Rosa na zeleni
Add comment 30. 09. 2009, 16:54
Sekce: 'Fotopoznámky'
Majáky Jadranu (fotky)
První várka z chorvatského výletu z konce srpna. Trochu toho přímořského fotopoeziování. Sebranka především ze hran ostrova Vis. Colors by Technicolor.
Všechny obrázky chorvatských majáků najdete ve Fotogalerii.
Na tenhle maják jsme narazili před Zadarem, nedaleko vesnice Maslinica, poblíž ústí řeky Zrmanja do moře. Po Zrmanji plul Old Shatterhand na kánoi, která byla děravá jako ústa staré ženy, dohnat se ho snažil starý Inču-čuna s Vinnetuem v patách a tak vůbec. A hned za rohem se k nebi tyčí pohoří Velebitu s nejpůsobivější částí Tulove grede, jíž Apačové říkají Nuggets-Hill a na jeho úpatí ďábel Santer sejmul jak Inču-čunu, tak Nšo-či. „Zůstali jsme sami, bratře.“
Na ten maják jsme koukali z tohohle mostu. Podobnost s Golden Gate v San Francisku čistě náhodná. Navíc Golden Gate jsme neviděli, protože byla mlha. Něco takového se vám v Chorvatsku nestane.
Zato je tu větší sucho. I u vody.
Blížíme se trajektem k Visu.
Z trajektu, z podpalubí.
Chtěl bych být lodičkou, chtěl bych být majákem, chtěl bych být lodičkou u majáku, chtěl bych být majákem u lodičky, chtěl bych se přitom nemuset mazat opalovacím krémem.
Když kapitán lodi usne a na poslední chvíli se probudí.
Dalmátský ostrovní ráj.
Solitér.
Ostrov Barjak, ostrov Svetac a za nimi už jen Itálie.
A nikde nikdo.
Všechny obrázky chorvatských majáků najdete ve Fotogalerii.
Add comment 20. 09. 2009, 18:09
Výlet na Vlčí horu (fotky)
Dominantou nejsevernějšího kouta republiky, Šluknovského výběžku, je Vlčí hora (582 m) s rozhlednou. Vydali jsme se tam pátrat po místě, kde kdysi stál můj první skautský tábor. Objevili jsme nádherně odhlehlou krajinu.
Všechny obrázky z Vlčí hory najdete ve Fotogalerii.
Zjistil jsem, že je to už 19 let, co jsme pod Vlčí horou postavili tábor. Zvláštní pocit, člověk si připadá jako pamětník. Taky jsme to místo skoro nenašli.
Výrazným vodítkem byla trasa vlaku – z Rumburka někam do Brtníků. Někde v kopci nad kolejemi to muselo být.
Hledali jsme na mapě podle nejvýraznějšího poznávacího znamení – tábor byl na břehu malého rybníka. Ten byl nakreslený pod Vlčího horou jen jeden. Sice tam rostly lekníny, po hladině plavala užovka a nad ní kroužily vážky, ale to místo to nebylo. Takže koleje jsme měli, rybník nikoliv, teď už zbývala jen nápověda v podobě umístění tábora na hraně lesa a dlouhé svažující se louky. Pak to mohlo být téměr z kterékoliv strany kopce.
Aspoň jsme si užívali léta.
Před námi do lesa pomalu vkráčela srna jakoby nic.
Tohle je budova nádraží, z kterého jsme chodili do tábora. Úžasná atmosféra konce světa. Ale kam teď?
Vylezli jsme pro jistotu na rozhlednu, s nadějí, že nám výhled pomůže. Rozhlednu obsluhoval starý a moc milý pán. Chodí nahoru téměř každé ráno a jezdí až z Rumburka na ono nádraží.
Výhled je působivý. Od Jizerek přes Ještěd až po Milešovku, jejíž obrys je tušit v dálce v horní pravé polovině fotky. Kolem oken rozhledny se rojili mravenci, houfovali se a spousta jich pronikla i dovnitř věže.
