Český lev je opravdu chudák. V jeho jménu se totiž provádějí hodně strašné věci, proti kterým se nemůže bránit. Ve včerejším přímém přenosu veřejnoprávní televize zaútočila všeobjímající trapnost na hlavní vysílací čas způsobem nevídaným.
Že se slavnostní předávání čehokoliv neobejde bez nudy, zívání, falešných gest, hraného patosu a zbytečných sentimentalit, je celkem samozřejmé a všichni jsme na to zvyklí. Na typu ocenění přitom vůbec nezáleží – většinou jen platí, že čím důležitěji se nějaká akce tváří, tím trapnější je.
Zvláštní, že této rovnici vůbec neodpovídá předávání filmových cen Český lev za rok 2005. Včera se v Lucerně naši umělci ani moc netvářili, že jde o nějakou velkou událost, přesto předváděli pod vedením Jiřího Macháčka skutečné orgie trapnosti. Jako by nikdo nevěděl, proč na pódiu stojí, co tam dělá, ani co říká. Pominu-li „žertovnou improvizaci na volné téma zástupce ČSOB a Veronika Žilková v choulostivých situacích“, kterou by nespáchali ani vožralí puberťáci, vrcholem večera se stala humorná scénka, v níž byl nejváženější host večera, herec Herbert Lom, veřejně donucen, aby se přede všemi nalokal minerálky s mizerným marketingem, která byla sponzorem večera. Něco takového se vážně každý den nevidí.
I na předávání filmových Oscarů se nadává, také jsou často nudná a k nepřečkání. Ale aspoň všichni vědí, že by při tom měli zachovávat elementární důstojnost a profesionalitu. Namítnete, že když už nic jiného, tak si ti čeští filmaři na nic nehrají. A máte pravdu, prostě se přirozeně stávají součástí všeobjímající prázdnoty a pokornými nositeli trapnosti. Samozřejmě, není důvod jim v tom bránit – když si pro sebe zaplatí Lucernu, ať si tam dělají, co se jim zlíbí. Ale proč to vysílá veřejnoprávní televize, navíc v hlavním vysílacím čase? A proč jim umožňuje, aby uprostřed své ubohosti ještě navíc rozehrávali propagandistickou kampaň, při níž pro sebe, ale pokrytecky „v zájmu národní kultury a českého jazyka“ žádají, aby jim stát zajistil peníze?
Napište první komentář