Volby jsou v naší zemi jen jednou za pár měsíců, přitom seznam kandidujících stran se mezi tím kompletně obmění. Takže to chce pokaždé znovu zrevidovat, co v takové situaci dělat.
Zcela jiné jsou strany, jejich lídři, profilace. Zdálo by se, že v tom musí mít jeden pořádný zmatek. Ale zkušeností bychom už měli mít natolik bohaté, navíc přicházejí ve stále kratších intervalech, že by třídění nemělo být tak moc těžké. Takže jeden po druhém.
Komunisti: Tahle volba je jasná, pokud věříte, že líp už bylo. Komunisti vám to rádi potvrdí s mávátkem v ruce a ohněm v srdci. A jako bonus vám to v případě svého podílu na příštím vládnutí i dokážou. Volit komunisty lze pouze s deprivovaným srdcem, rozum s tím v tomto případě nic nenadělá. Největším neštěstím pro ně by však bylo, kdyby opravdu do té vlády museli. Pak by i poslední důchodce jistě ztratil své celoživotní jistoty, že tu existuje někdo, komu na něm záleží, a Česko by se po dalších volbách už s tímhle děsivým fenoménem nemuselo vyrovnávat.
Úsvit: Eva a Vašek nám vznosně ukazují svá pozadí v ukradeném popěvku se zhudebnělým jménem nejhrdějšího Čecha naší doby. Dávají tak jasně najevo, kam bychom s Tomiem Okamurou přišli. Od úsvitu do soumraku by tentokrát byla rychlá cesta. Vždyť co také čekat od senátora, který za rok své funkce nic nepředvedl a stále přitom schizofrenně bojuje proti politikům, kteří jsou všichni zkorumpovaní, jakkoliv už je dávno jedním z nich. Chcete-li se smutně smát i v novém volebním období stejně, jako jsme se všichni smáli Vítu Bártovi, pak nemůžete hlasovat jinak. A toho Bártu dostanete jako bonus.
TOP09: Nastrčený lídr, který jako mnozí další nestihl odejít včas a který už začíná spát i při tom, když mluví, smutný maskot všech odstínů a barev pokrývající libovolné zlodějiny svých stranických kolegů přilepšujících si na živobytí rozdáváním sKaret do každé rodiny a pečujících o soběstačnost sociálně a zdravotně hendikepovaných jejich házením přes palubu státního zájmu. Schovávaný skutečný vůdce smečky. A vedle toho pár těch, kteří to možná i myslí docela upřímně. Volební heslo „Víme, kam jdeme“. Lze doufat, že tam také po zásluze skončí.
ODS: Zombie na kapačkách dnes vyvolávající už spíše jen soucit než pohoršení, a to navzdory všemu, co má na svědomí. Dokáže čistá Mirka bez chuti a zápachu nahodit srdeční rytmus? Právě jenom takto, když je ponížená a na kolenou, lze dát ODS šanci, aby si v opozičních lavicích dohledala, co doopravdy znamenají slova „konzervativní“ nebo „odpovědnost“. Na rozdíl od topky to však není rychlokvaška a lze předpokládat, že po hlasitém odchodu všech šíbrů se v ní zvýšil poměr těch, kteří za sebou mají dobře odvedenou práci a ve straně nejsou jen proto, že má koryta jistá.
ČSSD: Ve dvou se to možná lépe táhne, ale jen v tom případě, že oba tahají stejným směrem a zároveň je při tom na další stranu netahá nikdo třetí. Sobotka s Haškem ale nikdy nevytvoří populární dvojici jako Spejbl a Hurvínek, jakkoliv jistá podobnost by tu aspoň v jednom případě byla. Nicméně, pro tuto zemi v této situaci silná levicová vláda bez závislosti na populistech představuje to nejlepší řešení z mnoha důvodů. Socdem je vyprofilovaná a relativně vypočitatelná demokratická strana, kyvadlo moci se zhoupne celkem přirozeně a nic strašného nás nečeká, ať si tím takřečená pravice straší, jak chce hlasitě. Naopak, čím silnější výsledek strana udělá, tím lepší pozici bude mít současný předseda, který při všech výhradách, jež mu lze předhazovat, představuje jistě důvěryhodnější postavu než jeho stranický konkurent sloužící otevřeně Hradnímu Sarumanovi.
