Proč dnes chybí Karel Kryl

Dnes to bylo 15 let, kdy zemřel Karel Kryl. Je to neuveřitelně dlouhá doba a kdo ví, jak by přijímal všechny ty děje, které se během ní stačily udát. Povědomí o něm pomalu slábne a jeho odkaz se v povědomí veřejnosti deformuje podle potřeb kohokoliv zrovna napadne. Přitom osobnost podobného formátu a síly nám dnes zoufale chybí.

Jméno Karel Kryl se nejčastěji připomíná jednostrannými interpretacemi Dana Landy, který si Kryla přivlastnil pro své podivuhodné bláboly o vlasti a pro vylepšování svého mediálního obrazu u určité části veřejnosti. Říkám tomu „landizace Kryla“, která pro mě vyvrcholila (pokud nepočítám šaškárnu řádu Ordo Lumen Templi) pseudorockovou úpravou, kterou řízným způsobem odzpíval Jiří Zonyga v jednom díle poslední série Superstar. Mnohovrstevnou Krylovu poezii tato „landizace“ přiohýbá do úderného hávu s výrazným bojovým akcentem, aby nechtěně posloužila pomateným akcím „zapadlých vlastenců“. Je mimořádně trapné, když výsledkem toho zvláště mladší generace považuje nádhernou, silnou a křehkou báseň-píseň Morituri te salutant za říznou odrhovačku Dana Landy.

Je vůbec zajímavé, kolik lidí si Kryla stačilo za těch 15 let přivlastnit. Landa se při svých spiritistických seancích stavěl, jako by s Krylem chodil na pivo, sociální demokracie ještě za Zemana s jeho písní objížděla zemi, někteří pravověrní komunisti prohlašovali, že ho měli za oblíbeného písničkáře. Jaromír Nohavica, který zklamal své fanoušky donášením na Kryla, se k němu dnes taky pravidelně odkazuje. Nohavica dokonce dokáže svou vlastní obhajobu vskutku kongeniálně spojit s nekompromisní obhajobou Landy: „Kdo vyčítá Landovi to, že zpívá Kryla, nepochopil z Kryla vůbec nic.“ Až člověku přechází zrak nad tím, s jakou troufalostí někdo dokáže předvádět, jak ztratil soudnost. Možná, že donašeč opravdu zná svou oběť lépe než kdokoliv jiný, ale aby si činil nárok na její interpretaci, nemá se vkusem nic společného.

Obávám se, že plytkost dnešní doby komplikuje pochopení toho, proč byl a nadále je odkaz Karla Kryla důležitý. A obávám se, že to podstatné z něj nepochopili právě ti, kteří si ho pro své osobní cíle přivlastňují a kteří ostatním říkají, jak ho mají chápat. Nejvíc to překvapí právě u Nohavici, kde to možná lze zdůvodnit jeho osobním „střetem zájmů“. Ale obhajovat Landův primitivní paramilitární přístup ke Krylovým písním znamená nepochopit, že Kryl byl všechno, jen ne takto jednoduchý a jednostranný. Že jeho vášnivý bojovný zápal nikdy nejde oddělit od křehkosti, něhy, smutku a především smyslu jeho textů.

Dnes tak v mediálním světě převládá obraz Kryla jako „kverulanta“, bojovníka, věčně nespokojeného rebela, zahořklého kritika, což nepostrádá reálný základ. Ovšem jen slabě se v ozvěnách ozývá, že byl ještě více než to především citlivým člověkem, který se vždy snažil stát na straně poctivých a slušných lidí a který se nesklonil. (A taky jedním z nejlepších básníků, jaké kdy tahle země měla, s neuvěřitelnou schopností hrát si se slovy, kouzlit obdivuhodné obrazy veršů s mimořádnou silou a espritem.) Přitom jedině v téhle složitosti, nejednoznačnosti a také problematičnosti můžeme začít dávat dohromady jeho realistický obraz.

Karla Kryla si každý rád přivlastní jako líbivou nálepku, přebarví si ho podle svých potřeb, aniž by ovšem s jeho podstatou chtěl mít cokoliv společného, pokud ji vůbec zná. Nejméně pohodlný je dnes Kryl jako symbol „svědomí“, které se nespokojí s pozlátkem, s úlitbami bohům, s mediálním zdáním maskujícím hnilobu uvnitř. Kryl je symbolem nepříjemného, odhalujícího pohledu do zrcadla, proto ho vlastně tolik lidí neměla ráda. Jak za socialismu, tak po něm příliš kazil „klid na práci“, ať už byly jeho kritiky na místě, či nikoliv. Proto byl redukován na obecního blázna, remcala, který je ve své touze po ideálech směšný, vhodný k zapomnění, popřípadě k posmrtnému stavění pomníků a účelovému zneužívání.

Dnes lidé, kteří by mohli hrát roli společenského svědomí, ve veřejném prostoru chybějí a nebo nejsou slyšet, protože je hravě přebijí mediální silikony showbyznysu a showpolitiky. My sami nikoho takového nechceme slyšet, protože součástí kritiky podobného svědomí bychom se mohli stát také. A to by bylo příliš nepříjemné, bolestné a nestojí to za to. I proto z odkazu Karla Kryla vybíráme jen to, s čím se není potřeba konfrontovat a deformujeme ho buď do kýče nebo do primitivního vlastenčení. Přicházíme tak o cennou reflexi sebe sama. Naše chyba.

Související:

Nohavica a jeho matná interpretace vlastního osudu

Pár poznámek k případu Kundera

Řekni, kde ty chlapi jsou?

 

 

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

6 komentářů

  1. 4. 3. 2009
    Reply

    Tři ze tří.

    Tři články jsem tady četl a třikrát díky.

  2. LoWeeec
    1. 7. 2009
    Reply

    Vy tak mluvíte o Krylovy, jako by jste snim „chodil na pivo“ jako by jste ho znal cely život do nejmenších detailů, pocitů… mluvíte tady o jeho ideálech, které by jste sním probíral a s kterými by se Vám svěřoval. Myslím si, že každý z tech písní něco pobral a každý z nich si vzal něco jiného. Přece každá z jeho písní je dokonalá. Podle textu z jeho písní bojuje proti režimu a podobným aspektům a Vy tady píšete, co každým slovem chtěl říct a odsuzujete ty, co to převzali torchu jinak (viz Landa, Nohavica). Například Nohavica je taktéž český písničkář, kterého národ zbožňuje i když byl „práskač“ tak věřím tomu, že byl k tomu donucen… (možná jsme naivní) Ale přece jenom řekněme si upřímně záleží na člověku jak si poentu písně přebere… čekám na Vaši odpověď, DÍKY

  3. Jirina Fuchsova
    24. 7. 2009
    Reply

    Jirina Fuchsova: „KRYL“
    Vyslo 27. VI. 2009 v Los Angeles.
    Cena $5o,–- nebo Kc 1000,–-
    )Z Evropy nutno zasla $17,–-) na obal a postovne letecky, levna doprava lodi byla zrusena…

  4. 20. 9. 2009
    Reply

    Opožděně Ad LoWeeec: Myslím, že ten, kdo si Kryla bere „do huby“ a zaštiťuje se jak jeho písněmi, tak navíc jím samým pro svoje zájmy a na svou obhajobu, aniž by se Kryl mohl bránit, jsou vámi zmínění pánové, nikoliv já.

  5. Jirina Fuchsova
    16. 1. 2010
    Reply

    Jirina Fuchsova: „KRYL“, samizdat, 2009.
    Kniha je vyprodana. Pripadny zajemce – nakladatel ( v CR) muze kontaktovat JF na adrese: J. Fuchsova, P.O.Box 66453, Los Angeles, Ca 90066. (15. ledna 2010).

  6. 4. 3. 2016
    Reply

    Myslim, ze se, prekvapive stale a dokola, zbytecne zvelicuje a demonizuje to, ze Landa udelal Krylovy pisne. Jiste, je to kontroverzni postava, ale ja osobne jsem presvedceny o tom, ze k nim pristoupil z plnym respektem a uctou a osobne proti jejich zpracovani nic nemam.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *