodu a cíle cesty. Jakékoliv použití fyzické síly vůči své osobě budu považovat za mučení a budu se bránit. Pokud 9. 3. 2016 budu naživu, požaduji, abych byla převezena na jednání soudu. V případě mé smrti zakazuji pitvu svého těla a požaduji jeho předání mé mámě a sestře. Moje rozhodnutí je neměnné!

Svobodu nelze ocenit! V Rusku nikomu nevěřím! Nemám strach! Neprosím! Řekla jsem svoje poslední slovo! S Ukrajinou v srdci Naďa Savčenko." (Poslední vzkaz z vězení)

Jsem nesmírně vděčný svým kamarádům z webu TaPolitika.cz, že všechny tyto dokumenty a svědectví překládají do češtiny a umožňují tak českému publiku, aby se na vlastní oči mohlo seznámit s realitou dnešního Putinova režimu. Protože tohle si na kremelských webech ani na těch česky psaných prokremelských, ze kterých čerpá informace i náš prezident, nepřečtete. A v mainstreamu na to taky moc místa nezbývá. Že je to přitom nesmírně důležité, dokazuje i stále pomatenější dění u nás, jak dokazuje mimo jiné jako jeden za všechny případ brněnské učitelky, na kterou se za prosté vyjádření názoru v pořadu Máte slovo sesypali všichni čeští kremloboti.

Po celém světě se teď množí aktivity na podporu a osvobození Nadi Savčenko a aspoň symbolicky se k nim může přidat každý. Ještě lze doufat.

Propusťte Naďu Savčenko! #FreeSavchenko!

 

1 komentář

Komentáře jsou uzavřeny