Zelení: Strana bez přesvědčivého lídra nepůsobí jako někdo, kdo je zvyklý převádět lid přes rozbouřené vody. Proti všem stranám postaveným pouze na tom, kdo je vede, je to však osvěžení slibující, že dnes tak aktuální notu populismu v tomto případě nebudeme muset vůbec řešit. Zelení jsou navzdory svým dřívějším personáliím čitelný prvek rozvinuté demokratické politiky se všemi svými limity i pozitivy, jejichž síla spočívá primárně v lokální úrovni. I tři procenta garantující státní příspěvek pro ně mají velký smysl, a při vší frustraci z ostatních, ani naděje na poslanecká místa nemusí být úplně marná. Takže případně „propadlého hlasu“ se myslím není třeba vůbec bát. (V minulých volbách jsem Zelené volil z důvodů, jejichž relevance se myslím za poslední volební období jen potvrdila. S odstupem můžete posoudit tehdejší text Proč budu volit Zelené, na kterém bych toho letos moc neměnil.)
Hlavu vzhůru: S hlavou vzhůru se dá šlápnout jenom do lejna.
SPOZ: Bezostyšní lháři ve službách bezostyšného lháře zaštítěni portrétem na známce, který by jen idiot považoval za prezidenta. Aspoň že ty vlaky budou zadarmo. Lze jen doufat, že to nebudou dobytčáky. Bylo by zbytečné s takovou partou ztrácet byť i jen sekundu času nějakou analýzou, kdyby už teď nelegitimně neokupovali tak významnou část výkonné moci a neparazitovali na politické krizi s takovou arogancí a bez jakýchkoliv skrupulí. Čím dříve skončí etapa, kdy zneužívají veřejný prostor, tím lépe.
KDU-ČSL: Kdyby doplnili vládu sociální demokracie, asi by to při všech limitech téhle strany nebyl vůbec špatný výsledek. Kandiduje za ně několik skutečně autentických osobností, které mají něco za sebou, pak pár takových, které by si měli už dávno odpustit, ale jako součet to nevychází úplně tragicky. Samozřejmě po letech v opozici, kdy o nich nebylo příliš slyšet, se nedá říct, jestli se opět nevyprofilují do nápadů ve stylu Čunkových kontejnerů pro přebytečné.
ANO2011: Není nic snazšího, než se odevzdat do rukou toho milého pána, na němž jsou v téhle zemi závislá hnojiva, potravinářské sklady, koblihy, uzeniny, média… Příběh o Spasiteli je věčný. Doporučenou prevenci i léčbu představuje stále jasnozřivý Brianův život. Popřípadě můžete vyzkoušet tenhle skvělý rozhovor, který s Andrejem Babišem vedl Jakub Janda. Do očí bije, jak tento nepolitik, který prý nebude politikem, ani když bude v parlamentu, některé otázky vůbec nezvládá. A vlastně přímo neodpoví na žádnou z nich. Za všechno pak mluví věta ve 22. minutě, kdy Babiš místo odpovědi na konkrétní otázku jen říká: „Já půjdu do parlamentu a uvidíte, co udělám!“
Piráti: Až si kluci nechají trochu namlátit od života, bude s nimi rozumná řeč. Ale zase to už nebudou piráti. Je bezva, že existuje platforma, ve které mají šanci uzrát.
Svobodní: Sekta je sekta je sekta. Slepá víra v ideologii, ať už je jakákoliv, světu ještě nikdy nic dobrého nepřinesla. Jako extrém na okraji politiky, ze kterého lze čerpat inspiraci, můžou být Svobodní velice užiteční, ale konsenzus by se s nimi hledal jen velice těžko.
A vítěz voleb? Pro mě jednoznačný už teď. Martin Veselovský jen dál potvrzuje, že je extratřída.
Před dvěma týdny napsal Jiří Hlavenka podobně strukturovaný text, který s radostí doporučím: Manuál zoufalého voliče.
A kdo by se v tom všem chtěl rýpat trochu víc, ten může mrknout na moji knížku České nesvědomí.