Idylická krajina.
Vlčí hora je jedno z mála míst, kde roste volně měsíčnice vytrvalá. Celý severní svah byl pokrytý těmito vysokými rostlinami.
Pod vrcholem je Veroničina studánka. Voda je pitná. Jak nás strážce rozhledny upozornil, nemá se pít z koryta, tam pijí jen psi :)
Vraceli jsme se k autu přes jednu vesnici, abychom se přesunuli na opačnou stranu kopce. Díky návštěvě rozhledny jsme totiž našli místo, které odpovídalo zadání tábora. Jen díky mapě z roku 1992. Na ní je totiž ještě naznačený rybník nedaleko nádraží na hraně lesa a louky, na současné mapě ho však nenajdete.
Rybník totiž vypadá takhle – zarostlé dno, něco rákosí, protržená hráz. Z toho stromu jsme skákali do vody, pod břehem se ukrývali raci. A ve výpusti jsme drhnuli hrnce od sazí.
Dokonale izolované zákoutí, v tom černém oblouku vpravo se vcházelo do tábora, kde stálo několik týpí.
A tohle jsme viděli z opačné strany. Trávou teď pohopsával zajíc a koukaly mu jen slechy.
Nádherný, neponičený křemenáč.
Louka byla netknutá.
A podzim už vlastně za rohem.
Vlčí hora, nahoře s rozhlednou.
Kouzla se západem.
Všechny obrázky z Vlčí hory najdete ve Fotogalerii.
Add comment 10. 08. 2009, 00:26
Fotohrátky s Českým Krumlovem
Po roce zase v Krumlově, poprvé se zrcadlovkou. Tak jsme si trochu hráli a bavilo nás to. Neustále se měnící počasí navíc (si) hrálo s námi.
Všechny obrázky z Českého Krumlova najdete ve Fotogalerii.
Všechny obrázky z Českého
Krumlova najdete ve Fotogalerii.
Add comment 30. 07. 2009, 00:09
Řádění lišek kolem Krumlova
Nedaleko Českého Krumlova máme jedno místo, kde rostou hřiby. Teď jsme byli o víkendu na festivalu (díky Kubo!) a nemohli jsme neověřit aktuální stav houbového porostu.
Bylo hrozně vlhko, takže hřiby jsme vzali domů jen dva, zbytek spokojeně podléhal hnilobě, ale na vrcholu sil to musely být krásné kousky. Co nám ale výpravu zachránilo, byly lišky, které se tam rozrostly ve velkých hejnech. Hodně malých jsme tam ještě nechali, tak zhruba teď je nejlepší čas se tam zastavit, ale přesto jsme nasbírali odhadem něco mezi dvě stě až tři sta kousky, akorát se nám to nechtělo počítat, tak můžete na fotce sami.
Add comment 27. 07. 2009, 22:42
Skanzen holandských mlýnů v Zaanse Schans (fotky)
V Nizozemí jsou dvě místa se zřejmě největší koncentrací mlýnů na metr čtvereční – Kinderdijk a Zaanse Schans. Letos jsme navštívili obě a tady jsou fotky z toho druhého.
Všechny obrázky ze Zaanse Schans najdete ve Fotogalerii.
Zaanse Schans (místní to četli zánze šans) je takové zvláštní místo, vytržené samo pro sebe uprostřed klasicky industriálního Nizozemí. Malá vesnička s řadou typických mlýnů byla zrestaurována do trochu uměle vyhlížejícího skanzenu, který má své klidné kouzlo, obzvláště po zavírací době při zapadajícím slunci. Ale blízkost města a továren a průmyslových artefaktů trochu brání podlehnout bezezbytku kouzlu toho kusu země.
Všechny obrázky ze Zaanse Schans najdete ve Fotogalerii.
Související:
Alkmaar a nejslavnější sýrový trh na světě (fotky)
Přístavní městečko Hoorn (fotky)
Největší evropské delfinárium Harderwijk (fotky)
Add comment 19. 07. 2009, 17:02
Jak jsme vyšli nad Šumperk na rozhlednu Háj (fotky)
Zvláštní zážitky zažijete cestou na jednu sympatickou rozhlednu na kraji Jeseníků.
V Bludově se můžete vrátit do starých časů v centru střediskové obce při obědě ve zdejší družstevní restauraci. Staří důchodci na svátečním kulinářském zážitku, mladá servírka otrávená z toho, že vůbec přinese jídelní lístek. A zbytek jako kulisy z osmdesátých let.Všechny fotky z cesty na rozhlednu Háj najdete ve Fotogalerii.
Na úpatí kopce pak posun směrem k modernějším časům a trendům. Uprostřed lesa bordel. Zhruba takhle nějak asi muselo vypadat první kasino v Las Vegas uprostřed pouště. Taky Flamingo. Moravský plameňák ale vypadal trochu zvadle. Ovšem jako výchozí místo turistických tras ideální.
Vyčkávání před finálním skokem.
Tráva.
Rozhledna Háj.
Pohled z rozhledny. Znalci najdou Praděd, ale i Petrovy kameny.
Uprostřed lesa prodej oblečení. Další známka pokroku.
Fun Slide.
Tohle už je cestou domů, Jablonné v Orlických horách.
Všechny fotky z cesty na rozhlednu Háj najdete ve Fotogalerii.
Add comment 14. 07. 2009, 23:18
Jak zapadá slunce nad krkonošskou loukou
Bodláky teď kvetou úžasně, fialové štětce chytají všechny barvy, které jim slunce dovolí.
Add comment 7. 07. 2009, 15:33
Západ nad Jižním Městem
Ještě zapadá slunce nad Jižákem. Docela se činilo, dneska. A až teď
jsme přišli na to, že z okna vidíme až na Říp. Ale jen na
špičku. 
Add comment 7. 06. 2009, 20:40
Momentky z cest a silnic západních USA (fotky)
Vloni v létě jsme projeli několik tisíc kilometrů na západní straně Spojených Států. Tohle je výběr fotek pořízených povětšinou z jedoucího auta nebo v nejbližším okolí silnice. A americká silnice, to je trochu něco jiného než ta česká. Jupíjajou!
Celou sérii z amerických silnic si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Tak tímhle jsme tam jezdili. Pro čtyři lidi dokonalá pohoda.
Pohled z Mullholand Drive někam k Santa Monice. Jsme nad Holywoodem, kdyby vás to zajímalo.
Vyjíždíme přes hory z LA do Vegas.
Nejteplejší místo, kde jsme položili nohu na zem a nezůstali v klimatizovaném autě – benzínka uprostřed pouště cestou z LA do Vegas (blíž Vegas). S nejdražším benzínem vůbec, zřejmě proto, že je zřejmě nadaliský úkol ho v tom vedru udržet v tekutém stavu.
Tomhle se říká Joshua Tree. Ten kaktus jako.
Klasická klasika
Může se to zdát ubíjející, ale je to fascinující.
Fotogenické a ikonické.
A ještě kousek dál…
Další ikonický obrázek.
Jednou jsme píchli. Mexický automechanik byl rychlý a spolehlivý, pneumatika vydržela celý zbytek cesty.
Ujíždíme před tmou z Bryce Canyonu. Fantastická nálada.
Co jsem říkal.
Jo, tohle jsou bizoni.
Typická prodejna společně s motelem, kde nám pokoje pronajímal sympatický vtipkující chlapík s dokonalou vizáží Asterixe. Američan, nikoliv Francouz.
Kalifornské větrníky jsou starší a menší a je jich neuvěřitelná masa.
Co říct k tomuhle…
Šofér, ten těžkej chleba má. Ale pořád v Americe jednodušší než u nás. Tam aspoň dodržujou pravidla a jezdej jako lidi.
Sekvojový národní park. Jo, jsou to docela velký stromy.
Vjíždíme do San Franciska. Pro fajnšmekry – po tomhle mostě jel Dustin Hoffman v Absolventovi, když mířil do Berkeley. Most má dvě patra, ve filmu ho snímá kamera a aby na něj bylo vidět, jede logicky po tomhle horním patře. Ovšem tenhle směr je z Berkeley.
Američani dokážou udělat atrakci z čehokoliv. I z toho, že mají ve městě trochu křivou ulici. Tak je z ní hned nejkřivější ulice na světě. Je z ní hezký výhled na město a člověk se zadýchá, když ten kopec musí jít nahoru pěšky.
Už víme, co je ta proslulá sanfranciská mlha. Tohle bylo dopoledne a je to normální.
Další slavné místo kalifornského pobřeží – vyhlídková silnice z Friska do LA přes Big Sur.
Odlétáme z Los Angeles a máme potřebný nadhled nad přízemním světem šoubyznysu. Pod námi zřejmě letí nějaký privátní tryskáč holywoodské hvězdy, to dole asi poznáte sami.
Pro srovnání newyorský Harlem – tam si moc jízdy neužijete.
Celou sérii z amerických silnic si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Add comment 30. 05. 2009, 20:59
Stopování Bohumila Hrabala kolem Kerska (fotky)
V neděli jsme vyrazili na východ od Prahy, do Polabí, ke Kersku. Jasně, literatúra byla záminka, ale všichni podvědomě tušili, že hlavním lákadlem je cosik úplně jinačího – pochopitelně oběd v legendární Hájence ze Slavností sněženek, kde dávají kance se zelím a se šípkovou. No, šak to taky stálo za to. A k tomu nějakej ten menhír navrch a zastavení v Nymburce a hnedle z toho byl výlet, že jsme se nestačili kochat.
Bylo to trochu, jak říká manželka Hrušínskýho v uvedeném filmu: To je dost, žes nás taky jednou vyvez! (via Meteleskublesku.cz). Jelo nás totiž víc a platí, že ve více lidech, se toho víc sní. V Hájence jsme se sice nevešli na letní zahrádku, ale uvnitř bylo prázdno a příjemno. Čistě subjektivně objektivní závěr – se zelím je kanec více než slušný, ale šípková je kerský zázrak se vším všudy. Maso se krájí jako máslo, rozpouští se na jazyku jako zmrzlina a omáčka je hedvábná. Kdybych měl na hodnocení stravy pět hvězdiček, dám jich sedm. A nekupte to, když je to tak levný – 115 korun za specialitu podniku, to se v Praze nevidí. A zdatnější túristi se můžou bez váhání vrhnout i do horkých malin – šest efektně připravených roliček zmrzliny téměř utopených v malinách (v Praze byste za zdejší cenu 45 korun dostali vlažné maliny s rozteklým kopečkem), a ani espreso nepokazili a to jsme v chatové oblasti! Prostě příště už nebudu vyrábět zastírací manévry literatúrou a přiznám šípkovou barvu, že jedu na stravotúru.Odvážlivci můžou zkusit vlastní výrobu: tady se zdá, že vědí, jak se taková šípková dělá.
Celou sérii z Kerska a okolí si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
To je ona. Čepují postřižinské.
Taková cedule se dá vykládat různě. Zvlášť když si uvědomíte, jak blízko to má i k té nejlepší šípkové…
Hrabalova chata. Teď už s novými nájemníky a novou fasádou.
Hrabal teď bydlí pod tímhle náhrobkem na hradišťském hřbitově.
Američanům radar zatím neprošel, tak to asi zkoušejí s broukem. Nicméně kromě mandelinek mají na zeleninu spadeno podle všeho i zloději. Z dálky jsme viděli dva chlapíky, jak s igelitkami spěchají z pole plného hlávek zelí a křičí na nás, že oni nekradou a ať si taky vezmeme, že je to zdravý. Doufám, že ten salát špatně properou a vylámou si na hlíně zuby.
