Podivný koncert Jarka Nohavici v Lucerně

Byl jsem docela zvědavý, co Nohavica po delší pauze v Praze předvede. A výsledný dojem více než rozpačitý. Když diváky vyzve: „Pojďte, zazpíváme si Jeřabiny, Karel by měl radost!“, jednoho napadne, že by mu spíš Karel dal ránu mezi oči.

Byli jsme teď ve čtvrtek na posledním ze tří Nohavicových koncertů v Praze. Předcházely mu dva koncerty ve středu a v úterý. Po tom prvním se na iDNES.cz objevila recenze Ondřeje Bezra, která působila docela rozumně a vyváženě, přesto vyvolala nebývale silnou reakci. A jak se ukázalo, četl ji i Jarek Nohavica před svým čtvrtečním koncertem.

Koncert tím docela trpěl, protože Nohavica na margo té recenze pravidelně glosoval mezi jednotlivými písněmi. Citoval nejmenované „kritiky“ a jízlivým pomrkáváním směrem k publiku je ze zálohy zesměšňoval za to, že si dovolují říkat něco, s čím on sám nesouhlasí.

Divím se, že nějaký text na iDNES může mít pro někoho takovou sílu, že se proti němu musí veřejně vymezovat, navíc zpěvák Nohavicovy popularity by to vůbec neměl mít zapotřebí. On ale vypadal, že má opravdu nějaký problém. Jako by si nebyl jistý sám sebou a odvozoval sám sebe od toho, jak je přijímaný nějakým kritikem než tím, čemu věří a co dovede. Zvláštní a až překvapivě viditelné.

Nervozita na něm vůbec byla patrná hodně silně zvlášť v první půli koncertu. Nohavicu znám z koncertů z před několika let, kdy byl na vrcholu slávy, ještě bez udavačského stigmatu, mnohem mnohem sebejistějšího, nespoutaného, odvázaného a svobodného, který rozdával dobrou náladu, energii, humor a nadšení do široka svému oddanému publiku. Teď bylo také publikum oddané, ale jako by to v některých chvílích nebyl ten jeho „starý dobrý Jarek“, ale zaskočený, znejistělý chlapík svázaný nervozitou, který si nevěří, který neví, jak bude přijat a co si může dovolit.

Lze sice předpokládat, že Praha by mohla být v případném odstupu od jeho tvorby a osudu nejdál z celé republiky, ale přesto síla té slabosti bila do očí. Publikum přitom bylo mimořádně vděčné za cokoliv a Nohavica stále dokazuje, jak skvělý je autor (Las Vegas mi osobně nepřijde nepodařená píseň jako Bezrovi a Bezrova sebejistota, že její nekvalitu „musí poznat každý, kdo od Nohavici slyšel aspoň tři písně“, mi přijde hodně namyšlená), přesto jako by se mu podlamovala zvlášť ze začátku kolena. Interpretačně si vůbec nebyl jistý, chyběla mu jiskra a přesvědčivost, kterou nabíral jen postupně. Lepší si pustit doma cédéčko.

No a nakonec ono zpropadené finále, kdy zařadí písně na téma vyrovnávání se s vlastním osudem, s totalitou a jejími tlaky, s tím, jak se do něj pouštějí současní kritici. Říkám svůj čistě osobní názor – to, co předvádí Nohavica v souvislosti s Krylem, mi přijde skutečně nevkusné. Nohavica dlouhodobě nestojí tváří v tvář téhle kauze rovně. Budiž, je to jeho právo. Nemusí nic vysvětlovat, byť jak už jsem dříve psal, by mu narovnání v očích fanoušků neuškodilo, naopak, měli by šanci vnímat to jako chlapské gesto.

Na druhou stranu, pokud nechce nic vysvětlovat a uzavírá se před dotěrnými novináři, nemohu osobně přijmout, když nemlčí se vším všudy. A on skutečně nemlčí, využívá každé příležitosti, ať už na svých stránkách nebo na koncertech, aby si rýpnul do všech, kteří mu lezou krkem za to, že ho chudáka pronásledují, že mu nedají pokoj. V písni, v níž si s takovými vyřizuje účty, je označuje za „malé prdy“, nadává jim jako malý kluk z bezpečí svého pódia a chráněný hradbou svých fanoušků, byť i v téhle lidsky „malé písni“ dokazuje, že umí být „velký autor“. Ale pokud srovnává své současné „pronásledování“ s dobou totality, je totálně padlý na hlavu a nevidí si na špičku nosu. Nebo ho snad někdo po skončení koncertu odvedl k výslechu na Bartolomějskou?

