Po Pánovi prstenů k nám dorazil další pokus o filmové převyprávění úspěšné literární předlohy. Od samého začátku jsem si říkal, že to tvůrci snímku Harry Potter a kámen mudrců budou mít mnohem snazší než tým Petera Jacksona, který zápasil s tolkienovskou legendou.
Zvlášť, když budou mít k ruce samotnou autorku (zatím) tetralogie, J. K. Rowlingovou. Knižní Harry Potter v sobě nemá tu mnohovrstevnou košatost Tolkienova eposu, a tak ji nemusel mít ani film. Harryho dobrodružství jsou mnohem přímočařejší (zvlášť v prvním díle), zato mimořádně čtivá, napínavá a radostně okouzlující. Při vymýšlení potterovských zážitků si Rowlingová vysloveně užívala, úplně všechno oplývá hravostí, humorem a živou fantazií, která zcela zaslouženě oslovuje všechny věkové kategorie čtenářů, protože účinkuje jako kouzelné zaříkadlo na bolístky všedního dne.
A film? Nedopadl špatně, ale mohl dopadnout ještě líp.
Rowlingová chtěla, aby se snímek co nejvíce držel předlohy, a tak se jí drží. Proto také trvá dvě a půl hodiny, což je na dětský film mimořádná délka. Prolistujete-li po jeho shlédnutí knihu, zjistíte, že se v něm objeví vše, co je z dějového hlediska podstatné. Postupně se tedy seznámíme se směšnými a zlomyslnými příbuznými Dursleyovými, u kterých Harry bydlí, obrem Hagridem i s Harryho spolužáky a profesory v kouzelnické škole v Bradavicích a nakonec i s Voldemortem, který se stále pokouší získat svoji původní strašlivou moc (pro nezasvěcené ? tento zlý čaroděj o ni přišel, když se pokusil neúspěšně zabít malého Harryho).
Vyprávění má spád podobně jako literární předloha, výprava je atraktivní, bohatá a víceméně odpovídající tomu, co je obsaženo v knize. Vizuální efekty jsou většinou velmi působivé (například interiéry Bradavic, souboj s trollem, šachová partie na život a na smrt nebo závěr, kdy Voldemortův duch prolétne Harryho tělem), někdy nedotažené (například famfrpálový zápas chvílemi připomíná počítačovou hru) a výjimečně i vyloženě slabé (figura kentaura navozuje dojem triků ze slavného filmu Souboj titánů, což sice byla na svou dobu mimořádná záležitost, ale v současném filmu to není moc přesvědčivé).
Hlavně dospělé postavy jsou spíše typy a nepodávají žádný mimořádný herecký výkon, ale nejsou vybrané špatně. Pro ty, kdo knihu nečetli, nebude žádný problém sžít se s nimi, skalní fanoušci a znalci však mohou nad některou postavou namítnout, že zcela neodpovídá svému původnímu obrazu ? z mého pohledu například selhává Alan Rickman (v jiných filmech můj velký favorit) alias profesor Snape, který kromě toho, že měl být mnohem seschlejší a vyhublejší slaboch, také nedává své postavě všechno, čeho je schopen.
Překvapivě úspěšnější jsou dětští představitelé ? i když Harry byl opět vybrán spíše jako ?plakátový? typ, sympatický, ale ve své absolutní kladnosti trochu plochý, ačkoli uznávám, že ztvárnit tuto postavu není úplně snadný úkol. [Pozn. red.: Není úplně bez zajímavosti, že Daniela Radcliffa, představitele Harryho Pottera, prý knižní Harry Potter mnoho nezaujal, ani ho prý nedočetl?]
Naproti tomu jeho nejlepší kamarád Ron Weasley jako obyčejný kluk se vším všudy, neupravený do ideálu, s kterým se mají ztotožnit milióny malých dušiček po celém světě, má velkou jiskru, je osobitý a výrazný.
Ovšem zřejmě nejšikovnější z dětské party je představitelka jejich společné kamarádky Hermiony Grangerové, které se podařilo s velikým přehledem sehrát příkladnou školačku se srdcem na pravém místě. Třeba když Hermiona vysvětluje Ronovi správnou výslovnost létajícího kouzla, vychutnávají si oba herci své role se suverenitou zkušených hráčů a výsledkem je ohromná zábava.
Jako celek pak filmový Harry Potter splňuje všechny nezbytnosti dobrého dětského představení a je jisté, že se děti ani jejich doprovod nudit nebudou. Film dovede být vtipný, nápaditý i napínavý, takže obveselí každého, kdo jen trochu bude chtít. Ti, kteří Harryho potkají poprvé rovnou na plátně, si prakticky nemohou stěžovat, protože nebudou srovnávat s tím, co četli, a film sám o sobě představuje určitě nadprůměr tradiční zábavy určené dětem (připočtěte ještě velmi vydařený český dabing, tak přesvědčivé dětské hlasy v dabingu jsem už dlouho neslyšel).
Kdo ale Harryho četl, může být připraven o ?moment překvapení?, protože všechny ?novinky? (třeba soví poštu, ale i proměnlivý strop v bradavické jídelně, už důvěrně zná). Ale hlavně může být trochu zklamán. Protože film určitě nepředvedl všechny vrstvy předlohy, které předvést mohl. Ani po filmařské stránce není nijak zvláštní a originální.
Samotná originalita textu byla totiž přece jenom znormována do konfekčního střihu tradičních filmů pro děti (ne náhodu je režisér Chris Columbus podepsán pod komerčním hitem Sám doma). Film je veden předlohou, ale zplošťuje ji tím, že z ní činí ?dětštější? záležitost, než původně byla, takže zatímco kniha je snadno dostupná všem věkovým kategoriím, film dospělé určitě tolik oslovovat nebude. Možná trochu snadno filmaři zjemnili nebo zcela odstranili dvojznačnosti a na mnoha místech se jen svezli po atraktivnosti vnějších efektů.
Přitom právě provázanost protikladů je přímo základem metody Rowlingové ? v jejím světě je jen máloco takové, jaké se zdá být na první pohled ? Harry je nejslavnější kluk v kouzelnickém světě, ale v reálném světě trpí v měšťácké rodině strýce a tetičky, neustálé odkazy na smrt rodičů a z toho vyplývající citová opuštěnost kontrastují se štěstím prožívaným v Bradavicích, obr Hagrid se často chová jako malé dítě, profesor Snape Harryho nesnáší, ale zachrání ho při famfrpálovém zápase a tak dále a tak podobně. Nic není jen černé (kromě Voldemorta) ani jen bílé (kromě Harryho a ředitele školy Brumbála). A především v ?osudu? postav se pečlivě střídají šťastné i smutnější chvilky (a se vzrůstajícím pořadovým číslem jednotlivých dílů roste i promyšlenost a složitost příběhů).
Nelze přehlédnout ani sociální téma (odkazy na chudobu rodiny Weasleyových jsou překvapivě časté) nebo inspiraci tradičním anglickým školstvím. Právě díky všem těmto odkazům na ?náš? svět je i ten kouzelný mimořádně živý. I to dělá z knih Rowlingové ?něco víc? než jen obyčejné příběhy pro děti. Všechno výše zmíněné je však ve filmu zeslabeno nebo nerozpracováno, víc ploché a osekané.
Možná to nešlo jinak, zvlášť když existoval hned od začátku požadavek co největší věrnosti předloze (z hlediska děje). Kdo ví? Ale nedělejte si z toho těžkou hlavu, filmu si příjemně užijete a vůbec nebudete mít dojem, že by byl banální nebo duchaprázdný, jak už srovnatelné projekty bývají. Síla kvalitní předlohy se nezapře. Vstupného v tomto případě nemusíte litovat, i když je dnes prakticky stejně vysoké jako cena za samotnou knihu, která je navíc lepší.
Ale připravte se na to, že vaše děti, pokud nějaké máte, zaručeně podlehnou doprovodnému rumrajchu. Rowlingová prý sice chtěla zabránit ?přepotterizování? a prý vydala jen jakýsi omezený počet licencí na doplňkové zboží ke knihám a filmu. Vzhledem k tomu, co všechno kolem najdeme označené ochrannou známkou se jménem hlavního hrdiny, však ?omezený počet? zřejmě nezná mezí stejně jako autorčina fantazie. A vysoké ceny za hračky s Harrym paradoxně jen přispívají k diferenciaci dětí podle příjmů jejich rodičů, což je jedna ze skutečností, na něž sama Rowlingová ve svých knihách kriticky poukazuje (viz rodina Weasleyových). Takže budete muset kupovat Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak (mimochodem chutnají prachbídně), školní potřeby, povlečení nebo nedejbože brýle či sovu (alternativu k ní představuje krysa nebo žabák).
Ale takový už je dneska šoubyznys. Počítejte s tím, ale nenechte se tím otrávit. Příběhy o klukovi, který se jmenuje Harry, stojí za to, a proto přežijí i svou vlastní slávu.
(psáno pro Novinky.cz, článek tam vyšel 14.února 2002)