V Nymburce asi mají podobné zkušenosti a vědí, že na spoluobčany se musí s pevnou rukou.
Jak se zdá, nepomáhá to.
No, s takovým dopravním značením se není čemu divit.
Tvorba kulturního programu a řazení těch položek opravdu nemůže být náhoda. Ale je to černý humor.
Kersku vládnou temné síly. Temné síly českého venkova.
No, letní teplo a sněží topoly. To dole je Labe. Via Hamburg.
Beruška na modřínu.
Modřín bez berušky.
Krásná Pepina už trochu v letech, ale vlastně roste do krásy.
Mák zvlčil a zčervenal. V dendrologické zahradě vlčil do žluta.
Teď si dáme dvacet.
A je to.
No, měli jsme dneska kliku. Jo, mimochodem, už jsem se vám zmiňoval o šípkové omáčce z Hájenky?
Celou sérii z Kerska a okolí si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
4 comments 18. 05. 2009, 21:27
Nádherně rozkvetlá dendrologická zahrada (fotky)
Nikdy jsem nevěděl, co znamená přívlastek „dendrologický“. Přitom přesně taková zahrada je odjakživa v Průhonicích, což je od nás cobykamenem, ale nikdy jsme se tam nerozoupali. Ode dneška vím, že to byla chyba a že ten přívlastek znamená určitě něco hodně pozitivního.
Ale abych vám ušetřil hledání, dendrologie je prý nauka o dřevinách. Fajn, v téhle dendrologické zahradě nenajdete jen dřeviny, ale taky spoustu kytek a všelijaké havěti, přičemž nejsilněji pozornost poutal bezpochyby souboj mezi užovkou a žábami. Když k tomu přidáte květen, polojasno, přes dvacet stupňů a víkend, při němž hážete všechno za hlavu, není nic lepšího. Celou sérii
ze zahrady si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Celou sérii ze zahrady si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
4 comments 17. 05. 2009, 00:54
Největší evropské delfinárium Harderwijk (fotky)
Delfinárium v USA jsme nezvládli, tak aspoň v Evropě jsme si to nemohli nechat ujít. A fakt tu cestu z Amstru stojí za to i s jedním přestupem absolvovat. Delfíni, mroži, lachtani, tuleni a nabitý program.
Harderwijk je sympatické městečko, nejvíc ale proslavené delfináriem. Cesta z nádraží, když nechcete čekat půl hodiny na autobus trvá přibližně půl hodiny, ale aspoň při tom uvidíte třeba trh, kde mají skvělé sýry.Celou sérii z Harderwijku si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
A takhle vypadá vnitřek delfíní haly před začátkem show. Delfíny v akci máme jen rozmazané, jak jinak, jsou fakt rychlí. A je to opravdu zážitek.
Tuk je základní výbavou pro přežití v chladných vodách. Tohle se opravdu hýbalo.
Tihle se taky hýbali a dokonce i tleskali.
Delfíni jsou ale přece jenom akčnější. Tihle mají k dispozici docela slušnou vodní plochu.
Prostě tuleň.
Věřili byste, že se mrož dokáže vznášet? Skvěle připravený pohled pod vodu.
Dobrá nálada musí bejt, i kdyby na ryby nebylo.
Přízraky hlubin.
A tohle byl nejfotogeničtější kousek. Asi se mu líbila fotografka.
Celou sérii z Harderwijku si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Předchozí díly:
Alkmaar a nejslavnější sýrový trh na světě
Přístavní městečko Hoorn
2 comments 15. 05. 2009, 00:56
Momenty z Jizerských hor (fotky)
Prodloužený víkend v Jizerkách vyšel dokonale. Dva výlety na kole a bloumání okolo Jizerky, dokonce i hokej jsme hodili za hlavu. A zabloudili jsme až na polskou stranu. Jo, bezva.
Celou sérii z Jizerek si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Sníh ještě byl, ale zdatně tál.