Absolutní ztrátu soudnosti a vkusu ovšem předvádí v manipulativním přivlastňování Krylova odkazu. Jak je to nevhodné u Landy, tak je to nevhodné u Nohavici, vůbec u kohokoliv, kdo si své vlastní zájmy obhajuje odkazem a virtuálním „souhlasem“ těch, kteří se proti tomu nemůžou bránit, protože jsou mrtví. Nohavica, na kterém stále leží stín selhání, teď „hrdinsky vzdoruje“ svým kritikům tím, že se zcela bezostyšně prohlašuje za vykladače Krylovy vůle. Chucpe se vším všudy.

Přitom recept, jak by šlo ze všeho vyjít relativně se ctí, pokud se tu o cti dá mluvit, i bez toho, že by Nohavica musel chodit s hlavou zasypanou popelem, je docela jednoduchý. Hrát a bavit své publikum bez toho, že by téhle vazby využíval pro slabošskou sebeobhajobu. Prostě jenom hrát a zpívat a nevyřizovat si se svými kritiky účty. Jenže jako by velkému Jarkovi nestačilo, že si vybudoval nezpochybnitelnou uměleckou pozici, jako by chtěl být přijímaný bezezbytku nejen umělecky, ale také lidsky, v tom asi zůstal „folkařem“, vždyť co „folkař“, to přece morální autorita. A štve ho, když mu to nežerou úplně všichni. Jenže pak na to doplácejí jeho koncerty, na které pak nedává smysl chodit.

Související:

Proč dnes chybí Karel Kryl

Nohavica a jeho matná interpretace vlastního osudu

Pár poznámek k případu Kundera

Řekni, kde ty chlapi jsou?

Sdílejte tento článek na sociálních sítích!
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Nepřehlédněte: kniha Přelud svobody

Výbor textů novináře a vydavatele Jána Simkaniče z let 2013 – 2017 Přelud svobody, které se týkají veřejného života, vývoje české společnosti a politické scény, proměn mediálního prostředí a komunikace. Knihu lze vnímat jako upozornění na zásadní rizika dalšího vývoje, stejně jako inspiraci k jejich překonávání.

Kniha obsahuje 68 textů sebraných z blogu Simindr.cz, týdeníku Respekt, magazínu Reportér a dalších médií. A to včetně zcela nové šestnáctistránkové eseje Přelud svobody, která výbor uvozuje a zasazuje do kontextu současné společenské a politické situace.

Tištěnou knihu můžete ihned zakoupit v e-shopu.

Simindr Written by:

Ján Simkanič, bloger, publicista, vydavatel.

14 komentářů

  1. Marie Miková
    24. 4. 2009
    Reply

    Vážený,

    byla jsem ve čtvrtek na třetím koncertu Jarka Nohavici a mám takový pocit, že jsem byla na úplně jiném koncertě, než jste popisoval Vy! Jarek se zdál nervozní asi jenom Vám, nebo lépe řečeno, byste byl rád, aby byl " nervozní z Vás"?
    Vtírá se mi taková „drzá“ myšlenka, že ten který si s někým vyřizuje účty, jste VY a to s Jarkem Nohavicou. Kam se poděla Vaše nezaujatá recenze umělecké úrovně koncertu? Že by jste trpěl „absolutní ztrátou soudnosti a vkusu“, poklesl na „zpěvákovo úroveň“ a rýpnul si do toho,který zase Vám leze krkem?
    Jaromír Nohavica je velký autor, píše krásné verše a skládá nádherné písně. Bohužel Vy neumíte ani hezky psát. On se možná nedokáže vypořádat s částí své minulosti, ale Váš problém je, že se nedokážete vyrovnat s Jaromírem Nohavicou.
    Přeji Vám více profesionality a objektivnosti a méně politizování ve Vašich dalších recenzích. Přeji hezký den. Marie Miková.

  2. 25. 4. 2009
    Reply

    Souhlasím s paní Míkovou. Je to o tom, že tento pisálek s nedokáže vyrovnat s myšlenkou, že Jarek Nohavica neztratil své příznivce ani poté, když byl na něj vyšplíchnut nejeden kýbl špíny.

