Tak jsme konečně po dlouhé době od premiéry viděli Snowboarďáky. Kolem nás z toho byli všichni nadšení a prvotní nedůvěru pomalu vystřídala zvědavost – že by tu konečně byl skutečně zábavný český film s mladistvním duchem, o mladé generaci a pro mladou generaci?
Těžko říkat o tom nějaké profesní hodnotící soudy – nebylo to filmařsky nijak výjimečné, řada momentů, některé charaktery a jejich motivace byly jen těžko opřené o nějaký vnitřní přirozený smysl (ten film by ze všeho nejvíc potřeboval pořádného dramaturga, který by pořádně uhlídal všechny úlety), na druhou stranu nejde ten film zatratit, protože skutečně udělal velký krok k tomu, aby se přiblížil mentalitě dnešních puberťáků, a není divu, že ti jsou za to patřičně vděční.Snowboarďáci jsou totiž na mnoha místech správně vodvazoví, cool a přímočaře IN, od touhy si užít, až po tvrdé nárazy na realitu, která má pěkně škodolibý smysl pro černý humor a která je onomu Carpe diem moderního světa vždycky nakloněná mnohem méně, než by si nadržený náctiletý přál (ačkoliv karikatury bratránka, sestry nebo nadržené matróny scénář často přitáhne za vlasy nad únosnou mez a jejich motivacím jen těžko uvěřit, takže nepřízeň osudu je vyšponovaná ad absurdum). Jsou tu ale výstižně představeny touhy kluků, kterým sperma a potřeba adrenalinu zaplavily mozek, v tomhle ohledu hodně věcí pasuje a stejně starým dospívajícím určitě musí být blízká.
Na druhou stranu, jak je ono vystižení klukovské, hormony nabité, povahy možná povedené, v konečném důsledku se to celé trochu přepísklo. Protože ono užívání si jako by nebylo adekvátní příslušnému věku. Málokterý člověk, kterému je patnáct až šestnáct (jak se píše v synopsi filmu), by byl tak suverénně našlápnutý k tomu, aby veškeré své konání tak slepě podřídil „Stříkání“ (bojový pokřik hlavních hrdinů zní prozaicky: „Stříkeeej!“). Samozřejmost, s jakou obletují starší holky, zredukování případného vztahu na obyčejné sexuálno (a je těžko k pochopení, proč zavalení hormony potřebují ještě nádavkem afrodisiaka) a zaměnitelnost potenciálních erotických objektů (doslova „štěrbin“), to všechno přísluší spíše o pár let starším lidem, pokud je to i u nich vůbec dohnáno do takto odosobněného prožívání vztahů absolutně postrádajících jakoukoli romantiku.
Prostě patnáctiletý „snowboarďák“, kterému je jedno, s jakou se vyspí (a že ji vůbec nezná a že ji už neuvidí), hlavně, že se s ní vyspí, není úplně typický případ. A vydávat jej za takový, počítat s ním jako s úplnou normalitou, je v případě filmu určenému pro stejně staré lidi, když ne nevhodné, pak určitě nešťastné. Tenhle film mladým představuje normu, ukazuje, co je běžné a v jakém světe žijí a s jakým se mají ztotožnit. A sex ve trojce to je skutečně jen těžko. Vyhrotit to tímto způsobem navíc nebylo vůbec potřeba.
To, že tento film, ač se snaží všemi silami jako realita vypadat, realitě neodpovídá, to už nezkušenému nedojde, a buď bude zažívat pocity frustrace, pokud nebude stejný jako stále populárnější hrdinové, a nebo přijme za svou onu bezbolestnou normu povrchních vztahů ponížených na pouhé uspokojování prvosignálních potřeb. Ani jedno se nezdá být nic moc perspektiva.
Je fakt škoda, že možná první film, který měl mít (a na mnoha místech má) skutečně mladého ducha a mohl mluvit k mladým lidem jejich jazykem, zachází tak daleko, že až u jednoho probouzí sklony k moralitám. Ach jo, vole.