Cestou jsme viděli i Jizeráka. Nebo Jizeroše? Každopádněpřed námi utíkal.
Jaro už se hlásí o slovo, co to jde.
Všude samý zeleno.
Tohle je vlastně taky zeleno, akorát ještě nedotažený.
Tady ještě zbytekVánoc.
Ale už teď pozdě plakat nad rozlitým sněhem.
Samá voda. Ta je, když taje.
A teď už vážně jaro.
A pořádnej nášup. Na polský straně skvělá chata, se skvělou kuchyní, na skvělém místě Velké jizerské pláně.
Když se dojí a dopije, nese se nádobí zpátky k okýnku. V lahvích tady točí Svijany. Za boršč a mohutnou palačinku s borůvkama a tvarohem chtěli osmdesát. Českých.
Dřív tu byly Sudety, teď zůstávají jen zarostlé mizející ruiny starých domů. Zvláštní pocity.
Poezie? No, trochu nějaký rašeliny či co to bylo.
Beran nebo muflon.
Tohle jsou vajíčka nějaké žáby. Bylo jich tam tolik, že to tipujeme zhruba na stodvacet žab. Možná dvě stovky :) Z černých teček budou malé žabičky. Možná.
A tady se vyplatí bydlet. Starali se tam o nás jako o vlastní.
Pokojíček jako od babičky.
Je tam prostě krásně.
Ale pozor, znáte to, byl pozdní večer, první máj. S tím si radši nezahrávat…
Radši dobrou noc.
Celou sérii z Jizerek si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
2 comments 4. 05. 2009, 21:59
Přístavní městečko Hoorn (fotky)
Na sever od Amsterdamu najdete příjemné a flegmatické městečko Hoorn. Dříve leželo na břehu mořské zátoky IJsselmeer, ale potom, co přes zátoku udělali obří hráz, vzniklo kupodivu sladkovodní Markermeer a oddělili tak Hoorn od moře. Ted už se tu dá jen líně užívat.
Po tomhle místě se jmenuje jižní cíp jižní Ameriky, nějaký chlapík odsud ho na památku domoviny pojmenoval. Teď už z námořní slávy zbylo jen jachtování.
Celou sérii z Hoornu si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Zdejší námořníci už kotvy moc nezvedají.
Je to kýč, nebo není?
Líno, líno, líno.
Rozptýlení se vždy najde.
Kdyby námahy od zvedání sklenice bylo moc, dá se zase kdykoliv odpočinout.
No jo, když ale těm hospodám se tu odolává špatně.
Přesto se dá občas podniknout i něco akčnějšího.
Kdysi byli Holanďani pánové moří. Teď už to připomínají jen pomníky a muzea. No dobrá, Rotterdam má velký přístav…
Někdy baterky dojdou i v líném Hoornu.
Celou sérii z Hoornu si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Předchozí díl: Fotogalerie: Alkmaar a nejslavnější sýrový trh na světě
2 comments 27. 04. 2009, 23:43
Alkmaar a nejslavnější sýrový trh na světě (fotky)
Při letošní návštěvě Nizozemí jsme si nechtěli nechat ujít Alkmaar, jehož pověst je do sýrového nebe volající. Dokonce i v Madurodamu má Alkmaarské náměstí svou miniaturu, včetně malých postaviček sýrařů a ještě menších sýrových kol. Ovšem naživo je to mnohem zajímavější.
Hlavní náměstí v Alkmaaru se vždy v pátek (od dubna do září) stane dějištěm nejslavnějšího trhu se sýry na světě. Uzavírají se tu skutečné obchody, byť jejich objem tvoří jen malou část toho, co jde z Holandska do světa. Jenže tradice je tradice a reklama je reklama, a tak se tu před zraky stovek diváků pravidelně opakuje tahle sympatická podívaná se sympatickými sýraři, kteří typickým způsobem na speciálních nosítkách přenášejí na váhu a do připravených vozů nakoupená kola sýrů. Fotky jsou ze začátku letošního dubna, kdy se konal vůbec první sýrový trh v tomto roce.Celou sérii z Alkmaaru si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
Na náměstí je vážně živo.