  3. 25. 4. 2009
    Reply

    Milé dámy, díky za vaše nezaujaté komentáře. Je hezké, jak snadno se dokážete vyrovnat s tím, že má někdo jiný názor než vy :)

  4. aludog
    25. 4. 2009
    Reply

    Těším se, až se podívám na tom DVD, jak byl Nohavica nervózní. Podle zvukové zkoušky, která je umístěna na jeho webu, mi připadal ve velké, ale opravdu velké pohodě.

  5. Tomáš Lukeš
    26. 4. 2009
    Reply

    Pro paní Míkovou…

    Vážená,

    četl jsem právě recenzi pana Simkaniče, a mám takový pocit, že jsem četl úplně jinou recenzi, než jste popisovala Vy! Recenze se zdála zaujatá asi jenom Vám, nebo lépe řečeno, byste byla ráda, aby byla " zaujatá z Vás"?
    Vtírá se mi taková „drzá“ myšlenka, že ta která si s někým vyřizuje účty, jste VY a to s panem Simkaničem. Kam se podělo Vaše nezaujaté hodnocení úrovně recenze? Že by jste trpěla „absolutní ztrátou soudnosti a vkusu“, poklesla na „úroveň pana Simkaniče“ a rýpnula si do toho,který zase Vám leze krkem?
    Bohužel Vy neumíte ani nezaujatě psát. On se možná nedokáže vypořádat s částí projevů pana Nohavici, ale Váš problém je, že se nedokážete vyrovnat s panem Simkaničem a jeho názory, prostě proto, že jsou jiné, než ty Vaše.
    Přeji Vám více profesionality a objektivnosti a méně zaujatého fanouškovství ve Vašich dalších reakcích. Přeji hezký den. Tomáš Lukeš.
    (Pro jistotu dodávám, že já sám jsem jarkovým fanouškem.)

  6. Martin Bonczek
    28. 4. 2009
    Reply

    Pan simkanič je mimoň a jeho recenze je opravdu odrazem jeho negativního vztahu k Jarkovi.

  7. Pěkný den,
    nemohu si pomoci = podle mne stačilo napsat = já mám Kryla rád a nikdo mi na něj sahat nebude – ani Landa a ani Nohavica.
    Ostatní je podle mne jen blabla…

    Ondra

  8. 6. 5. 2009
    Reply

    Ale to není o tom, jestli má někdo rád Kryla nebo Nohavicu. Nohavica je pořád skvělý autor a píše výborné písně. Jen s některými věcmi zachází způsobem, který mi není sympatický. A jak jste si mohli všimnout, tak v tom nejsem sám, zvláštní nebo divné to přijde více lidem, takže mimoňů je jistě víc :)

    A k tomu Krylovi – ať ho hraje, kdo chce a jak chce. Problém je to, že oba dva pánové hraním Kryla sledují zájmy nikoliv umělecké, ale čistě osobní. A to mi vadí.

  9. Karel Strnad
    8. 5. 2009
    Reply

    Vážený pane, přečetl jsem si, sice trochu se spožděním váš komentář a jsem, upřímně řečeno zhnusen vaším postojem k Jaromíru Nohavicovi. Já osobně jsem nikdy pana Nohavicu nezažil na koncertě nervózního a vždy sem z koncertů odcházel se slzami v očích(někdy smíchy, někdy dojetím) a vůbec nesouhlasím s tím že by se Karel Kryl na Nohavicu nějak hněval. Nohavica pana Kryla znal a ví zřejmě jak by se v tu chvíli zachoval, proto myslím že budu mluvit za všechny Nohavicovi fanoušky když vás požádám abyste se do něj nenavážel, je to skvěly muzikant a skvělý člověk.

  10. Lenka
    9. 5. 2009
    Reply

    Já jsem na tom čtvrtečním koncertě také byla. Myslím si, že Vaše recenze mohla být podána určitě jemněji, protože koncert to byl opravdu skvělý. S tím co popisujete nesouhlasím, ale samozřejmě kažmý má právo na svůj názor. Měl by jste si uvědomit, že ten názor může ale některé lidi dosti zraňovat.

  11. tom
    16. 5. 2009
    Reply

    byl jsem tam a naprosto souhlasím s autorem článku, po hodině jsem odešel. To co jsem měl na jeho projevu rád, se někam vytratilo.

Napsat komentář: Martin Bonczek Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *