Proč asi lidé házejí vejce?

Když se na pražském Andělu snesla vajíčková sprcha na pódium s partou Jiřího Paroubka, politici začali demonstrujícím říkat, že nemají lepší argumenty. Opravdu ale házení vajec znamená jen to, že lidé neumějí svůj názor vyjádřit lepším způsobem?

Jiří Paroubek rád opakuje komunistické heslo: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“ V souvislosti se současnou politickou situací však vyvstává otázka, kdo je oním klimatickým zemědělcem. Obávám se, že to nejsou lidé této země, ale politici.

Odcizení politiky běžnému životu a normálním lidem je jev vysledovatelný po celém demokratickém světě. Česká republika v tomto trendu není výjimkou, naopak spíše nastartovala k ohromné akceleraci, kdy se z odcizení stává totální znechucení a odpor. Politici propracovali systém klientelismu, populismu a posilování moci k naprosté dokonalosti a jediné, k čemu občany v politickém vztahu potřebují, je jejich zmanipulování nereálnými sliby před blížícími se volbami.

Občan se tak stává jen pasivním přihlížitelem dění, které může jen minimálně ovlivnit, které se většinou neodehrává s ohledem na jeho potřeby a zájmy, ale kvůli potřebám a zájmům úzkých zájmových skupin všeho druhu. Ty jsou efektivně napojené na aparáty politických stran, propojené s vlivovou sférou státních podniků a úřadů.

Na straně lidí, kteří do toho úzkého kruhu vzájemné pomoci, vlivu a zájmů nejsou zapojeni, logicky narůstá frustrace a neredukovatelný pocit bezmoci. Jiří Paroubek dehonestuje své publikum zcela mylně – lidem nechybějí argumenty, lidem chybí šance cokoliv ovlivnit, dát najevo, že chování politiků už zcela přerostlo meze základní slušnosti, že politici na občany této země nepokrytě kašlou. Lidem nechybějí argumenty, lidem chybějí politici, kteří by chtěli tyto argumenty slyšet a kteří by byli ochotni vykonávat politiku jako službu veřejnosti a ne jako prostředek k získání vlastního profitu a moci.

Pokud množství lží, pohrdání veřejností a arogance moci překonají určitý kritický bod, nelze se divit, že dosud pasivní odpor přeroste v aktivní vyjádření nespokojenosti, protože jak víme, zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

Můžeme se bavit o tom, jestli zrovna házení vajíček je ten nejlepší nápad, a spíše se shodneme, že není. Ale asi se nelze divit, že se v téhle republice najde hodně lidí, kterým pohled na fotku arogantní hlavy Jiřího Paroubka, po níž stéká bílek s žloutkem, přinese pocit zadostiučinění. Až dosud to totiž od politiků schytávali jen oni.