Odborný pohled zkušeného obchodníka – divadlo pro turisty, nebo skutečné posuzování kvality?
Vládne dobrá nálada.
Tyhle váhy už něco pamatují. Nádhera.
Nakoupeno, teď už jen naložit do kamionu. Stará doba se potkává s novou…
Libo-li změnu chuti?
Dřeváky tu dělají na míru.
Kolo a sýr, prostě Holandsko.
Znáte jinou zemi, kde by měli specializovaný obchod s povlaky na sedátka bicyklů?
A teď tu naši!
Řekněte: „Sýýýr!“
Celou sérii z Alkmaaru si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.
3 comments 26. 04. 2009, 23:59
Když pod Medníkem nerostou kandíky
První jarní den, ale na kandíky asi ještě příliš brzy. Obloha dokonalá, teplota někde mezi nulou a desítkou, první chataři vyháněli zbytky zimy ze zatuchlých koutů dřevěnic a mezi tím se procházelo pár výletníků, kteří se už nemohli dočkat, až to jaro pořádně rozbalí.
Fotogalerie: zobrazit všechny fotky z procházky pod Medníkem.
Začali jsme velkorysým obědemu Floriána na náměstí. Jídlo chutnalo výborně, ale espresso si tam nedávejte. Fakt ne.
Auto jsme nechali před hospodou v Třebsíně a vyrazili jsme na okruh po zelené.
Poezie podzimních trav v prvním jarním dni.
Takhle vypadá vrchol Medníka ve výšce 416 metrů nad mořem zdálky.
A takhle vypadá vrchol Medníka ve výšce 416 metrů nad mořem zblízka. Ve schránce s památeční knihou jsme se dozvěděli, že Medníku se říká Mrdník a kandíkům se říká kundíky. Co by na to asi říkal Honza Nedvěd? Asi by by byl rád, že neměl pravdu, když naříkal, jak málo je lásky.
Tady někde by měly růst kandíky. Nerostly.
Sezóna už už už už za chvilku.
Chaty kam se podíváš.
Úklid chaty není žádná sranda.
Sázava měla hodně vody, tekla rychle, ale klidně.
Jarní vodopád tryskající z přepadla v hrázi potoka v kopci nad údolím Sázavy.
Vstup do Třebsína hlídá vodník Třeb-syn s manželkou, miminkem a dušičkami. Milé setkání.
Fotogalerie: zobrazit všechny fotky z procházky pod Medníkem.
1 comment 21. 03. 2009, 21:42
Zima v Dominikánské republice
Tak a jsme zase zpátky. Bylo to poprvé, co jsme měli v únoru třicet stupňů u moře, návrat vskutku nebyl snadný. Dominikánská republika dokáže nadchnout. Než se probereme všemi fotkami a pořádně je roztřídíme, připravili jsme pro vás malou ochutnávku. Dodávat asi nic dalšího netřeba.
2 comments 22. 02. 2009, 01:40
PF 2009
Tak do toho nového roku co nejméně krizí. A pokud přijdou, ať jsou nakonec ku prospěchu. Ať se vám podaří překonat všechny překážky i sebe sama. Ať se vám vyhýbají malichernosti a máte čas na to podstatné. Ať při sobě vždycky máte někoho, kdo je s vámi rád a vy jste rádi s ním. Ať to všechno stojí za to. Na zdraví!
Tenhle obrázek je z dost bláznivého výstupu na horu Half Dome (2693 m) v Yosemitu, jehož závěrečný úsek představuje čtyřicetipěti stupňové stoupání po hladké stěně a kovových lanech, na nichž leckdo překoná sebe sama. Více fotek z Yosemitského národního parku v naší americké fotogalerii.
Add comment 31. 12. 2008, 01:07