Dnes jsme obědvali v restauraci s výhledem na Pražský hrad. Všude skla, Hradčana na pověstné dlani. Kromě číšníků, kterých bylo asi padesát a všichni zdravili, jak kdyby za každý pozdrav byly prémie, jsem si všiml u barového stolku člověka s drátem z telefonu v uchu (z toho starého telefonu, s tím zkrouceným drátem), povídal si s ooblekovaným chlapíkem – myslel jsem si, že ho hlídá. Ale chyba lávky. Oba hlídali a hlídali hlavu státu.
Jasně, člověku to na chuti nepřidá, ale zvídavost vítězí. S kým to tam sedí? A hele, nějaká ženská! Znáte ji? Neznali jsme, ostatně nezáleželo na tom. Co mě však zaujalo nejvíc, byl konec té schůzky. Dáma vstala jako první, prezident v klidu následoval. Dáma si vzala kabát a sama si ho oblékla. Prezidentovi do jeho kabátu pomohla ochranka. Prostě na Hradě vědí, jak se k dámě mají chovat. Chtít po nich slušné vychování, to by jistě bylo falešné a prázdné. Prostě levičácká provokace.
Nějak do toho pocit zapadalo, že číšníci v té restauraci pletli objednávky a že když jednomu z nás přinesli něco jiného, než si objednal, komentovali to větou: „Chyba se mohla stát na obou stranách.“ (nestala, a i kdyby to tak bylo… kdy už se to konečně personál naučí?). Hlavně že nás všech padesát při odchodu opět jeden po druhém pozdravili.
Zdá se, že od prezidenta až po pingly je standard někde za první půlkou první kapitoly slušného chování. Za dvacet let dobrý, ne?