Včera rozvlnil hladinku prázdninového vedra rozhovor s Pavlem Novotným, který se zarážející otevřeností hovoří o fungování bulváru včetně své role v něm. Ačkoliv je oceňován za upřímnost, nic nového vlastně neříká. Jen dokazuje, že bulvár je hnus. A že ti, kteří ho dělají, nemají žádné skrupule.
Někteří ten rozhovor (když si ho přečtete, už nebudete moci tvrdit, že jste nebyli varováni, až se zas vydáte na každodenní procházku boulevardem) označují dokonce za zpověď, což je pomýlené, když ta je v doslovném slova smyslu neodmyslitelně spojena s pokáním a zpytováním svědomí. Pavel Novotný však svědomí okázale dává stranou, vždyť mu také platí za to, aby tak činil. A jako poslušný zaměstnanec dbá příkazů.
Ospravedlňuje si to tisícem klasických vymlouvačských klišé. Lidé to chtějí, je tím nejznámějším, bez ohledu na to, že je to nesmysl. Nikoho nezajímá žádná Iveta nebo Ornella, kterou vyrábějí bulvární média. Jen se o tom skoro nedá nečíst, když se obrovské titulky valí ze všech stran, a pokud se systematicky a dlouhodobě pro veřejný prostor vyrábí dojem, že o tom všichni mluví a že je to důležité. A pokud člověk nechce v práci mezi kolegy vypadat jako lůzr, který není v obraze, klikne na to.
Je to morálně špatné, ale tak to je, opět ukazuje na pohodlnost rezignace vůči etickým nárokům, které by snad někdo vznášel a které by na sebe mohl klidně aplikovat bez ohledu na zájem čtenářů nebo jak se těm lidem dá říkat. A oč snazší než pochybovat o tom, jestli si sám sebe nepřestat vážit, je bezstarostně přiznat, že klidně přispěju ke smrti Ivety Bartošové tím, že ji nesundám z titulky v těch nejtrapnějších situacích a v rozkladu, když je o to takový zájem. Supové taky čekají uprostřed prérie na zdechnutí nemocné kořisti a taky jim to nikdo nevyčítá, vždyť mrchožrouti plní v ekosystému svou významnou roli. Za všech válek se dalo vymluvit na tlak okolností, a tohle je taky válka – buď přežiju já, nebo ty, buď budu na jamce odpalovat míček já, nebo ty. Nic víc v tom není. Darwin věděl svoje.
Nepíšu lži, ti lidé nám nahrávají, můžou si za to, je o něco sofistikovanější, jako by trable či neštěstí druhých opravňovalo jiné rýpat se v nich, nafukovat je, překrucovat a předhazovat davům. Ale jak se tím dá omluvit parazitování na nesvéprávných, z toho nevyčtete. Lichváři, šmejdi, všechno jedna sorta. On to pro ty lidi někdo dělat musí. Opravdu?
A královské Někteří bulvár využívají ve svůj prospěch, se tváří jako ta nejlepší obhajoba jakýchkoliv prostředků – vždyť ta válka nemá oběti, je to klasická win-win situace, hra, z níž všichni těží. Každý tam chce, a kdo ne, ten tam chce dodnes. No dobrá, maximálně občas selže lidský faktor, ale to jsou jen collateral damages, sorry vole. Babičky na prodejních zájezdech dostávané pod tlak sem také jezdí jen proto, že doma nemají do čeho píchnout. Tak co chcete řešit?
Nic. Nic není třeba řešit. Iveta umře dříve nebo později. Bulvár bude při tom a na titulce s chutí vytiskne její poslední slova, ať už nějaká řekne, nebo ne. Všichni si to přečtou a zeptají se, co tam máte dalšího, nebo prodrbou sousedy, v nejhorším případě se pozastaví nad tím, kam až dneska ten bulvár dokáže zajít a že chudák holka. Krásně to už ukázal geniální film Truman show.
A takhle to půjde pořád dokola, protože větší či menší svině jsou v tomhle kolečku všichni. Místo aby někdo plýtval energií nad marnými snahami zlepšit svět kolem, vysměje se v prokrastinační chvilce jiným, kteří v interpretaci bulváru vypadají jako ještě větší chudáci než on. Druhý si tím namastí kapsu a vysměje se úplně všem. A všichni do jednoho budeme nadávat, kam se ta země řítí.
Někteří to těžce nesou a potřebují se ospravedlňovat jako Pavel Šafr, když ještě stál v čele Blesku. Ale ti mladší, ti se nezakecaj a nemaj s ničím problém, i když vědí, že lidem vylévají septiky zpátky do baráků. Vždyť život je jen jeden. Tak pozvedněme skleničky, ať už pijete, co chcete a v jakémkoliv množství. Na zvrací! Jen tu otravu metanolem kéž slízne někdo jiný! Ne, prosím, nefotit! Jsou tu nevinní lidé!
Související:
Naprosto nevěřím tomu, že lidé čtou články o Bartošové primárně kvůli tomu, aby „byli v obraze”. Spíše si (po zaokrouhlení) každý rád přečte, že se někdo má ještě hůře než oni sami. Cizí neštěstí vždycky potěší.
U Ornelly zase zafunguje takové to „ježiš ta je blbá, až to bolí”. Podívejte se, kolik uhrovitých teenagerů četlo Hulána jenom proto, aby si tohle mohli říci a titulky na Well.done určitě nevyskakovaly na každém rohu
.
Lidé to chtějí je naprosto pravdivý argument a ostatní zmíněné jsou nadbytečné.
Nesouhlasím s tím, že se tomu nedá skoro vyhnout. Do teď zcela upřímně netuším kdo je Ornella – jen tuším, že nedávno porodila. O Bartošový se mi taky dostávají informace jen poskromnu, většinou z Twitteru a ve formě posměšku nad tím, že to lidi tak žerou.
Honzo, pěkně napsané, jen nerozumím tomu, proč si myslíš, že to lidi nezajímá, když realita (čtenost, prodejnost) hovoří docela jinak?
Davide, už je to dávno, co jsem k tomu někde v nějaké knize četl krásný argument, který si, jak je mým dobrým zvykem, nepamatuju, takže ti ho neřeknu. Ale méně vědecky si myslím, že to je pouhý klam.
Když dáš titulek, který vsadí na první signální, lidský mozek zareaguje spontánně – zalarmuje smysly a potřbeujeme uspokojit zvýšenou pozornost. Následně zjistí, že poplach byl zbytečný, popřípadě to ústí do úlevy – že o nic nešlo, že jsou to dementi, že to bylo nechutné. Tenhle řetězec emocí sice funguje, ale to neznamená, že to je projev aktivní „vůle“ nebo vědomého chtění.
Nikdo mě nepřesvědčí, že třeba TOHLE: http://sedmicka.tyden.cz/rubriky/nechutne-svedectvi-macury-musel-se-hrabat-v-ritnim-otvoru-ivety-bartosove_277271.html někde chce vědět, sledovat, řešit. Nechce. Obešel by se bez toho. Ale když mu to přistane ve Facebook feedu nebo na to náhodou narazí, musí se s tím nějak popasovat a zaujmout k tomu racionální postoj. Ten však většinou následuje až s odstupem a po kliknutí, které se počítá.
A pak ty v tom ještě není rozlišení, co by tedy ty lidi mohli chtít – jasně, laciné oplzlosti, srandičky, lehké moralistní pohoršení, budiž. Ale i to může mít svou míru. Proč jsme neviděli hlavu Karla Svobody ve formě abstraktního obrazu na zdi jeho domu? Předpokládám, že i na takový obraz by se spousta lidí „chtělo“ podívat.
Honzo, s chutí jsem si přečetl jak rozhovor s Pavlem tak Tvůj článek. Opravdu s chutí. Oba dva mi příjdou svym způsobem velmi nad věcí samotnou. A přiznávám se dobrovolně, že spíš inklinuji k Pavlově vysvětlení, než k Tvému. Chléb a hry nebo, chcete-li (v interní hantýrce Seznamu) Krev a sperma opravdu lidé chtějí. A ne, že ne – protože každý jsme tak trošku bulvární. Nevyjímaje zrovna nás dva – vždyt si stačí přečíst náš twitter – některé tweety, či postřehy – ve své zkratce a ironii přímo smrdí bulvárem. A lidi nám je favorizují, likují, retweetují a sharují. Tobě více, mě méně. Sám píšeš, že nejlepší zbraň na bulvár je ho ignorovat. Ale jak ho chceš definovat? Co je bulvár? Touha po celebritách, nebo jen po drbech z branže?
Všichni chceme být tak trošku bulvární…
S většinou tvých názorů souhlasím, především s výhradou proti někdo to dělat musí. On bulvár vždycky někdo bude dělat, ale může ho dělat někdo schopný nebo někdo neschopný. Pavel Novotný zdá se schopný je, takže svět bulváru dále živí a zvětšuje. Pokud by to nedělal a dělal by to místo něj někdo jiný, tak by možná tak schopný nebyl a bulvár by se zmenšoval.
S čím nesouhlasím, je ohrazení proti lidé to chtějí. Věřím tomu, že horká témata zvětšují prodejnost a zisky. A lidi si to nekupují proto, aby nebyli před ostatními za lůzry, možná se tím leda utěšují. Čtou to proto, že je to prostě zajímá, ať už jakýchkoliv důvodů.