O odhodlání, které je podmínkou úspěchu

Woody Allen teď přijede do Prahy zahrát na klarinet. Hezky to řekla Dana Hábová, prý doufá, že konečně Woody pozná, kde ho mají z celého světa nejradši. A mně přitom zaujal jeden Allenův citát o úspěchu, který zní možná dost prostě, ale zdá se mi nekonečně výstižný.

Je to poklona cílevědomosti a odhodlání. A taky důkaz toho, že není nejdůležitější talent, ačkoliv toho má Woody na rozdávání, ale vytrvalost, vysoké nároky na sebe sama, poctivost, schopnost dotahovat věci do konce. Ale ještě před tím možná to nejdůležitější – odvaha podrobit sebe samého zkoušce rozhodnutí do něčeho se pustit, něco si vybrat a jít za tím.

Dnešní pohodlná doba dělá všechno proto, aby v lidech tuhle vnitřní sílu utlumila. Tak je fajn, že po světě chodí osobnosti, které to občas připomenou.

„Myslím, že největší lekcí, které jsem jako malý porozuměl a která mi náramně posloužila, je, že v sobě musíte najít disciplínu donutit se k práci. Když chcete něco dokázat, nemůžete o tom jen mudrovat, polemizovat, přemýšlet, dělat plány a hledat výmluvy, proč je ještě nemůžete uskutečnit. Prostě se do toho musíte pustit. (…)

Tehdy i dnes vím, že když večer přijdu domů, budu vědět, kým jsem, kde jsem a co chci dělat. Budu pětatřicet minut cvičit na klarinet, protože na něj chci umět dobře hrát. A protože chci taky psát, tak ráno zavřu dveře a prostě začnu psát. Nemůžete si nejdřív bůhvíjak dlouho vybírat tužky a třídit papíry a vařit kafe a kdesi cosi. Musíte prostě dělat. Většina věcí ve vašem životě se ukáže být rozptýlením, které vás jen zdržuje od toho, co nejen musíte, ale vlastně i doopravdy chcete dělat. Většina neúspěšných lidí neuspěje proto, že se motají někde kolem osmdesáti nebo šedesáti procent cesty k cíli. Asi je to v naší přirozenosti. Takže ti, kterým dojde, že ten poslední, třeba i úplně malý kousek je vlastně nejdůležitější… to jsou úspěšní lidé.“