Agenturní zprávy přinesly výsledky průzkumu, který dokazuje, že muži stráví v průměru jeden celý rok svého života čekáním na své partnerky.
Zmíněná zpráva není příliš obsáhlá, takže neposkytuje příliš faktických informací. De facto je zredukovaná jenom na dvě situace – muž čeká, než si jeho polovička vyzkouší šaty, a čeká než si táž osoba vyřídí veškerou konverzaci s přítelkyněmi, aby ji mohl dovézt domů. V součtu veškeré chvíle čekání (předpokládám, že i ty neuvedené) dávají ten zaokrouhlený rok života.
Výsledky průzkumu do jisté míry potvrzují mé osobní zkušenosti. Čekání je nedílnou součástí partnerského soužití, a bohužel jde skutečně primárně o jednostrannou záležitost. Ovšem nepřijde mi, že v našich zeměpisných šířkách jde hlavně o čekání před kabinkami obchodů s módou. Přijde mi, že totiž většinou před kabinkou postávám zcela opuštěný a bez naděje na stejně postiženého zástupce mužského pokolení. To však poskytuje výhody zmíněné i v té agenturní zprávě, totiž dostatečný klid na pozorovací průzkum okolí. Mužů je však v obchodech s dámskou módou žalostně málo. Nejen v kabinkách, ale i před kabinkami. Ale o tom až jindy.
Pokud mohu posloužit vlastním pozorováním, tak nejčastější příčinou čekání není nějaká specifická příležitost. Čekání na dámu prostě od dámy nelze oddělit. Dáma většinou ještě potřebuje doupravit detaily, dohledat doplňky, dokonale doladit dojem, a muži jen zbývá dopít do dna. A pokud už dáma všechno dohledala, dveře se dovřou, dovtípí se dodatečně, že doma dala deštník do dřezu nebo něco dost duchaplného, pročež je důležité dojít domů, důkladně dohrát detektivní drama a důstojně dokráčet do cíle dovybavení dostatečnou drzostí, že deme dost pozdě.
Přemýšlím, do jaké míry může existovat souvislost mezi čekáním na dámu a faktem, že se muži v průměru dožívají kratšího věku než ženy. Není to třeba tím, že při čekání ubíhá život pomaleji, a tudíž se to musí kompenzovat dřívější smrtí?